Okrsek 49

Film sa vyhol záberom na americké vlajky a celú dobu sa dalo dívať na skutočných hrdinov a ich nezištnú motiváciu. Ústredná humanistická téma o živote požiarnikov v J.Russellovom filmovom prevedení skutočne chytí za srdce, dojme a upriami pozornosť na hŕstku ľudí, ktorá si zaslúži ospevné ódy za ich senzačné reálne výkony v hasičskom zbore. Okrsok 49 chcel zviditeľniť prácu hasičov, ich rodinný život, akcie, osudy a tento účel splnil. Téma krásna, celkový filmový zážitok lepší priemer. (16.07.2007)

Nejde ani o akce v ohni ale poctu požárníkovy a jeho silném příběhu. Cely film doprovází super herci, s dávkou humoru a neúprosný živel který bohužel je velmi důležitý a dokáže vzít to nejcennější. Když vidíte tu beznaděj zastaví se vám dech, oči zůstanou na obrazovce a vy jen pozorujete tu napínavou dramatickou chvíli která vás do kolen dostane. (03.09.2018)

„Ľudia sa ma často pýtajú, čo núti požiarnika utekať do domu, z ktorého všetci ostatní utekajú. Odpoveďou je odvaha.“ Joaquinovi tieto tiché, pokojné, presvedčivo zamyslené, vnútorne zožierané postavy, pristanú. Mám pocit, že taký je aj v skutočnosti. Bohužiaľ (či skôr našťastie) mu nepristanú takéto stereotypné scenáre a rutinérski režiséri (Jay Russell pritom v minulosti nakrútil výbornú nostalgickú melodrámu MÔJ PES SKIP). Potom je už celkom fuk, že šedivého Johna Travoltu vidíme po dlhom čase v úlohe, za ktorú sa nemusí hanbiť. Ale nie, som krutý - na prvý raz som POSÁDKU 49 videl skôr na jedno oko. Vychutnal som si ju až v repríze. I keď, to je silné slovo. Nevravím, že to bolo super. Bol to ale poctivý film, ktorému pomohli kvalitní Phoenixovi spoluhráči; okrem Travoltu (v netravoltovskej úlohe) ešte Robert Patrick (ktorý sa s Joaquinom neskôr stretol vo vzťahu otec-syn vo WALK THE LINE), manželka Jacinda Barrett či sympaťák Morris Chestnut. Scenár zjednodušuje menej, než sa mi zdalo na prvé pozretie, požiarne scény ma zaujali a dojemné scény sú úprimné a majú k pátosu pomerne ďaleko. Ja som sa v spoločnosti drsnej POSÁDKY 49 cítil miestami až vynikajúco. Ale choze má pravdu. Na 13 rokov starý OHEŇ to nemá. (19.08.2007)

Jako by se kalendáře na chvíli vrátily na počátek 90. let, kdy se točily žánrové filmy „o chlapech pro chlapy“. Příběh šel mimo a důraz se kladl na patetické promluvy, pravé chlapácké přátelství až za hrob a pořádnou dávku adrenalinové, ale reálné akce. No a přesně do této kategorie Okrsek 49 spadá. Nechybí mu nic výše vypsaného. Jenomže o deset let později chtějí už i „retro“ vzpomínky něco víc. Absence příběhu, který byl nahrazen nijak působivými flashbacky z hasičova života, není hlavním chybějícím článkem. Filmu chybí pořádná struktura vyprávění, protože s přibývajícími minutami začnou stereotypní rodinné obrázky nudit stejně tak, jako hasičské akce, které i přes svou vybalancovanou dávku divácké atraktivnosti a realistického „dokumentarismu“ nedokáží pořádně upoutat. Hlavním divákovým nepřítelem se tak nakonec stává stopáž, která je vzhledem k tématu naprosto zbytečná a zasloužila by si prostříhat hlavně v „rodinných pasážích“. Joaqin Phoenix se snad své první pořádné hlavní role zalekl, protože v mnoha scénách působí vyjukaným dojmem kluka, kterého přistihli, jak si hraje se sirkami v seníku. O to víc si pak divák užije parádního Johna Travoltu, který je sympatický až do svého závěrečného megapatetického projevu, který musel rvát uši všem filmovým divákům, zatímco účastníkům pohřebního shromáždění balzámoval jejich smutnou duši, neboť Okrsek 49 je čistou oslavou heroického výkonu „svých amerických hochů“. Rád bych řekl (resp. napsal), že pokud divák nasadí tvrďácký úsměv a snímku se poddá, nesmírně si jej užije, jenomže na to je Okrsek 49 příliš roztěkaný mezi rodinnou soap operou a filmem „o chlapech pro chlapy“. Tak či onak na závěr smekám před filmovou partou pyrotechniků a kaskadérů, kteří se nakonec o ten adrenalin postarali, moc ho nebylo, ale stále lepší něco než nic. (09.07.2005)

první co mě upoutalo byla hudba w.rosse. no a potom hasičský sbor baltimor. můžete se podívat, jak by vypadal váš život, když se stanete hasičem. veselé i smutné příhody od počátku vaší působnosti mezi chlapi, kteří si myslí, že zachraňovat lidi je super zábava, až po mazáctví, kdy se stanete průzkumákem. a pak jednou nepřijdete domů a venku se objeví červený auto. no a všichni budou (v tom lepším případě) oslavovat váš život. musím říct, že se mi velmi líbil zvuk. v boji s požárem, když o něco šlo, jej spolu s kamerou nechávali všichni zůčastnění vyniknout. a dojem ze záchranných akcích tak působil mnohem silněji. ale jinak: takovej normální americkej oslavnej snímek. ani ty herecký výkony mě tolik nezaujali. bohužel. (18.11.2005)