Inženýrská odysea

Další perla od Evžena Sokolovskýho. Až se budu nudit, napíšu ke každýmu dílu něco zvlášť :-) Mimochodem nejvíc se mi líbí, že seriál se má odehrávat v rozmezí 15 let a stárnutí hlavních postav se "vyřešilo" tim, že všichni začali nosit silný dioptrický brýle. Teda kromě Satoranskýho. Ten na začátku nosil jogurtovky a později upgradoval na tenký kovový obroučky. (25.09.2011)

Jsem fanda tohohle špatného seriálu. Miluju tu zápletku o geniálním stroji z hlavy uťápnutého slušňáka. Prostě mašina, kterou nám může závidět celý kapitalistický svět. A okolo zbožňovaného Perpetisu se točí osudy hrdinů (hlavně 3 čerstvě promovaných 40tníků), jejich kariéry a lásky. Dialogy trapné, herecké výkony divadelní (nesnesitelná Balzerová a Kostka), hudba nevhodně dramatická, režie typu "první dobrá".. Nade všemi ční hláškař Císler (a taky večně nasranej Haničinec bojující za starou dobrou hlubočanskou fabriku). Prostě Dietlova nejslabší chvíle, ale dnes naštěstí už jen obskurní zábava. Neúměrně dlouhou stopáž krásně shrnuli v České sodě: https://www.youtube.com/watch?v=SE6pVvZZS9s (29.07.2013)

Už úvodní znělka mi dala poznat (za předpokladu, že jsme přehlédli kdo v tom má prsty), že toto je taková předzvěst Okresu na severu. Takže ano - propagandistická věc, která v dnešní době již neplní svůj původní účel, ale dává nám nahlédnout pod pokličku mentality, zápalu a zvyklostí tehdejší socialistické doby. Jako rozumný člověk tento seriál nevnímám s žádnou záští, protože vím, že časy socialismu jsou dávno pryč. Pozitivita s jakou to je točené a hlavně ten zápal hlavních hrdinů se mi prostě líbí. Může to být možná pro někoho vtipné, ale podle mě je to velmi důležitý aspekt úspěšnosti, který se v dnešní době naprosto vytratil. Prostě je dobré těšit se do práce a radovat se z ní ať už žijete v jakékoliv zemi a pod jakýmkoliv zřízením. A hlavně je dobré vědět co chcete dělat a být v tom ten nejlepší - a to přátelé není propaganda režimu. To je holý fakt úspěšnosti. A zde to režisér a herci krásně ztvárnili. Je to celkem napínavý výsek ze života 3 lidí, absolventů a kamarádů, který se rozděluje, proplétá a opět spojuje v pěkně uceleném dokončeném závěru. I přes velikou politickou angažovanost a i přes politické rozdělení tehdejší doby se tento příběh dá stále aplikovat na současnost a proto je poučný a hodnotný. (08.01.2024)

V zásadě se tento seriál neliší od toho, co televize točí a vysílají dnes. Tzv. původní seriálová tvorba českých televizí bývá často postavena na "atraktivitě" prostředí určité profese (už jsme tu měli ortopedy, gynekology, zubaře, prodavačky, učitele, právníky, skláře, hospodské, kuchaře, novináře, vojáky, policajty, agenty, kombajnéry, teď konstruktéry a zahraniční obchodníky. Chybí uklizečky a popeláři, ale možná se pletu). Tyto seriály se pak vyznačují primitivním příběhem ("ze života" (?)), schematickým nekomplikovaným líčením postav (u nichž je hned zřejmé, jaký vztah si k nim má divák vytvořit), uklidňující statickou kamerou a hlavně odtržeností od reality (idealizace, chabá znalost prostředí, mazání medu kolem pusy apod.). Čest výjimkám (Nemocnice na kraji města). Že je v seriálu přítomný ideologický stín chlebodárce, je pochopitelné - bylo tomu tak tenkrát, je tomu tak i dnes. Navíc v IO ten stín není až tak zřetelný, jako u jiných seriálů. Inženýrská odysea je hrozná pitomost. Je to zmetek, který se tváří děsně zasvěceně a přitom líčí "lidské téma" v "reálném socialismu" takovým způsobem, že na to leckterá komedie prostě nemá. Díky své hlouposti je s odstupem 30ti let nechtěně legrační, ale oproti odpudivým strašlivinám typu Gottwald naprosto neškodný. Je mi ctí oznámit, že inženýři Kořínek, Pešek a Krnáč útočí na přední místa v mém Guilty Pleasure Chart. Prostě skvělá karikatura - proto ty 2* navíc! :-) (04.10.2011)

Když teď intenzivněji sleduji naše seriály 70. a 80. let, uvědomuji si, že nejsou zdaleka tak sterilní, jak jsem si vždycky představovala. Třeba právě Inženýrská odysea je text plný pnutí, nerovností a trhlin, nad kterými mě baví dumat, nebo se alespoň pozastavovat. Třeba jen pozorovat, jaké se tam nosí brýle nebo jak se oblékají jednotlivé sekretářky, je velice výživné. Když už jsem si říkala, že vrcholem celého seriálu je nepochybně Zbyňkův vztah s Veronikou a takřka horrorové scény v přeplácané vilce jejího tatíčka a mamičky, přišlo velké japonské finále, a to mě dorazilo úplně. V něčem je to opravdu dobré (Císler!), v něčem zábavné a v mnoha ohledech samozřejmě dementní. (14.02.2011)