poster

Nabarvené ptáče

  • Slovensko

    Pomaľované vtáča

  • anglický

    The Painted Bird

Drama / Válečný

Česko / Slovensko / Ukrajina, 2019, 169 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • J*A*S*M
    ****

    Takhle ambiciózních velkých filmů bychom měli mít jako česká kinematografie ideálně alespoň pár do roka, pak by z jednoho Nabarveného ptáčete nemuselo být takové haló. Ale když holt nemáme, a Marhoul je s tímto dílem objektivně o dva parníky před jakoukoli českou konkurencí z poslední doby, tak se zkrátka nedá svítit. Velký, stylový film, světové úrovně. Na pětihvězdu jsem si to neužil, protože se to příliš "užít" ani nedá. Je to spíš vyčerpávající. Ale uznalá čtyřhvězda bezpochyby. Nicméně, tvořit kolem toho filmu mediální auru až nějakého exploatačního válečného hororu je neskutečně absurdní. Jasně, dějou se tu otřesné a zrůdné věci, Marhoul k nim ale přistupuje velmi decentně až cudně. A pokud někdy až hysterické ohlasy z Benátek o něčem vypovídají, tak jedině o tom, že snobové z těchdle velkých festivalů rádi sklouzávají k laciným titulkům ... a že hovno vydrží.(12.9.2019)

  • Toren
    ****

    7/10. Ano, skutečně jde o jeden z nejambicióznějších a nejunikátnějších projektů české produkce. A Václav Marhoul má respekt jen za to, že to po tolika letech dovedl ke zdárnému konci. Výsledku bohužel ubližuje paradoxně onen minimalismus v kombinaci s repetitivní, leč v rámci příběhu zajímavou strukturou, která bohužel servíruje jeden střípek mozaiky za druhým a přitom na sebe nabaluje stále tytéž nedostatky. Kamera je dokonalá a Vladimír Smutný je tahounem celého kolosu, který se po celičkou (a bezesporu přepálenou) stopáž topí v depresích, těžkých tématech a mrazivosti. Jde o děsivé, přesto neodolatelné a impozantní obrazce, kterým se těžko něco vyčítá... přesto není technické pozlátko vším a absence inovátorství, či jasnější srozumitelnost v rámci narativu mě zamrzela. Ale jak říkám, je to must see záležitost a film, který si zaslouží veškerou pozornost. Sesunout to k zemi může jen opravdu naprostý ignorant (ať už filmařiny nebo poselství). Za tím si stojím. Více: https://www.youtube.com/watch?v=IeKTBd1DMyE&feature=youtu.be(13.9.2019)

  • gudaulin
    ****

    Před premiérou jsem projevil určité rozpaky nad tím, jestli je režisér schopen náročnou a kontroverzní látku zvládnout. Ostudu si neudělal, vydoloval ze sebe maximum a jeho vize určitě stojí za vidění v kině, což se o drtivé většině českých filmů říct nedá. Produkci Marhoul zvládl na jedničku. Film s tak velkým rozpočtem a koncentrací špičkových filmových specialistů i významných zahraničních herců chyběl v naší kinematografii už celé dekády a s největší pravděpodobností opět dlouhá léta chybět bude. Nabarvené ptáče nepředstavuje trend a blýskání na lepší časy, je to solitér, na který nemá co navázat, maximálně může sloužit jako pozitivní příklad pro další vizionáře. Marhoul má hodně nakoukáno a nebojí se toho využít. Skvělá kamera Vladimíra Smutného, černobílý materiál a členění filmu do kapitol odkazují k Markétě Lazarové, na Jdi a dívej se navazuje Marhoul zcela vědomě angažováním Alexeje Kravčenka, cinefilové určitě najdou další četné odkazy, ať už na dílo Jana Němce nebo další klasiky. Potíž je v tom, že Marhoulovi přes všechnu snahu schází pořádný kus do filmaře světové třídy. Neumí pracovat s tempem a rytmem filmu, je monotónní a opakuje se. Dcera, která mě doprovázela, se po promítání přiznala, že s v prvních deseti minutách na snímek perfektně naladila, aby si posléze s hrůzou uvědomila, že jí čekají další bezmála tři hodiny téhož. Kdyby režisér zkrátil film o půl hodiny, na jeho podstatě by se nic nezměnilo a divák bez znalosti předlohy by to ani nepoznal. Nabarvené ptáče je sledem krásných filmových obrazů, nad kterými uznale kývám hlavou, ale nevyvolávají ve mě takřka žádné emoce (pokud ano, pak na nepatřičných místech. Týrání, znásilňování a perverze místy dospívají do stavu, že by z něj měl erotické potěšení i slavný markýz de Sade. Při scénách obou neukojitelných nymfomanek jsem se bavil, ale jinak, než měl režisér na mysli.) Film plný tragiky a násilí by mě měl emočně úplně rozemlít - u Volyně, Jdi a dívej se nebo Nankingu se mi to konec konců stalo. Tady nic. Hlavní hrdina prochází peklem se stále stejně nepřítomným výrazem, kdy se divák nemůže vcítit do jeho myšlení. Chybí víc dialogů, chybí i přesah. Připadám si jako člen inventarizační komise, který odškrtává položku po položce, jeden záběr za druhým a říká si, jak mu to režisér coby předseda komise hezky připravil... Místy se zarazím, třeba když zhlédnu scénu vyvraždění vesnice kolaborujícími kozáky, kterým do zátylku funí útočící Rudá armáda. V jejich situaci bych měl úplně jiné starosti... Marhoul podle mě poněkud přecenil síly, ale čtyři hvězdičky považuju za férovou nadílku za povzbuzení, které česká kinematografie už zoufale potřebovala. Celkový dojem: 70 %.(2.10.2019)

  • Stanislaus
    ****

    Nabarvené ptáče je bezpochyby ambiciózní filmařský projekt okatě pokukující po festivalových oceněních, o čemž vypovídá silný námět a mezinárodní herecké obsazení. Uvítal jsem černobílý vizuál, který (podobně jako tomu bylo kdysi u Psycha) redukoval absencí barev prezentované násilí a zvěrstva. Zaujal mě epizodický charakter snímku, v němž mladý a zpočátku nevinný dětský hrdina potkává na "cestě domů" rozličné postavy, které ho různorodým způsobem ovlivnily, poznamenaly či zkazily. Na tuzemské poměry jde bez debat o nadmíru s(u/y)rový film, ať už jde o všudypřítomné násilí na lidech a zvířatech či nehostinou krajinu plnou utrpení, beznaděje a smutku. Z jednotlivých epizod mi v paměti nejvíce utkvěly ty s nestydatou "Čvančarou", transportem židů a nájezdem/náletem na vesnici. I když má film bezmála tři hodiny, tak v kině utíkal opravdu rychle. Jak už bylo poznamenáno, film vedle barev postrádá i hudební stránku - nepočítá-li člověk scény z kostela a titulky - což je poněkud škoda, jelikož jde o dialogově skromný snímek a právě hudba mohla tato tichá místa vyplnit a umocnit.(18.9.2019)

  • argenson
    *****

    Poměrně obsáhlá mediální kampaň s podrobným popisem nejbrutálnější scény a tím, jak na festivalech v Benátkách a Torontu utíkali diváci z kina, byla malinko přestřelená. Ale psychicky mě to připravilo na to, do čeho jdu. Nabarvené ptáče rozhodně není nekoukatelný spektákl plnej násilí. Neznaje literární předlohu říkám, že je to úžasná metafora, poetická i naturalistická. Se skvělýma pointama a fantastickou kamerou. Není to film, co by člověk musel vidět víckrát, ale v rámci současné české tvorby jednoznačně výjimečný počin.(16.9.2019)

  • - „Román Nabarvené ptáče mě svého času, stejně jako milióny čtenářů po celém světě, zasáhl natolik, že jsem se v polovině roku 2008, po dokončení celovečerního filmu Tobruk, rozhodl vyvinout veškeré své úsilí a um na to, abych získal filmová práva právě k tomuto dílu. To se nakonec podařilo," zavzpomínal na začátek náročného projektu Václav Marhoul. (Zdroj: 2media.cz)

  • - Aby obaja herci, Harvey Keitel (kňaz) i Julian Sands (Garbos) zvládli svoje dialógy v novo slovanskom jazyku dostali mesiac predom zvukové nahrávky aj video. Keitel mal navyše každý prípravný a natáčací deň k dispozícii vlastného jazykového kouča, s ktorým precvičoval svoje repliky. (classic)

  • - Lidové noviny napsaly o průběhu novinářské projekce, která proběhla 2. 9. 2019 v rámci Mezinárodního filmového festivalu v Benátkách: „Pondělní večerní novinářská projekce filmu byla poznamenána odchodem řady diváků, kteří pohled na krutosti – od násilí na zvířatech, přes znásilnění, bití, až k vraždám a mučení, už neměli trpělivost snášet.. Další odliv diváků následoval po scéně s ‚potrestáním‘ bláznivé vesnické nymfomanky (v podání Jitky Čvančarové), jejíž detaily si ráda nechala uniknout i autorka těchto řádků. Sám Václav Marhoul na tiskové konferenci prohlásil, že svůj film vidí především ‚jako film o lásce a humanitě‘, jako univerzální příběh o dobru a zlu, a o zápasu, který musí svádět každý člověk. Násilí je podle něj jen nutným rámcem celého příběhu.“ (klukluka)