Pád Třetí říše

Pád třetí říše podporuje známé pravidlo, že podobné věci vždycky nejlépe natočí v zemi, o kterou jde. Tvůrci zvolili dokumentaristický přístup, což mi osobně velmi vyhovuje, i když nutno říct, že pár událostí je samozřejmě autorskou licencí. Kromě pochval ke scénáři, režii a hercům se ovšem musím zmínit o jiné věci. Nikdy jsem nerozuměl řečem o "zlidšťování" Hitlera v tomto filmu, Hitler je tu zkrátka předveden jako člověk, ne nějaké esenciální zlo. Nic takového přece neexistuje. Člověk je člověk, dobrý či zlý. (11.10.2005)

Konec dubna 1945, Berlín - ideální místo pro koncert kapely s názvem Suicidal Tendencies.. Führer jako uřvaný, zakomplexovaný slaboch, odříznutý nejen zdmi bunkru od neúprosné reality hroutící se říše. Populistický kněz, co už dávno káže v prázdném svatostánku, načež mocnosti udělají od jeho oltáře ke vchodu tlustou čáru a rozdělí skoro na padesát let kostelní lavice na levé a pravé. Moc ztrácející figurka, která kouzlem ironie v době nedostatku pohonných hmot potřebuje benzín k zabránění vlastní identifikace.. Je mi líto těch, co čekali nad patkou rohy a místo jedné nohy kopyto, ale Der Untergang nelze vinit z nějakého polidštění nacistických pohlavárů ani omylem. V souladu s německou strohostí přinášejí narůstající zoufalství a sebevraždy spíše chlad a pocity diváka mají blíže k zadostiučinění než nějaké lítosti, aby pak autor vpálil jako dokonalý emoční protiklad smrt šesti nevinných bez možnosti volby. Kdo s informacemi z Hirschbiegelova filmu naloží dobře, užije si o to více poctivé filmařiny a německé poválečné sebereflexe. A jinak, jednomu z místních uživatelů, píšícímu své drísty tučným písmem, bych milerád dopřál několikaminutový pobyt ve "sprchách" zařízení Auschwitz - Birkenau, aby pak lehce narůžovělý a lapajíc po dechu našel ještě více pochopení pro činy svého rakouského génia.. (20.10.2011)

Nakonec jsem se rozhodl, že do třetice všeho dobrého se na Pád třetí říše podívám znovu a třeba se mi konečně povede docenit jeho kvality. Nepovedlo, právě naopak, zhnusen českým dabingem, který překryl jako mlha nádhernou německou stopu vymyzel i ten jediný klad, který jsem na tomto snímku viděl. Zbyl jen ten příšerný pocit, že se budu muset více jak dvě hodiny dívat na přehrávajícího Ganze a divadelní režii. Nevím kolik peněz tenhle snímek stál, ale celkově působí jako omšelý televizní film vyprodukovaný Českou televizí, bez špetky vlastního nápadu, pořádných herců a emotivní dějové linie. Exteriérové scény působí neskutečně vtipným dojmem a krom zfanatizovaných Hitlerových dětí, kteří jsou posedlí 'vnitřním démonem', stejně jako jejich vůdce nenabízejí vůbec nic, co by stálo za soustředění. Ačkoli samotné téma je fascinující nepovedlo se tvůrcům vykreslit potřebnou atmosféru, snímek též postrádá znatelný vývoj a hlavně gradaci. Jedná se spíše o nestabilní kostru, jejíž základy tvoří vše co už jsme dávno viděli, a kterou tvůrci ukázali světu ještě dříve než byla dokončena. Snaha tvůrců o historickou korektnost a nezaujatost žádnou stranou vychází vniveč a Pát Třetí říše tak celkově vypadá právě jako Hitler chvíli před svou smrtí. [TOP 19/10 70%] (11.05.2007)

Jedním slovem úžas. Německá kinematografie mnoho perel neskrývá (hlavně za poslední léta), ale toto je jedna z nich. Nejlepší je, když tvůrci točí filmy o svých slavných rodácích, než někdo jiný. Ale v tomto případě mne velmi potěšil fakt, jak si dokážou Němci sypat popel na hlavu. Po "Ponorce" a "Stalingradu" je "Pád Třetí říše" dalším filmem, zabývajícím se národním traumatem. Naprosto natvrdo a bez skrupulí zobrazuje poslední dny fašistického Německa a zkázu v plném proudu. Film neoplývá bitevními scénami, ani naturalistickými scénami z boje. Je hlavně o zvrácenosti, fanatismu a psychologii postav. Herecké výkony jsou numero uno. Bruno Ganz coby Hitler byl naprosto famózní, dokonalý a nevím co ještě. Ovšem ostatní, typově přesní herci, nijak nezaostávají. "Pád Třetí říše" není jen a pouze zobrazením posledních dnů největšího válečného zločince všech dob. Zobrazuje celou zkázu říše na pozadí bombardování Berlína. Atmosféra je tak shnilá a hustá, že se až tají dech. Kupříkladu při scéně, kdy frau Goebblesová s chladnou tváří a láskyplným úsměvem na rtech tráví své děti, snad běhají vzduchové bubliny vzduchem, jak je atmosféra dusná. Moje pocity jsou jasné. Dokonalý válečný film. (10.05.2007)

Není to zase až tak o Hitlerových posledních dnech jako spíše o spíše o lidech kolem něj během jeho posledních dní a jeho posledním zvěrstvu; tentokrát na vlastním národu. Vynikající, ne že ne, ovšem nenatočit to právě Němci, tak kolem toho takový humbuk (opravdu je "polidštění" Hitlera, že poděkuje kuchařce za jídlo?) není (což čas potvrdil; zubu času odolal jen ten meme). Přesto je dobře, že si ho natočili zrovna oni. (06.05.2005)