Hartova válka

Upřímně řečeno jsem podle nadšení svý kamarádky z tohohle filmu čekala víc. Mnohem víc. Čekala jsem víc i od jmen jako je Colin Farrell nebo Bruce Willis i od režiséra mé oblíbené a atmosfericky téměř dokonalé Frekvence. Přitom začátek nevypadal špatně, vůbec ne. Jenom po příjezdu do tábora se to všechno jaksi zvrtlo. Německej plukovník se chvílemi tvářil jako největší spojenec Amíků a místo toho, aby je trestal za porušení zákazů, společně s americkým plukovníkem McNamarou popíjel ve svém stanu. Za chvíli zase dovolil, aby si nepřátelé uvnitř tábora zorganizovali soud, kterému nejen přihlížel, ale i sám svědčil a radil nadporučíku Hartovi s jeho případem. Syn amerického senátora Hart (Farrell), který nikdy nebyl na bitevním poli, pro změnu pomáhal černochům aklimatizovat se v novém prostředí, bránil nebojácně jejich práva a odmítal obětovat jednoho vojáka z řady, aby pomohl celkovému vítězství ve válce. A nesmíme zapomenout na nezlomného a ušlechtilého hrdinu McNamaru (Willis), který nesnášel jakékoliv lži a zradu a který se v průběhu děje postupně měnil v hajzla McNamaru, aby se v posledních pěti minutách stal mužem, jehož sláva se dotkne hvězd... Nevadí mi zrovna nijak typicky americké vlastenectví, ale co je moc, to je moc... (21.01.2007)

Ano, Hartova válka působí až moc americky a tudíž nereálně, přesto má svoje nezpochybnitelné kvality. Přesněji řečeno: poutavý (bohužel však lehce kostrbatý) příběh, skvělého Colina Farrella, jemuž je těsně v patách Bruce Willis a depresivně působící prostředí, které pro film poskytla naše česká zemička. 70% (23.07.2005)

Nic moc válečnej film, spíš docela hloupej. Nejde tam o žádný útěk ze zajateckého tábora ani o dramatické podmínky v tom táboře. Ten tábor totiž je skoro jako letní tábor pro problémové děti z lepších rodin. Žádnej šéf zajateckýho tábora by se s vězni takhle nebavil a ani by s něma takový pitomý divadýlko nehrál. Prostě by dal tuhle tucet, tuhle dva tucty postřílet a když by se ještě někdo další cukal, tak by ho picl taky. A nakonec, když udělali ten svůj plán, tak by nepotrestal jenom šéfa, ale všechny a Farrella jako prvního. Prostě hloupost, která se jen snaží vypadat jako válečnej film nebo drama nebo reálnej a realistickej, jenže není. A ten konec s tou krásnou větou o znovunaučení se cti, to jsem měl chuť začít taky vraždit. (13.12.2005)

Film mnoha tváří – syrové válečné drama plynule přechází ve drama soudní, které se ukáže být pouze zástěrkou k provedení velké tajné akce. První část patří díky své snaze o autentičnost zároveň k té nejlepší. Vystřelený mozek sem, do masa omrzlé nohy tam, všude mráz a karikatury zlých německých vojáků. K pohodové atmosféře takového Velkého útěku má nálada panující ve Stalagu A VI pěkně daleko. Jenže po necelé hodině nastane zásadní zvrat, s nímž se na nás začnou ze všech stran valit „velké“ dialogy o důležitosti cti, odvahy, popř., o nesnadném postavení černošských amerických vojáků. Z tvrdého velitele tábora je naráz ke všemu svolný „tatíkovský“ typ, naopak americký kapitán se ukáže být pěknou sviní. To už však soudní proces směřuje k vynesení rozsudku, film nabírá na napínavosti a jednotlivé figurky si zase zpátky „vydobývají“ své předem určené pozice – zlí zůstanou zlými, hodní se zachovají jako hrdinové a ti, od kterých se to obecně očekává nakonec taky odhalí svou „správňáckou“ povahu. Jinými slovy - to nejoblíbenější americké klišé. Patříte-li ke „sběratelům“ dobře zahraných nácků, stojí vám za zapamatování jméno Marcel Iures. 80% za část první, 40% za druhou a 60% za finále po zprůměrování dává čistou obrácenou devadesátku. 60% Zajímavé komentáře: StarsFan, Květula, Pisoarec (25.07.2005)

Po téměř pětihvězdičkovém začátku následuje něco, co jsme viděli už tolikrát, že nás to nemá šanci zaujmout. Jinými slovy... Na "Hartově válce" nacházím pouze čtyři pozitiva. Za prvé: Opravdu senzační úvod, který je nápaditý, drsný a velmi pěkný po vizuální stránce. Bohužel trvá pouhých 15-20 minut (končí ve chvíli, kdy se hlavní hrdina dostává do lágru, kde se odehrává celý zbytek příběhu)... Za druhé: Obsazení Colina Farrella a Bruce Willise, kteří film v mnoha ohledech zviditelňují (především pak netoporný Farrell)... Za třetí: Jemnou, ale uhrančivou hudbu, která je však (bohužel) nejvíce rozeznatelná snad až v závěrečné scéně a následně jako zvuková kulisa pro ubíhající titulky... Za čtvrté: Mého tátu ala jednoho ze zajatých amerických vojáků. (31.05.2009)