My všichni školou povinní

Příjemný oddechový seriál, z českých ze školního prostředí jednoznačně nejlepší. Především díky tomu, že jej stačili natočit ještě za normalizace. O takových 6 nebo 7 let později už by to zřejmě bylo nekoukatelné, tak jako naprostá většina polistopadových seriálů. Kvalitní scénář Markéty Zinnerové, skvělé obsazení nejlepšími herci té doby a i ta depresivní hudba, to vše společně vytvořilo jednu českou seriálovou legendu. Když pominu osvědčenou hereckou gardu (Sovák, Galatíková, Havelková, Brabec, Obermaierová, Menšík, Augusta, Vránová a plno dalších), tak mi zde byli sympatičtí i herci tehdy mladé generace, např. Vladyka nebo Kudláčková. Vlastně je toto jediný seriál, v němž mi dokonce ani Žilková nevadí a to už je co říct. Je tu dobře propojena linie školního prostředí s osobními rodinnými starostmi žactva i učitelského sboru. S různorodým vykreslením charakterů se Zinnerová nemazlila, jsou tu postavy kladné, záporné i takové, u nichž to jednoznačně určit nelze, neboť se v průběhu děje a nastalých situací postupně vyvíjí a mění. Ze 3 * zvyšuji na 4. 75% (10.01.2018)

"Takže já třeba položím otázku: Co je to Archimedův zákon? A žáci přitáhnou vanu, naplní ji vodou a utopí v ní spolužáka." Moderní vyučovací metody byly za socialismu na velmi vysoké úrovni. To mohu potvrdit, neboť jsem produktem té doby. Nicméně tento seriál o učitelích, žácích a suplujících důchodcích mi vždycky připadal natolik nezáživný, že jsem k němu nedokázal zaujmout ten správný stranický postoj. Mě to zkrátka moc nebavilo, ale když jediný konkurenční program vysílal dokument o zemědělcích plnících plán na 110%, tak jsem se na to koktání soudruha učitele Kafíka taky občas podíval. (08.02.2017)

Kolik bylo komoušských seriálů, kde tehdy hrál kde kdo i třeba sebemenší roli? A to vč. Vladimíra Menšíka, který v té době už byl hodně nemocný a na natáčení ho vozili z nemocnice. Zajímavostí je, že exteriéry seriálu se natáčely v Liberci a okolí. Ta škola ovšem byla pražská základka Petřiny. Seriál je dějově značně poznamenaný soudruhy Valou a Větrovcem a jejich soudružskými funkcemi. V seriálu má svou asi největší hlavní roli Mirka Vladyky a taky Veronika Žilková tu ještě vypadala jako ženská a ne jako vyschlá treska. Když to mělo premiéru v ČST a šlo to některý den v týdnu ve 20 hodin, tak jsem se na to nemohl dívat nebo jen někdy. Takže jsem to viděl celé až někdy později, když to opakovali v neděli dopoledne. Jednou za 10 let se to dá vidět znovu. (12.06.2016)

Základní škola je téma, které se dotkne každého (resp. s výjimkou několika absolventů zvláštních škol). Tenhle seriál prostředí mapuje hodně přesně, ať už se to týká žáků, učitelů nebo rodičů. Herecké výkony (speciálně malý Oliva) jsou nadprůměrné, scénář zdařilý, hudba zajímavá (Petr Hapka). Z mého pohledu je bonus i to, že seriál odráží fungování tehdejší doby (pozn. pro mladší uživatele - mezi roky 1948 až 1989 tu byl socialismus). (29.07.2007)

V předlistopadové produkci se nepochybně nejedná o špičkové dílo. Zdůrazňuji, že v předlistopadové, protože v polistopadu by tento seriál nepochybně patřil do absolutní špičky české původní televizní tvorby. Jako ve všem, i tady se jedná o otázku výchozích zorných úhlů. Vnějškový pohled nalezne to, co chce vidět a co je v seriálu opravdu obsaženo: tendenci k harmonizaci konfliktů, aparátníky, stranické organizace, prorežimní aktivismus. Alternativní pohledy si spíše povšimnou jisté neprovázanosti realizace námětu, dílčích scénářových nedořeků a určitého nesouladu mezi již konstatovanou - nikoliv zcela jednoznačnou a jednosměrnou - prorežimní tendencí a vnitřním životem postav v podobě volně asociovaného řetězce psychologických scén mezních životních situací všech okruhů postav, jež seriál vytváří (učitelé, žáci osmé třídy, rodiče osmáků a jejich specifické problémy). Základ tohoto pohledu umožňuje naopak zvýraznění kladů POVINNÝCH: galerie celistvých, během seriálu se vyvíjejících, psychologicky věrohodných postav, trs skvělých hereckých výkonů nejen ošlehaných protagonistů (Sovák, Havelková, Medřická, Kolářová, Menšík, Vinklář, Hanzlík, Preissová, Augusta, Bartoška, Šulcová, Brejchová), ale i těch mladých a nejmladších (Kudláčková, Vladyka, Žilková, Fischerová, Janěková); přesvědčivé a mistrně zvádnuté kresby prostředí (rodičovské schůzky, základní organizace KSČ, soudní scény, melouchářství) i jasných známek rozkladu režimu (Karfíkova troufalost před výborem základní organizace KSČ, izolovanost frázovitého okresního poskoka ve výborném Větrovcově podání, přefeminizovanost školství, nedostatkové zásobování, rozpad rodiny ad.). To, s čím polistopadové seriály svádějí neúspěšný boj - věrohodnost zachycení atmosféry normalizačního komunismu, "gulášovost" doby - , je tu podáváno se spontánní samozřejmostí natolik silnou, že i pohádkové rysy většiny postav POVINNÝCH působí reálně a přesvědčivě. Ve školské řadě původní české filmové a televizní hrané tvorby patří tento převážně v Liberci a okolí natáčený seriál pod taktovkou dnes již zvěčnělého režiséra Ludvíka Ráži k těm nejpodařenějším a opravdu nezapomenutelným. (23.09.2007)