Walk the Line

Johnny Cash (26.2.1932 - 12.9.2003) - Muž v čiernom - je pre mňa veľká autorita. Nie len ako spevák a hudobník, ale aj ako človek. Chlapík, ktorý si toho v živote hodne preskákal. Tragická smrť jeho brata, chladný vzťah s vlastným otcom, alkohol, drogy, rozpad manželstva, problémy so zákonom, dlhoročná osudová láska ku svojej kolegyni June Carter... Nemal to ľahké. Snímok režiséra Jamesa Mangolda je dôstojnou filmovou poctou tomuto americkému búrlivákovi. To ako ho zahral Joaquin Phoenix je úžastné. Taktiež mi vyrazila dych Reese Witherspoon v úlohe June Carterovej. Výborná životopisná dráma. ***** (10.10.2009)

Kvalitně a zodpovědně natočený životopisný snímek, který se co do podobnosti líčených osudů a způsobu vyprávění hodně podobá o rok staršímu Rayovi. Největším překvapením pro mě byl skvělý (a oscarový) výkon "Pravé blondýny" Reese Witherspoonové - konečně dostala šanci ukázat co v ní je... a duši, kterou vdechla postavě June Carterové - to byla práce zkušené, nadané herečky. Phoenix samozřejmě taky válí, ale od něj se to daleko víc čekalo. Celkově pohodový, zajímavý film s příjemnou hudbou. 70% (03.09.2006)

Asi takhle: kromě filmů tvoří můj život i hudba, ale hrozně mě štve, když se tato nedělá poctivě. Se zaujetím a zanícením a ne jen pro peníze (pozor! neplést s za peníze!), jen si projděte diskotéky, jsou plné hudebních ignorantů, kteří mají přitom kvalitu skoro u nosu. Vím, že jsou si mnohé životopisné filmy o zpěvácích a skladatelích podobné, nic proti Rayovi, ale Cash byl zkrátka první, tak co ZATÍM řešit. (04.09.2006)

Nevěděl jsem, že Johnny Cash byl nesympatický mladík bez ďábla v těle, jehož drsné image se rozpadá při prvním pohledu Reese Whitterspoon. Pokud chcete sledovat, jak chlápek dvě hodiny vašeho a snad 10 let svého života uhání jednu babu a to tak, že jsem si ke konci přál, ať ho pošle do prdele, tak je Walk The Line filmem pro vás. Až na pár scén rutina, Cashova hudba mě míjí. P.S. Nakonec jí užene (31.05.2007)

Mrzí mě, že jsem větu: "To teda čumim!", nepoužil v souvislosti s tím, jak na mě snímek zapůsobil. Použil jsem ho v kontextu s jedním faktem. A to finálním rozhodnutím June Carterové o svém budoucím životě. Celou dobu jsem ji považoval za ženu, která jen tak nepodlehne. Že se nikdy nerozhoduje bezhlavě. No... netvrdím, že si tím u mě film vykoledoval nálepku zklamání jako hrom, ale když ono mi to tam nějak neštýmovalo (kdyby režisér alespoň nebyl tak doslovný..). Co ale slova nepotřebuje je výkon Reese Witherspoon, která hraje tak brilantně, že ten Oscar prostě nemohl hupsnout do náruče jiného herce (děte mi do háje, že v té době byla malá konkurence, takže Reese už ho měla prakticky v kapse...). Stopáž přes dvě hodiny sice svádí k nervóznímu poklepávání nohou, ale pokud se naladíte na to správné country rádio, bude všechno v richtigu.... (19.12.2008)