Hřiště snů

Veľmi poetický a čarovný film. Silný príbeh s veľmi pekným koncom a skvelým hereckým obsadením. Film je nostalgický a určite vám pootvorí dvere k spomienke na vaše sny, na vaše detstvo, na to, čo ste chceli urobiť, ale neurobili ste radi by ste to zmenili. Veľmi pekný film, ktorý nebol ďaleko od lepšieho zapojenia divákov a väčšieho vtiahnutia do deja a málo mu chýbalo aj v scenári, ale inak krásny film. (24.03.2012)

Výjimečně laskavý poetický snový film, který odráží jak světla reflektorů na baseballovém hřišti pečlivý a s určitostí osobní přístup režiséra i skladatele. Není divu, že tím nakazili i hereckou sestavu, která hrála stejně nadšeně jak procítěně. Samotný invenční příběh bohatý na fantazijní zvraty a obraty se úzce dotýká každého, kdo umí snít a má dar citlivého vnímání. Ráda zopakuji, že pečlivá osmdesátková práce si stále drží status precizní kvality a bezstarostné pohody. Bylo to tak zvláštně strhující, že mi ani moc nevadil provokativně se rýsující vercajk excentrika Kevina Costnera v tehdy módních narvaných jeansech.;-) (08.11.2012)

Pohádka, která mi zlepší náladu kdykoliv je to třeba. Optimismus čiší z každé minuty a pozitivita, které se mi nedostalo snad v žádném jiném filmu. Stačí si jen vzít samotný příběh, jehož naivita je tak kouzelná, že se člověk musí ptát, proč sledujeme stále do kola vynucené kostrbaté zápletky, kdy hrdinové musí bojovat proti celému světu, když jdou za svým snem. Je neuvěřitelně osvěžující vidět, jak hlavnímu hrdinovi postupně bez větších problémů všichni uvěří jeho bláznivý nápad s baseballovým hřištěm a přesto nás zajímá, jak to celé dopadne. Opravdu se nebojíme o to, jestli Ray přijde o svou farmu a tak to není prezentováno jako až tak moc velká hrozba. Zkrátka víme, že nás čeká happy end a že jde o opravdu jeden z nejhezčích, co jsem kdy viděl. Paráda. (17.12.2007)

Před chvilkou jsem dokoukal tenhle..a co vlastně napsat? Film? To by byla degradace.. Z počátku jsem si říkal,že to bude asi trošku ptákovina, ale nechal jsem plynout děj, stejně jako jsem neuzavíral svoje hodnocení. A byl jsem odměněn. Moc pěkné dílo, o snech, touze, ale i o překážkách. A to, že nejsou některé otázky zodpovězeny? Alespoň každý z nás může nechat pracovat fantazii. Skvělé na chvíle jako je nedělní odpoledne, jste sami doma a kolem jen ticho. Dobře působil i český dabing (19.07.2009)

Svou nepolevující tajuplnou atmosférou a chováním hlavního hrdiny mi Hřiště připomnělo realističtější Vykoupení z věznice Shawshank, ale zatímco u Shawshanku je na konci poměrně jasné, proč ke všemu docházelo tak, jak k tomu docházelo, zde vyvstává mnoho otázek, které brání spoluprožít dojemné finále. K hřišti snů vedou dvě cesty, snazší a obtížnější, obě jsou silně ovlivněné baseballem (kterým by v jiné historce mohla nahradit jakákoliv v čase neměnná záliba). Jít po té snazší znamená sledovat (nepříliš) sentimentální drama dvou postav a jednoho splněného snu. Zdolávání obtížnější cesty nastoluje otázky… spoustu otázek. Řekněme, že filmu klasifikovanému jako fantasy neklade realita žádná omezení, tudíž si může dovolit plynulé přecházení mezi přítomností a minulostí, mezi světem mrtvých a živých. Zvědavost mi ale nezabrání bádat nad tím, proč věci fungují zrovna takhle a ne jinak. Ve světě bez pravidel se ztrácím. Z jakého důvody někteří „návštěvníky“ vidí a jiní nikoliv? K čemu musí dojít, aby lidé otevřeli oči a mysl? Tohle není ve filmu nijak vysvětlováno a se zvláštní samozřejmostí se očekává, že všichni diváci přijíždějící v samém závěru „uvidí“. Jenže co vlastně? Dobrovolně zapomenutá a dozajista přelomová šedesátá léta, k nimž je neustále odkazováno? Své nenaplněné touhy? (Ne)obyčejný baseballový zápas? Další otazníky zatěžují důvody, z nichž ke všemu dochází. Těžko odhadnout, kdy jde o osud a kdy o náhodu. Zda-li má být daný člověk v danou dobu na daném místě, anebo nemá. Neodchází snad Terrence Mann (na rozdíl od Joea Jacksona fiktivní postava) před koncem filmu napsat knihu o Rayově otci a neuzavírá se tím pomyslný kruh podobně jako v Donnie Darkovi? Můj přístup je na podobný typ filmu asi příliš racionální. Neprozíravě vyžaduji stabilní informace ohledně nestabilních jevů. Tak jako tak jsem si Hřiště snů nádherně vychutnal. Každou vteřinu napjatý, k čemu dojde vteřinu následující, od srdce fandící chlápkovi, který se poprvé v životě rozhodnul udělat něco spontánního. Zčásti proto, že mu to někdo řekl, zčásti proto, že to tak jednoduše cítil. Třeba právě v tom tkví nesmírně prosté, nesmírně povzbudivé poselství filmu – jdi za svým srdcem. Apendix: S až opovážlivou nadějí vzhlížím ke druhému zhlédnutí, které, jak věřím, zážitek stejně jako u Shawshanku vynese do nebeských výšin. 85% Zajímavé komentáře: tron, Ichabod (17.07.2009)