Bullittův případ

Velký filmový rest za mnou. Obavy z nudné vaty kolem legendární automobilové honičky se naštěstí nepotvrdily. McQueen jako polda sice nemá ocelové charisma Delonovo, Belmondovu nadřazenou nenucenost ani Eastwoodovy koule či výhružný mroží vzhled páně Bronsona,  ale oplývá mcqueenovsky frajerskou neústupností, a tak jsem mu Franka Bullita žral i s navijákem. A s vědomím , že si odřídil celou tu dnes oldschoolovou ale parádní naháněčku mustangem sám, nelze jít s hodnocením pod tři hvězdy. Obecně mám pak tyhle  napínavé, ale i úsporné a tiché, přesto testosteronem napěchované, záležitosti moc rád. (09.11.2022)

Skvělá kriminálka, kterou mám rád pro její "tichost". Neznám jiný tak tichý mainstreamový film. Jsou tu celé bloky ticha i ve scénách, kdy křehká dívka kouká na brutálně zavražděnou mrtvolu. Neuslyšíte tradiční slova "To bys neměla vidět!" či tak něco. A tak je to tady se vším, od honiček, problémy s nadřízenými, romanci, prostě vše v atmosféře ticha a když už, tak aspoň bez zbytečných keců. K tomu tradičně výborný McQueen a zajímavá jakkoli vlastně neobjevná zápletka. (06.03.2005)

Šéfa zajímají výsledky, málomluvného poručíka Bullitta zase to, kdo pustil profesionální zabijáky k důležitému svědkovi. A diváka legendární honička, ve které hraje hlavní roli jeho Mustang GT Fastback. To okolo je taková zvláštně (nemyslím tím ale špatně) pojatá kriminálka, která jde spíš takovou tichou cestou a představuje neveselý policejní život. Uvítal bych rychlejší tempo, oceňuji naopak sympatickou ruční kameru. Jednoduše jsem ale čekal krapet víc. (21.07.2018)

Charismatickej Stýv Mekkvýn řeší případ, zachovává chladnou hlavu a nehorázně mě baví.. případ alá někdo tady vraždí a na tý vraždě mi něco nesedí mě bavil a k tomu nádech 70s feelings, krásný auta, slunečný Sen frencisko, Lalo Schifrin a jeho dokonalý soundtrack!! .. prostě Dirty Harry stajl a to já fakt jako můžu. (01.03.2018)

Bullit, půl stroj, půl ohař - kyberpes. Zbystří, zavětří, chytne stopu a jde. Zakousne se. Nepustí. Ztratí-li stopu, vrátí se. Chytne ji zas a zas. Nezbytně nutný odpočinek mu dělí a měří čas. Dělá svoji práci, bez citů, bez tužeb, bez oddechu - jako stroj. Jako 7 minut na hranici svých možností řvoucí auto (ta honička je z nejlepších, co jsem viděl, to mi nikdo nevymluví). Jako letadla, která pojíždějí pravidelně na ranveji jak obří leviatani (dokonalá volba prostředí - ten hluk leteckých motorů bez hudby a beze slov - nádhera). Jako patolog, který chronometricky odříkává svůj nález , zpracovává svou mrtvolu na informace a počítač Bullitt následně zprácovává informace na činy. Jako kolegové, metodicky vytvářející seznam věcí jedné zavražděné. Nejdříve na to Subjektiv nemyslí, ale po té, co ke slovu výrazněji přijde Bullittova žena, prozře. Začne vnímat, jak je Bullitt i další policisté neosobní a tím se pro něj dění stává nepříjemně osobním. Jejich citová vyprahlost probudí city jeho. Žádný žert, minimum hudby, minimum slov, minimum odpočinku, minimum jídla, minimum něhy, minimum zábavy, maximum nasazení - tohle je minimalistický způsob života, Ajantisi! (23.12.2009)