Kruh

Řada skvělých scén, slušně záhadná atmosféra a zručná režie, která si místy vážně hezky pohrává s ohranými klišé hororových filmů (během úvodu hned několikrát, třeba se dveřmi od lednice). Bohužel to v jedné chvíli tak trochu logicky zadrhlo a mně se do hlavy dostalo několik otázek týkajících se kletby a jejího zrušení (takže SPOILER): Proč měla Rachel halucinace po celou dobu, když se jí kletba vlastně už netýkala a zemřít měl jen Noah (a později Aidan)? Je v tom nějaké pravidlo ve stylu "Sice neumřeš, ale halucinace mít budeš, dokud neumře ten druhý"? Nebo je to prostě díra ve scénáři? Byl bych ochotný přistoupit na vysvětlení, že Racheliny halucinace byly jen vzpomínky na to, co viděla na videu, ale tomu by zase nohy podkoplo finále ve studni... No, nevím. (12.02.2017)

Největší sranda je, že nejvíc mě děsily ty jakoby vymáčený oči a tvář hlavní hrdinky (a to nemluvím o té mrtvole vyleznuvší ze studny). Tohle nepovažuji za horor, tím míň dobrej. Spíš jen trapnej a pokoušející se vypadat jako kůl, ale moc se to tomu nedaří. Tu hvězdičku za přesměrování remakeovýho zaměření na asijský země a pryč z Francie si však zaslouží. (14.02.2006)

Tento, snad nejznámější horor posledních let, jsem vždy považovala za natolik děsivý, že jsem se jej bála zhlédnout. Měla jsem obavy, že by se zapříčinil o několik bezesných nocí, narůstající strach s přicházející tmou a různé výjevy. Kazeta. Samara. Studna. Kruh. Toto vše mě tolik přitahovalo a zároveň děsilo, že jednoho dne jsem Kruh nakonec spatřila. Byla jsem překvapena. Hlavně proto, že nebyl vůbec tak děsivý, jak jsem si představovala. Působil na mě spíše jako mysteriózní krimithriller než čirý horor. Podstatná část děje spočívá v detektivním pátrání hlavních hrdinů po tom, co to vlastně kruh je, jaká je jeho symbolika a proč vznikl. Ty největší hororové výjevy nastanou zhruba asi deset minut před koncem. Společně s nezapomenutelným, exkluzivním a dokonalým nástupem Samary na scénu. Celý snímek má správně ponurou atmosféru, která mi připomínala film Sedm. Zvláště podobnost s neustálým deštěm, mlhou, depresivním vyzřením a odpočítáváním dnů. Sedmi dnů. Nápaditý, napínavý, mimořádně působivý hororový thriller s výbornými scénami a krásnou Naomi Watts v hlavní roli. (22.01.2010)

Naprosto skvělá podívaná, úplně nejlepší byl konec. Ze začátku to vypadalo jako happy end, až sem si říkala : "Zatraceně, to přece nejde, takhle podobný filmy nekončej !" A už sem se chystala tenhle film odsoudit. A pak přišla pointa, která mě úplně dostala. Taky musim pochválit střih - ty vteřinový mrknutí na diváka ještě posílily už tak hustou atmosféru. (21.03.2004)

O tomhle filmu se vlastně ani nedá dost dobře říct, že je to horor. Úvodní scéna sice diváka docela "našponuje", ale pak se snímek začne tvářit spíše jako dramatický thriller a do ryze hororových vod se vrátí opět až v závěrečné čtvrthodině. Tím ovšem nechci tvrdit, že snad divák nebude větší část filmu napjatý a nebude mít u toho snímku strach. Pravdou ale je, že já jsem se nevyděsil. Nicméně film je to skutečně zajímavý a napínavý, nevím do jaké míry je zachována idea původního japonského hororu, ale mně se tenhle originální námět líbil dost. Z herců mě zaujal přes nepříliš rozsáhlý prostor hlavně malý David Dorfman, který ve své roli působil opravdu přesvědčivě a chvílemi skoro až "dospělácky" vážně. Ostatní herci už tak výrazní nebyli, ale u tohoto snímku to nebylo až tak podstatné, tady byla důležitá atmosféra, a ta se skutečně povedla navodit velmi dobře. (12.07.2003)