Rozpaky kuchaře Svatopluka

Na tenhle seriál si pamatuji, protože ho vysílali v době, kdy už jsem vnímal věci okolo sebe a registroval jsem i rodiče, jak zběsile rozsvěcovali a zhasínali v iluzi svobodné volby v naprosto nesvobodné zemi. Dnes s odstupem času musím říct, že seriál je především tragikomickým svědectvím o šílené době svého vzniku – tedy upadajícího reálného socialismu. O době, kdy absolutní nedostatek čehokoliv vedl k tomu, že i krádež svíčkové se řešila bezmála jako trestný čin. Kdy i v těch nejluxusnějších hotelích byly hostům servírovány blafy a srágoroviny připravené v hrozných hygienických podmínkách. Době, kdy dělat šéfa čehokoliv muselo být děsně frustrující, neb na nic nebyly peníze a personál byla banda lenivých menakačenků, alkoholiků nebo zašívačů (čest výjimkám) ovšem s absolutní mocí. A hlavně Sváťa během několika dílů vystřídal tři zaměstnání, což z něj vlastně dělá fluktuanta, tedy v té době dosti nespolehlivého živla. Alespoň že lidem byla dána iluze možnosti svobodně hlasovat v televizi, když v reálném životě si o tom mohli nechat jen zdát. A tenhle šílený svět připadal těm lidem natolik normální, že se to nebála odvysílat ani ČST, tedy hlásná trouba režimu numero uno. (07.04.2020)

Rozpaky kuchaře Svatopluka zacházejí s jedním nesmírně zajímavým experimentem, který nejspíš pak již nikdy nebyl použit. Diváci mohou rozhodnout o průběhu děje. Pokud ale sledujete pozorně, pak vám brzy dojde, že veškeré rozhodování má na celkový vliv seriálu jen malinký podíl a chování Svatopluka dokonce po hlasování někdy mění děj jen kosmeticky. Osobně moc nemůžu pochopit, jak mohli energetici vytvářet mlhu co se týče hlasování pomocí blikání žárovek. Seriál navíc není dějově pospolitý a leckdy přeskakuje docela dost zásadní věci, které kdyby Josef Dvořák z pozice průvodce nevysvětlil, tak bychom asi nepochopili. Na druhou stranu jde o projekt novátorský a velmi originální. Dnes si umím něco podobného představit třeba s využitím aplikací a rozhodně si nemyslím, že by i po více než třiceti letech byl celý nápad mrtvý. Diváky by jistě zaujal i dnes. Stačí číst příspěvky fanoušků různých seriálů, jak by toho kterého hrdinu posunuli... (21.12.2022)

JOOOO, tak Sváta Kuřátko prostě jel. Za komančů se tenhle televizní interaktivní "experiment" stal doslova hitem. Lidé zhasínali a rozsvěceli po celé Praze okna, podle toho, jestli měl Kuře napráskat špatně vařícího kolegu, nebo se na to vykašlat a hledět si, aby dobře zahustil svíčkovou. Poté, co ho ČT zopakovala a já ho měl možnost vidět prvně musím říct, že když si odmyslím ty komančistické kecy, tak tu máme výborný pohled do gastronomického zákulisí...A pokaždé sem měl strašnou chuť na něco dobrého.. No a Dvořák tu hraje vyjímečně obstojně. (24.12.2008)

5/10 Ve sve dobe neco neuveritelneho, ted uz spis usmevna vzpominka, ktera dnes uz docela nudi. Preci jen sledovat polovinu casu nekoho jak chysta jidlo nebo ho nosi zahranicnim hostum - to by mozna mohlo bavit kozatou Migelu nebo homo kluky v akci - me ne... Waldu po emerickem vyletu vysoupli z titulku. Josef nikdy neumel varit. Nataceno v Puppu - ehm v Moskve. Spousta dobrych hercu a skvelych krabic a la Kinoautomat. A samozrejme nadcasove pribehy/situace ze zivota - to je velke plus (26.08.2010)

Sice se na to vždy znovu rád podívám, ale přece jen je až moc okaté, jak hodně ideologicky to soudruzi chtěli vést. Škoda toho, protože některé charaktery jsou pak zbytečné jednorozměrné a ploché a zápletky holt takové socialistické. Bez Pepy Dvořáka by však seriál měl poloviční šmrnc, a hrát Kuřátka třeba Bartoška nebo Hanzlík, byla by to nuda. Na druhou stranu je fajn se podívat, jak tehdy vypadala gastronomie a porovnat s dneškem. (11.03.2013)