The Lord of the Rings
Režie:
Ralph BakshiKamera:
Timothy GalfasHudba:
Leonard RosenmanHrají:
Dominic Guard, John Hurt, Simon Chandler, Anthony Daniels, André Morell, Annette Crosbie, Bernard Dhéran, Georges Poujouly, Pierre Arditi, Henri Poirier (více)Obsahy(2)
Již od dob úspěchu prvního vydání fantasy ságy J.R.R. Tolkiena Pán prstenů uvažovala hollywoodská studia o adaptaci románové trilogie pro stříbrné plátno. Práva na zfilmování nejprve vlastnil Walt Disney a v roce 1968 přešla pod společnost United Artists, kde se uvažovalo o hrané adaptaci, jíž se případně měli zhostit Stanley Kubrick či John Boorman, ale kvůli nákladnosti a náročnosti produkce k natáčení nedošlo. Projekt byl nakonec přiřknut režisérovi animovaných snímků Ralphu Bakshimu, jenž svými celovečerními snímky Fritz the Cat a Heavy Traffic a Coonskin de facto ustanovil kategorii animovaných filmů pro dospělé publikum. Podobně jako ve svém předchozím futuristickém eposu Wizards použil Bakshi i při tvorbě Pána prstenů kombinaci tradiční animace, rotoskopie a postprodukčního filtrování hraných záběrů, díky čemuž docílil reálnějšího pohybu animovaných postav, ale také dokázal vytvořit epické sekvence bitev bez nutnosti nadměrného rozpočtu. Projekt původně plánovaný jako trojdílná série, věrná dělení příběhu v Tolkienově předloze, měl nakonec být realizovaný coby dva celovečerní filmy. Jenže navzdory kasovnímu úspěchu prvního filmu, druhý nebyl natočen. Z hlediska dějové osy Tolkienovy ságy tak diváci uvidí postupné zformování společenstva prstenu, které vedle hobitů Froda, Sama, Smíška a Pipina tvoří kouzelník Gandalf, hraničář Aragorn, trpaslík Gimli, elf Legolas a válečník Boromir. Společně se vydávají zničit Jeden prsten, v němž se skrývá moc Temného pána, jenž si touží podrobit celou Středozem. Jejich cesta vede před trpasličí doly Morie, kde je čekají mnohá nebezpečí, i elfí hvozdy. Film obsahuje také události z druhého dílu knižní trilogie jako je rozdělení společenstva, vrtkavé spojenectví Froda a Sama s nevyzpytatelným otrokem prstenu Glumem i bitvu u Helmova žlebu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (147)
Možná si nakonec tvůrci ukousli větší sousto, než na které měli (schopnosti, ale hlavně prostředky). Animace je i v dnešní době v pohodě, když člověk překousne tu naivitu a "dětskost", prýštící ze zvolené výtvarné stylizace, dají se nalézt i působivé obrazy. Dosti kontraproduktivní mi ale přišlo použití zdigitalizovaných herců (většinou v rolích skřetů) vklíčovaných do kresleného prostředí. Snímek tak občas vypadá jako ty nejlevnější bulharské fantasy produkce, kdy po několikasekundovém záběru na majestátní malbu Helmova žlebu následuje jeho dobývání, kde 30 komparzistů se 3 žebříky pobíhá u jedné 5-metrové hradby, na jejíchž ochozech postává 5 obránců. V celém filmu se vlastně vůbec nedočkáme nějakých davových scén nebo velkolepých kulis, vše je podivně interiérové a střídmé. Což nejspíš souvisí s tím největším problémem, a to extrémní dějovou nahuštěností, kdy není čas se ani na chvilku zastavit, musí se prostě rychle kupředu, jedna zásadní dějová scéna střídá druhou. Kvůli tomu ve filmu neexistují emoce, napětí, humor, charakterizace postav, atmosféra, prostě nic z toho, co by z bezduché rozpohybované ilustrace ke knize udělalo velkolepý fantasy snímek. ()
Po letech se zvědavostí a chutí jsem se znovu podíval na animovanou podobu části LOTRa. Možná, že díky geniálnímu dílu P.Jacksona se mi líbil ještě více, než kdysi. Současně jsem si uvědomil, jak dobře měl tuhle verzi Jackson nastudovanou, jelikož řada scén je do jeho filmu doslova okopírována - Hobitín a Dno pytle, první setkání Hobitů s Prstenovým přízrakem, otevírání vchodu do Morie či souboj Gandalfa s Balrogem a jejich pád nebo obří sochy králů. Téměř dvě třetiny Jackson poctivě převedl, což mně vůbec nevadí, jelikož vytvořil mimořádné dílo a Bakshiovy obrazy tomu napomohly. Kombinace hraného a animovaného není úplně šťastná (jistě, šlo o peníze), dnes má však své zvláštní kouzlo. Některé výjevy jsou samy o sobě nádhernými obrazy, které by se daly rámovat (Hobitín, Železný pas, před branou Mordoru, krajiny - hory, les, jezero aj.). Škoda, že se nepodařilo příběh dokončit... ()
Jsem velkým fanouškem jak knižní, tak filmové podoby LOTR a proto jsem se velmi těšil na toto zpracování o kterém asi moc lidí nemá ani páru. Pokud vezmu rok vzniku, tak je to opravdu skvělé, jak to dokázali zvládnout. Samozřejmě hlavně kvůli financím se dvě knihy musely vtěsnat do jenoho filmu a to má velký dopad na délku, či rovnou vynechání některých scén, což je pak velké mínus pro fanouška LOTR. Chybí zde také tak velké napětí a city, které jsou tak důležité a viditelné především ve zpracování Petera Jacksona, které je mým nejoblíbenějším filmem ze všech. ()
Pro neznalé předlohy nejspíš totální guláš beze smyslu a bez konce (končí bitvou v Helmově Žlebu). Film funguje pouze jako velmi zkratkovitý a značně nesouvislý animovaný komentář k předloze. Za povšimnoutí stojí snad jen animace, která využívá vanimované živé postavy (zejména pro zobrazení zla) i jiné výtvarné techniky. Slyšel jsem, že Jackson vykrádá tenhle film jak může. Skutečně, spousta scén i výtvarných nápadů je velmi doslovně okopírovaných, jenže většinou jde o klíčové záležitosti příběhu, které těžko mohou být podány jinak. Navíc existuje spousta již dřívějších ilustrací, ze kterých i tenhle film vychází a Jackson na ně podle mě jen navázal, i vzhledem k fanouškům trilogie. A snad jedině pro ty je tenhle film také určen. ()
Vizuálně působivý experiment (kombinace kreslených a hraných sekvencí), který však selhává jako knižní adaptace. Ale i zde jde vidět, že se Jackson mnoha scénami více než inspiroval a identicky je použil do své trilogie. Po jejím zhlédnutí je sledování verze z roku 1978 určitě obohacujícím a zajímavým zpestřením. ()
Galerie (219)
Photo © United Artists
Zajímavosti (9)
- Snímek je první filmovou pracovní zkušeností pro Tima Burtona. Na filmu pracoval jako animátor, v titulcích však uveden není. (mr.filo)
- Část prologu je použita ve skladbě "Elvenpath" od skupiny Nightwish. (Doomec)
- Většina snímku byla vytvořena neobvyklou animační technikou rotoskopie, kterou vynalezl roku 1915 Max Fleischer. Tvůrci nejprve natočili černobílé scény s herci, které byly po jednotlivých filmových okénkách překresleny a animovány. Stejnou technikou byly vytvořeny i obsažené bitevní scény, které pochází ze snímku Alexandr Něvský (1938). (mr.filo)
Reklama