Václav Švec

Václav Švec se narodil 25. května 1903 v Jičíně. Přes krátká studia a ochotnické působení se v letech 1923 – 1936 stal hercem na Slovensku: Stredoslovenský operný a činoherný súbor a Východoslovenské divadlo v Košicích. Hned odešel do Prahy, kde na tamních jevištích setrval až do svého odchodu na odpočinek. Jako člen prošel Švandovým divadlem (1936 – 1939), Divadlem U Nováků (1939 – 1940), Nezávislým divadlem (1941 – 1945), Novým životem Alhambra (1945), Divadlem kolektivní tvorby (1945 až 1946) a Divadlem města Žižkova (1947 – 1948).

Po zbytek své divadelní dráhy zakotvil v Divadle S. K. Neumanna (1948 – 1966), jehož byl zakládajícím členem. Pro Václava Švece byla typická vysoká vyzáblá postava, propadlé tváře, stále zamračeně ostře řezaná tvář, drsný výraz, velký nos a chraplavý hlas. A díky těmto dispozicím ztvárňoval často dělnické a obyčejné muže z lidu, kterým dokázal vdechnout velkou dávku přirozenosti a opravdovosti. Na divadle a i ve filmu však zůstal pouze spolehlivým zpodobňovatelem malých a epizodních úkolů, k nimž přesto přistupoval zodpovědně a se ctí.

V českém filmu si zahrál poprvé už v roce 1937, krátce po svém příchodu do Prahy. Do roku 1945 byl profesorem (FILOSOFSKÁ HISTORIE), chasníkem (HORDUBALOVÉ), podomkem (HOLKA NEBO KLUK?), hostem (VESELÁ BÍDA), venkovanem (SRDCE V CELOFÁNU a MADLA ZPÍVÁ EVROPĚ), muzikantem (U SVATÉHO MATĚJE), řidičem (KDYBYCH BYL TÁTOU), poslíčkem (VY NEZNÁTE ALBERTA?), komorníkem (TO BYL ČESKÝ MUZIKANT), číšníkem (POHÁDKA MÁJE), strážníkem (OKÉNKO DO NEBE), úředníkem Slámou (PŘÍTELKYNĚ PANA MINISTRA), hospodským „U zvonu“ (TĚŽKÝ ŽIVOT DOBRODRUHA), zpěvákem (PŘEDNOSTA STANICE) či lamačem (NEBE A DUDY).

Nejvíce nabídek na filmování získal v nově zestátněné kinematografii druhé poloviny 40. let (roku 1947 v sedmi filmech) v titulech ROZINA SEBRANEC (tovaryš), 13. REVÍR (host), LAVINA (sluha), PORTÁŠI (muž v hospodě), VELKÝ PŘÍPAD (pobočník), NIKDO NIC NEVÍ (kulisák), PAROHY (zaměstnanec u dražitele), MUZIKANT (kupec krávy), MRTVÝ MEZI ŽIVÝMI (zřízenec záchranky), TÝDEN V TICHÉM DOMĚ (úředník Rotnágl), ALENA (šenkýř), ČAPKOVY POVÍDKY (starší zedník), O ŠEVCI MATOUŠOVI (mušketýr Martin), VELIKÁ PŘÍLEŽITOST (vězeň) a nebo REVOLUČNÍ ROK 1848 (mistr v Portheimce).

V 50. letech se představil jako tramvaják (VESELÝ SOUBOJ), dělník (SLEPICE A KOSTELNÍK), dozorce (POSEL ÚSVITU), hostinský (MILUJEME), člen poroty (MIKOLÁŠ ALEŠ), sluha (CÍSAŘŮV PEKAŘ a PEKAŘŮV CÍSAŘ), dvořan (PYŠNÁ PRINCEZNA), sluha Franc (HAŠKOVY POVÍDKY ZE STARÉHO MOCNÁŘSTVÍ), dědic (DIVOTVORNÝ KLOBOUK), tesař (KOMEDIANTI), německý venkovan (JAN HUS), strážník (BOTOSTROJ), Pražan (JAN ŽIŽKA), dělník (ZAOSTŘIT, PROSÍM!), husita (PROTI VŠEM), muž s buřinkou (DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK), otec (ŠKOLA OTCŮ), havíř (DAŘBUJÁN A PANDRHOLA) aj.

Filmografii doplnil v 60. a 70. létech tamními snímky VYŠŠÍ PRINCIP (dělník v truhlárně), POCHODNĚ (číšník), PÁTÉ ODDĚLENÍ (vrátný), ČERNÁ SOBOTA (bubeník), KOHOUT PLAŠÍ SMRT (muž), NEDĚLE VE VŠEDNÍ DEN (listonoš), ORANŽOVÝ MĚSÍC (tramvaják), PROSÍM, NEBUDIT! (vědec), EINSTEIN KONTRA BABINSKÝ (dozorce), BLÁZNOVA KRONIKA (stráž), ÚPLNĚ VYŘÍZENÝ CHLAP (brigádník v hospodě), UKRADENÁ VZDUCHOLOĎ (kapitán Nemo), ROMANCE PRO KŘÍDLOVKU (hrobník), SVATÁ HŘÍŠNICE (pan listonoš), KLÍČ (zámečník), ŠANCE (číšník) a SLAMĚNÝ KLOBOUK (příbuzný).

Párkrát se uplatnil i v rozhlasových (např. „O žabce královně“ 1967 Karla Jaromíra Erbena a režiséra Miloslava Dismana, Čapkův „Krakatit“ 1968 pod režií Josefa Melče) a televizních (na úplném závěru své herecké práce se účastnil i na Filipově seriálu F. L. VĚK /1971/) studiích. Herec Václav Švec zemřel 12. prosince 1972 v Praze ve věku devětašedesáti let. Milovanému hereckému povolání se snažil sloužit až do své smrti. Proto po sobě zanechal více jak sto odehraných inscenací a přes osmdesát (často) malých filmových postav.

Jaroslav "krib" Lopour