동감
Ditto
Obsahy(2)
Příběh se točí okolo dvojice studentů ze stejné university, kteří spolu začnou mluvit přes radiopřijímač a rozhodnou se setkat. Po nevydařené schůzce zjistí, že je od sebe dělí 21 let. So-eun (Ha-Neul Kim) žije v roce 1979 a In (Ji-tae Yu) v roce 2000. Jejich neuvěřitelná komunikace ale pokračuje a nabere nečekané otáčky. (venus)
(více)Videa (1)
Recenze (86)
Celý čas som sa nemohol zbaviť tendencie porovnávať Ditto s Il mare (takmer identický námet a jeho spracovanie s menšími odchýlkami), ktorý hneď po A moment to remember zastáva čestné miesto na rebríčku filmovej romantiky z J.Kórei. Neviem posúdiť, ktorý z nich uzrel svetlo sveta prvý (obidva vydané v roku 2000), ale váš pôžitok bude určite čiastočne závisieť na postupnosti, v akej sa k vám dostanú. To čo ale najviac ovplyvnilo moje hodnotenie bola absencia poetickej štylizácie a atmosféry, príliš priamočiare rozvíjanie príbehu(aj keď nájdu sa i prekvapujúce momenty) a v neposlednom rade pokrivkávajúce herecké výkony. Hudba sa tiež uberá len vychodenou cestičkou použitia pomalého klavíru bez originálnejšieho aranžmá. ()
Je to krásne sci-fi melodrama je veta z filmu, ktorý rozohral silný romantický príbeh na tenkom lade bez toho, aby sa vo výslednom dojme stal (vo filmoch toľko omielaný) časový paradox fackovacím panákom pre hnidopiškých sucharov. Navyše môj skeptický prístup "človeka ktorý už čoto videl" dostal dávku čistej a chytrej filmovej lásky plnej neľahkých životných rozhodnutí a priznám, že som na konci znova uronil kroupu. Smrk. Hviezda dole za slabší rozbeh a podobnosť s Il Mare (oba idú našťastie svojou vlastnou cestou), ktoý je pre mňa ešte stále normou ideálnej romantickej melodrámy. ()
1979 ONA - Naivní, infantilní a děsně nehezká Korejka, která miluje největšího školního hezounka, který se do naší šedivé myšky po-ma-li-čku za-mi-lo-vá-vá, než je mu během školních protestů zlomena ruka a jednoho krásného večera pozná JEJÍ nejlepší kamarádku, co má po pádu z kola právě zlomenou nožku. 2000 ON - Nesympatický korejský studentík s věčně otevřenou hubou, syn zasádrovaných, vytrvale a negentlemansky odmítá korejskou přísavku, která ráda pije a dolejzá. ONI (ONA a ON) - dvě nudné existence, které si po večerech pomocí vysílaček volají napříč časem a nudí nebohého diváka svými historkami a milostným trápením. Postupně odhalovanou pointu divák odhalí hned zkraje a je nucen se k ní pronudit pomocí infantilních zpomalovaček, aby už tak pomalý film byl ještě pomalejší. Pak ON uvidí JI, spokojenou a šťastnou, ucítí vůni a v ruku v ruce s alkoholičkou odkráčí. Vše orámované slzopudnou a vyděračskou hudbou. Ukázková superkýčovina, napsal bych něco jiného, ale mohla by se mě dotknout připravovaná POMatená cenzurka komentářů. ()
Svým zpracováním si Donggam rozdělil své diváky na dvě poloviny. Na tu, která podlehne cukrkandlovému love story s neustále znějící vyděračskou muzikou a na tu, která se statečně prozívá k závěru. Ústřední dvojice čumí jak puk, načež postavy ve vedlejších rolích jsou mnohem zajímavější. Očekával jsem, že na jihokorejskou romanci budu pět větší ódy, neboť Nae meorisogui jiugae jsem sežral i s navijákem. Takže se bohužel řadím do té druhé uzívané poloviny. ()
Tohle je fakt nádherná korejská romance, se zajímavým ústředním sci-fi nápadem. Opravdu krásně a volně plynoucí, beze stopy kýče a patosu, naprosto magický zážitek. Skvělí herci, bezprostřední a zcela uvěřitelné rozhovory, velmi křehká a zasněná atmosféra. V jedné ze závěrečných scén při setkání na chodbě, za doprovodu Bacha, mi opravdu málem ukápla slza. Nádhera. ()
Reklama