poster

Nabarvené ptáče

  • Slovensko

    Pomaľované vtáča

  • anglický

    The Painted Bird

Drama / Válečný

Česko / Slovensko / Ukrajina, 2019, 169 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • lamps
    ****

    České filmy posledních let nesleduji. Nezajímají mě, nelákají mě a nevidím v nich nic stylisticky nebo vypravěčsky originálního a vysoce autorského (když už o ně třeba v televizi zakopnu). Nabarvené ptáče rozhodně není snímkem převratným a snad ani morálně diskutabilním, jak nám vnucovaly prvotní ohlasy, ale přesto je to filmařina poctivá, intimní a přemýšlivá, jaké se ostatní tuzemská produkce zkrátka nemůže moc rovnat. Padala srovnání s Tarkovským nebo Markétou Lazarovou, ovšem ani do toho bych se nehrnul - Marhoul je usedlejší, více naturalistický a z pohledu výpravy i přístupnější. Černobílá kompozice je pochopitelným a správným krokem u takhle bezútěšné látky a málomluvnost ve spojení s nadužíváním detailů a řídkým střihem nechává diváka, aby se více ponořil do atmosféry a byl připraven empaticky reagovat na všechny ty hrůzy, před nimiž kamera většinou vkusně uhybá a příběh tak nepůsobí samoúčelně násilným dojmem. Z pohledu vyprávění se jedná o jednoduše provázané epizody, jejichž spojujícím motivem je komplexní vývoj hlavní postavy - komplexní jen ve smyslu toho, že každá kapitola formuje jinou stránku Joškovy osobnosti a dává mu jiné zkušenosti, které mu v tomhle hrozném prostředí bez skutečné lásky pomáhají dospět. Jinak je vývoj samozřejmě nepříliš překvapivý a Marhoul sází právě na obměnu morálních prostředí, která mají druhotně podat objektivní výpověď o krutém dopadu války a s ní související hospodářské bídy a náboženského fanatismu na převážně venkovské civilisty. Škoda, že tahle doplňující funkce je v epizodické struktuře postupně trochu silnější než opakující se soužení hlavního hrdiny. V celkovém součtu však musím chválit, protože Nabarvené ptáče krásně vypadá, navzdory délce a ke konci i jisté repetitivnosti nenudí, zdobí ho perfektní herecké výkony i casting všech odpudivých vesnických individuí (z fleku bych mohl nějakou drobnou roli vyfasovat i já) a podává velké myšlenky i kruté vize lidské nátury silnou autorskou cestou (i když v momentě, kdy jsem při pádu z koně uslyšel starý dobrý Wilhelm Scream, jsem se neubránil smíchu). Případ obdivuhodné filmařské práce, která sice nemá navzdory obřím ambicím tak enormní dopad na jen trochu zběhlého diváka, ale každým záběrem i scénou křičí, že se s ní musí počítat tady i ve světě - a naštěstí to není ani po dvou hodinách nijak zvlášť otravné.(13.9.2019)

  • Enšpígl
    ****

    Sledovat celý to "benátský" haló kolem ptáčete bylo fakt úmorný, ale dokonale se při nemě projevila česká povaha. Nejdřív neuvěřitelný vyzdvihování ptáčete jako už už pomalu vítěze Benátek a celého festivalu a následně jsem z článků cítil až škodolibou radost, že ptáče neuspělo. Benátky, nebenátky, u mě jste pane Marhoule uspěl. Je doslova radost pro filmového fanouška sledovat vyprávění příběhu především prostřednictvím obrazu, trošku mám pocit, že režie byla v tandemu Marhoul / Smutný. Kamera Vladimíra Smutnýho je skutečný mistrovství, dokáže přesně sdělovat pocity a vyprávět příběh. To, co člověk sleduje je opravdu hodně drsný, vypadalo to, jako kdyby ten klučina procházel hlavním sálem pekla. Z mnoha lidí, co mu zkřížili cestu se mě dělalo vysloveně zle, tady vidím docela aktuálnost k dnešní době, protože pokud jde o krutosti a nenavist, mám dojem, že jsme se ještě "zdokonalili" . Silný příběh a některé scény jsou tvrdší, ale zase proboha z toho nedělejme nějakou surovou šílenost tak to rozhodně není. Viděl jsem mnohem drsnější scény v tématicky podobných filmech. Proč dávám čtyři ? Já nejsem moc fanoušek epizodního vyprávění, mám radši celistvý příběh a pak jedna scéna, kterou mě nedávala vůbec smysl, bohužel není jí jak textově popsat, abych nevzradil něco z filmu, tak jen pro sebe nápověda a pro tebe nulové info, kdyby se někdo zeptal (fotogalerie page 2 ) . Nabarvené ptáče je mistrovskou vizuální výpovědí o lidech, o jejich povaze i době ve které se příběh odehrává.(12.9.2019)

  • Sandiego
    ***

    Úsilí a odhodlání dotáhnout projekt do konce je bezesporu za plný počet. O to víc je člověku líto, že výsledku schází to klíčové - přesvědčivá motivace a obsahové palivo, které stály za tu energii, risk a léta života. Ambicí spíš bylo natočit úctyhodné dílo posvěcené světově proslulou předlohou (což se podařilo), méně již snaha adekvátně přenést hlubší prožitek na plátno a volbu předlohy tím obhájit. Z Nabarveného ptáčete jsem měl neodbytný pocit důstojně ilustrovaného leporela, které neustále ubíhá před očima a není v něm prostor nechat spatřené patřičně doznívat a odstínit. Kamera Vladimíra Smutného svou obrazností fascinuje a strhává na sebe pozornost za cenu toho, že naplnění její narativní funkce je na pováženou. I přes náročnou důsledně epizodickou a fragmentární strukturu (která nicméně nepostrádá gradační koncepci) lze zachytit linii chlapcova vnitřního posunu, nicméně její strohá náznakovost nedokáže dostát sugestivnosti vnitřního monologu literárního protagonisty. Jestliže byly filmy Jdi a dívej se a Volyň bezprostřední výpravou do východoevropského pekla, do nějž je bezmocný divák vtažen společně s ústřední postavou, Nabarvené ptáče spíše připomíná lehce vzrušivé posezení u diapozitivů, které o této výpravě jen vzdáleně a netečně svědčí.(12.9.2019)

  • Chlupis
    *****

    Nabarvené ptáče považuji za nejlepší český film posledních pár desítek let z několika důvodů: - V rámci producentského záměru a umu dosáhl Marhoul něčeho, co se dosud nepodařilo nikomu z tuzemských tvůrců, a to vytvořit skutečně konkurence schopný film s velkým F, umělecké dílo bez kompromisů, výtvarně vycizelovaný celek, který je sice všude chválen za Vladimírovu skutečně překrásnou a pro mě vyloženě oscarovou kameru, trochu se ale zapomíná na práci Pavel Rejholec, Jakub Cech a Viktor Prasil, kteří ukázali, jak se dělá opravdu světový sound design a na výkon celého art departmentu, který pod vedením Marhoula vytvořil naprosto unikátní filmový svět, jenž ten reálný posouvá do určité, těžko popsatelné a jedinečné stylizace. Production value Ptáčete je fascinující obzvláště tím, že se při rozpočtu kolem 180 milionů film jakkoliv nepředvádí, je vlastně v určitém slova smyslu komorní, nesnaží se vyrazit dech svou velikostí. O to větší je uvnitř. - Marhoul se nesnaží co do poetiky o napodobovaní klasik (Lazarová, kompletní Tarr) anebo tvoření paralel s již existujícími, sugestivními filmy o válce (nejčastěji kritiky a analytiky zmiňované Jdi a dívej se), čehož jsem se před projekcí jako divák obával, ale tvoří svébytný svět, který se na násilí dívá zpoetizovaným, subjektovým způsobem, tak moc odlišným od klasicky objektových aranží. Takové scény jsou v Ptáčeti jen dvě (transport a kozáci) a mají svůj význam. - V tom se Marhoul výrazně posouvá od předlohy, kdy si na násilí tvoří vlastní názor, nesnaží se šokovat, což kniha - ať už to pro někoho může být pozitivum či naopak výtka - dělá. Filmová verze pracuje s náznaky, nedořečeností, divákovou fantazií a vše je srozumitelné jen tak, jak je to srozumitelné pro hlavní postavu, nikoliv pro externího pozorovatele. Rozumím odchodům z kina v návaznosti na nepříjemnost takového znázornění, zdají se mi ale směšné jakékoliv názory přibližující Marhoula k maniakálnímu a hloupě sadistickému Gibsonovi (Apocalypto, Umučení Krista). - Film je i střihově velmi atypický, kdy zvolený styl přímo vybízí k pomalému tempu a užívání si překrásných kompozic, namísto toho ale žene kupředu až překvapivě rychle, průměrná délka záběrů nebude větší než 5 sekund a dělení na kapitoly snímek výrazně rytmizuje a také vývojově dělí na tematické okruhy podle toho, co Joska zažívá, učí se a objevuje. Celková délka kolem 2 hodin a 40 minut tak nepůsobí rozvlekle a v lecčems mi připomínala divácký požitek z nové, identicky dlouhé tarantinovky, která se též více než výraznými zvraty vyznačuje studií světa a jeho dopadem na ty, kteří jej obývají. - Jde mimochodem o příklad výborného castingu a práce s ním, kdy se Marhoul nesnaží strhnout pozornost na to, kdo z herců je jak známý - každá z postav je na plátně přesně tak dlouho, jak si žádá tvar samotný; Skarsgard dokonce jen 2 minuty. - Pokud by měla padnout nějaká výtka, pak jen k poslední kapitole, která se mi zdála příliš doslovná a najednou odscizená, i skrze užití až přílišného množství “českých seriálových ksichtů”, které jakoby film na závěr přece jen trochu stáhly zpět k naší kinematografii. Na druhou stranu - pokud scéna, ve které Pavel “Hitler” Kříž hystericky křičí “ty hnusná svině” a mlátí holí do židovského chlapce, nepůsobí jakkoliv trapně, je s Nabarveným ptáčetem něco významně v pořádku.(17.9.2019)

  • Psice
    ***

    Na Nabarvené ptáče jsem se moc a dlouho těšila a tomuhle projektu jsem držela palce. Představa, že jdu do kina na současný český film, který je v černobílém provedení, zpracovává tak silné téma a obsahuje minimum dialogů, znělo jako sen. Tenhle sen se ale v průběhu sledování filmu postupně rozplýval a po jeho skončení jsem měla spíš pocit, že jsem absolvovala jízdu na horské dráze. Film totiž načal jedno téma, které vzápětí brutálně utnul, aniž by mu věnoval hlubší ponor a následný prostor k jeho doznění. Obdobně necitlivě jsem vnímala i ostré dělení kapitol, které navíc v celku filmu postrádaly gradaci a svým konceptem se v různých obměnách opakovaly. Postupně jsem rezignovala na to, že se Joskovi podaří spočinout v přítomnosti laskavého člověka a v představách jsem si projížděla učebnici psychopatologie a tipovala, jaká porucha osobnosti bude na řadě v další kapitole. Chvílemi jsem měla pocit, že sleduju jenom nějakou totálně ujetou přehlídku krvelačných scén, kterou utne už jen samotný konec filmu a v hlavě mi zároveň běžela slova někoho z filmového štábu o tom, že se explicitní násilí ve filmu objevuje minimálně. Cože? Ve finále jsem jako nejkrutější scény vnímala ty, ve kterých lidi uplatňovali svou moc na zvířatech jejich týráním či zabitím. Přiblížit se prožívání malého Josky pro mě bylo dost obtížné, což je u hlavní postavy příběhu celkem průšvih. Jediný okamžik filmu, který mě vtáhnul do příběhu a přišel mi autentický, byl dialog Josky se svým otcem u večeře. Ani závěrečná scéna, která měla být nejspíš jakousi katarzí toho všeho, mi nepřišla tak silná. Filmu by podle mě pomohl větší symbolismus jednotlivých scén, jejich vzájemné propojení, ponechání prostoru pro jejich „doběhnutí“ a zaměření se na vnitřní prožívání hlavního hrdiny. Snímek měl poměrně velké ambice a to se také odráží v celku – myslím, že by filmu prospělo jít více do hloubky ve vybraných tématech za cenu toho, že by se natočilo méně scén a film by byl zpracován volně na motivy románu Nabarvené ptáče. Film s minimem dialogů může fungovat skvěle, ale takový filmový koncept musí mít své opodstatnění. V Nabarveném ptáčeti to prostě nešlape, jak má, protože obrazem není řečeno dost a Marhoulovo uchopení literární předlohy není na takový filmařský postup uzpůsobeno. Kamera je sice krásná a volbu černobílého filmu vnímám pozitivně, i přesto na mě film působil uměle, bez života. Rozdíl je asi tak markantní, jako když si koupíte zmrzlinu z prášku v české cukrárně a pak se vyprávíte do Itálie a dáte si tam „gelato“. Některé scény navíc působí, jako kdyby je postavil Béla Tarr, nebo jsou nápadně podobné těm z filmů Vláčila, Tarkovského nebo obrazům Pietera Bruegela. Přitom téma násilí, kterému se chtěl film nejspíš věnovat, je silné, aktuální a univerzální. Otázka původu násilí, perzekučního jednání a vyhledávání obětního beránka je diskutovaným tématem a něčím, co provází lidskou kulturu od jejích počátků. Marhoulovi se bohužel podařilo zachytit tyto aspekty jen v náznacích, aniž by myšlenku dále rozvíjel, přičemž právě na nich mohl být celý film postaven.(14.9.2019)

  • - Hlavnímu dětskému hrdinovi Petrovi Kotlárovi výsledný film režisér Václav Marhoul nepustil. Vzhledem k mládeži nepřístupným scénám o tom, kdy film bude smět uvidět, rozhodnou až nejspíš jeho rodiče. (ZHODNOTITEL)

  • - Film se natáčel šestnáct měsíců. (JoranProvenzano)

  • - Tvorcovia vyčlenili na nakrúcanie 105 dní. Točiť by sa malo čiernobielo, vo formáte Cinemascope a na 35 mm negatív. (classic)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace