Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Antonín Moskalyk a další z dlouhé řady jeho velkých televizních počinů, kterým hravě překonává nejeden kus určený pro stříbrné plátno a směle snese srovnání třeba s legendárním Spalovačem Mrtvol. Lenka Fišerová, Jiří Bruder, Jiří Adamíra i ostatní velká jména ukazují v mistrovskou režií navozené tísnivé atmosféře své nemalé herecké kvality a vy jen můžete čekat jak to všechno skončí...bez dechu, i když tušíte nebo snad i víte...a potom přijde ona modlitba a detail na Miloše Nedbala a vy si uvědomíte, že za tohle se velkoněmečtí bratři nebudou moci nikdy dost omluvit. 100% pro jeden z nejhutnějších televizních filmů všech dob. (17.05.2007)

Další snímek, který by měl vidět každý, kdo ještě nevěří, že naši dávní filmaři byli skutečnými mistry oboru. Atmosféra by se dala krájet a technické zpracování, ač zjevně velmi skromné, hravě strčí do kapsy drtivou většinu filmů současné české produkce. Herecké výkony nemají chybu, zejména hlavní padouch v podání Jiřího Adamíry ( dost mi v tomto filmu připomíná Drákulu Bely Lugosiho :)). (20.10.2009)

Zlatá česká šedesátá léta, která se vážně s ničím nesrala, se tady ukazují v plné parádě. Před projekcí jsem o tomhle filmu věděl hodně málo, ale okamžitě mě pohltil a spolehlivě zabušil do křesla. Škoda je jen toho, že i přes svou krátkou stopáž mi přišel poněkud natažený. I tak je to ale brutální, mentálně zdrcující věc. 90% (26.11.2016)

Antonín Moskalyk dokázal vytvořit skvělý televizní film, který jako na pilířích stojí na hereckých výkonech našich legend. Zároveň se mu podařilo vytvořit nesmírně působivou atmosféru pohybující se na hraně dobra a zla. Tam kde divák myslí, že by mohl přijít dobrý konec, protože tomu vše nasvědčuje se karta obrací a člověk začíná tušit, že je zle. Vyvrcholením absolutního pocitu prázdného děsu je pak konec, který to vše završí a znalec historie už tuší, k čemu se schyluje. (23.03.2021)

Filmy, kdy skupinku rozličných lidí, kteří jsou povětšinou na stejné straně a dohromady všechny z nich svazuje stejný „tyran" nebo nepříjemná situace, na mě vždy velmi dobře zafungovaly (Dvanáct rozhněvaných mužů, Osm hrozných, ...). Modlitba pro KH je také ten případ. Ačkoliv i ten nejméně prozíravý divák, nebo divák, jenž nezná děj knižní předlohy, během filmu prokoukne, kam vyvrcholení směřuje, přesto jej ta plynulá stavba dialogů a dramatičnost scén nutí doufat v konec „veselejší" a stále v něm vyvolává pocit, že to přece nemůže skončit tak strašlivě a jednoznačně. Touto nejistotou film diváka napíná až do posledních minut. A za zmiňovanou nejistotou situace a možnými zvraty stojí geniální herecké výkony, především Jiřího Adamíry. Adamírou ztvárněný esesák Brenske se svými židovskými zajatci vede natolik silnou a podlou psychologickou hru, že do poslední chvíle nevíte, jaké jsou vlastně jeho úmysly. Vždy nadnese nějaký argument, kterému Židé sice nevěří, ale i tak nakonec podlehnou, protože vše, čím se Brenske ohání, zní jako podložená fakta. Hlavní postava Kateřina Horovitzová v případě tohoto filmu plní spíše postranní roli a film sleduje spíše již zmiňovanou psychologickou hru mezi Židy a nacistickým důstojníkem. Ačkoliv film využívá minimum kulis, kostýmů nebo lokací, díky geniálním hereckým výkonům na úrovni prken Národního divadla nabízí mrazivou a velmi realistickou atmosféru. Výborné. (05.12.2017)