1984

Utopistická a fiktívna predstava budúcnosti (reality a prítomnosti) nemohla byť dôveryhodnejšie zobrazená. S kvapky nevedomosti a fikcie nás sprevádzajú počas celého deja a nakoniec sme aj tak len na začiatku. To, čo sa ale odohráva medzi tým je naozaj vizionáristické majstrovstvo. Čím pribúdajú minúty, tým sa stupňuje herecká precíznosť Johna Hurta, zavŕšená záverom, v ktorom dochádza k liečebnej kúre z ideozločinov. No aj keď to všetko je pekné, dovtedy mi tam značne chýba pridanie napätia. A je zaujímavé, ako veľmi chceli byť tvorcovia originálni, presvedčiví a realistickí, keď celú predlohu od Orwella naozaj natočili v roku 1984. Chcel by som vedieť, či to prišlo spontánne alebo vyslovene čakali aj dva roky, len aby mohli začať točiť v tom roku. 80%. (08.12.2007)

Ponuré, depresivní a naturalistické. Člověku by z toho mohlo směle mrazit v zádech a nic by s tím nenadělal. Zvrhlost režimu nezná meze a veškerá individualita člověka je nepřípustná. Lidi jsou jen opičky v kleci, které mají práci, přijímají stravu, dostávají rozkazy a musí je plnit. Richard Burton zde hraje neuvěřitelně chladného straníka. Klobouk dolů před jeho hereckým umem. Hrůznost tohoto námětu je dokonána v poslední čtvrthodince. Pocitově nemohu hodnotit výš, ale stopu ve mně 1984 zanechal. (19.07.2012)

Sklíčenost, melancholie, psychická roztřesnost, beznadějnost - to jsou pocity emeitujícíc jak se samotného filmu, tak z vynikajícího Johna Hurta v roli Winstona Smithe, a je to dobře, neboť právě taková nálada k námětu patří. Ohromná škoda že se výprava a vizuál celkově ve své ošuntělosti propadá z budovatele atmosféry do nevyhnutelné nutnosti podmíněné nízkým rozpočet. Byl bych vděčnější za promakanější nasvícení interiérů a umělečtější zpracování kulis (ty igelitově vzhlížející helikoptéry jsou vážně sux). Ale snad ještě mnohem víc jsem postrádal narativnější pojetí děje, neb jako divák neznalý předlohy jsem často tápal ve sděleních, jenž film předkládá a možná jsem si je i vykládal přiliš povrchně, protože mi většinou připadaly velice triviální. A když si vzpomenu na nucený a desítky minut dopředu pedvídatelný závěr, divím se, za co vůbec dávám 3 hvězdičky...Možná v tom bude to zdejší osmdesátkové hodnocení a úcta ke jménu George Orwell, jinak nevím. (15.10.2007)

"1984" je, jak by řekl Douglas, "jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četl, a nebylo jich málo". Proto jsem byl na její filmové zpracování velmi zvědavý, ale po zkušenosti z obou Farm zvířat (ty nechutné happyendy!) byla má očekávání zdrženlivá. A o to příjemněji jsem byl překvapen! Zde se žádné ústupky nekonaly. 1984 je skrznaskrz depresivní podívaná z neutěšeného, a narozdíl od Matrixů a spol. tak skutečného totalitního světa (genialita předlohy nejlépe vynikne uvědomíme-li si, že byla napsána ve 40.letech) , kde je podrobeno přísné kontrole úplně vše, včetně myšlenek. ... John Hurt je úžasný, vypadá ještě strhaněji, než když ho roztrhal vetřelec:) Také hudba předběhla svou dobu. Výtky lze mít jen k zestručnění pozadí příběhu a života v oceánské společnosti (především z "Teorie a praxe oligarchického kolektivismu" mělo být přečteno víc než jen pár vět), takže diváku neznalému knihy (a zvlášť tomu, kdo vyrostl na západ od železné opony) nemusí být vše úplně jasné. I tak doporučuji každému! Ale stejně si radši přečtěte knížku:) (01.12.2003)

Tak bezduché převedení do filmového média, že kdyby člověk neznal předlohu, tak nemůže pomalu chápat ani to doslovné, co se tam děje, natož to nevyslovené. Naprostá absence okolního prostoru i kontextu, ani ten Velký Bratr se pořád nedívá. Tomu říkám promrhaný Deakins, Hurt i Burton. (Viděla jsem verzi s hudbou Eurythmics a přišla mi zcela nevhodná.) Nejlepšími adaptacemi knihy tak pro mě i nadále zůstávají Brazil a Equilibrium, ať už adaptacemi jsou nebo ne. (30.01.2021)