Amen.
Der Stellvertreter
Režie:
Costa-GavrasKamera:
Patrick BlossierHudba:
Armand AmarHrají:
Ulrich Tukur, Mathieu Kassovitz, Ulrich Mühe, Michel Duchaussoy, Ion Caramitru, Marcel Iureș, Friedrich von Thun, Hanns Zischler, Sebastian Koch (více)Obsahy(2)
Kurt Gerstein byl za druhé světové války německý vědec a důstojník, který měl na starosti projekty dezinfekce a čištění vody pro SS. Když zjistí, že látka, na jejímž vývoji se podílel, má sloužit k hromadnému zplynování Židů v koncentračních táborech, je zděšen a rozhodne se o nacistických zvěrstvech informovat svět. Jeho pokusy varovat katolickou církev zůstávají bez odezvy, dokud se nesetká s mladým jezuitským knězem Riccardem Fontanou. Oba muži spojí své síly, aby upozornili na systematické vyvražďování židovských rodin. Brzy se však ukáže, že nemají sílu něco skutečně změnit. Americký velvyslanec ani papež se nadcházející genocidě nepostaví. Film Constantina Costy-Gavrase je volně inspirován hrou Rolfa Hochhutha, která se hrála v roce 1963. (Cinemax)
(více)Recenze (68)
Výpověď o laxním postoji katolické církve k vyhlazování Židů a tělesně postižených a také příběh o boji jedince proti nacistické vyvražďovací mašinérii. Ani se moc nedivím, že si katolická církev přála, aby se u nás tento film nepromítal. ()
Doktor Kurt Gerstein je členem SS a pracuje v německém Hygienickém institutu jako odborník na chemikálie, používané do filtračních přístrojů na čištění vody, na desinfekční prostředky včetně Cyklonu B, užívaného na likvidaci parazitů. Když je SS vyslán do Polska, aby zde pomohl vybudovat velký průmyslový komplex, poprvé v životě na vlastní oči vidí umírat lidi v plynové komoře. A také vidí, že je na jejich usmrcení použit právě Cyklon B, který on vyrábí. Je šokován a snaží se podniknout mnoho kroků, aby Němce zastavil. Kontaktuje švédského velvyslance se žádostí, aby informoval Američany. Bez úspěchu. Navštíví i papežského nuncia a žádá ho, aby se o genocidě židů dověděl papež. Setká se však s velmi chladným přijetím a odmítnut. Ačkoli je Kurt velmi rozhořčen, nevzdá se své práce pro Německo. Nevystoupí ani z SS, která po něm chce další obrovské dodávky Cyklonu B na další „práci“ v Polsku. Rezignuje a brzy je povýšen. Rozhovor Gersteina s papežským nunciem však slyší mladý jezuita Ricardo Fontana a rozhodne se sám rozjet do Vatikánu a podat zprávu papeži. Ačkoli jeho otec pracuje v bezprostřední blízkosti Svatého otce, nepodaří se mu hlavu katolické církve přesvědčit o nutnosti zasáhnout a o nacistických zvěrstvech informovat svět. Proto se rozhodne k radikálnímu řešení. ()
Silná látka (historická vina cirkvy počas holocaustu) v pôsobivom spracovaní. Film sa nesnaží senzáciechtivo útočiť, ale odhaľuje skôr skutočné fakty jednania cirkvy počas genocídy (vedeli o tom a pritom ani v jednom vyhlásení ani len nespomenuli nie kritizovali počínanie nacistov - čo neurobila cirkev doposiaľ 2005). Najpôsobivejšie sú scény márneho snaženia idealistického kňaza a jeho konfrontácie s pápežom a ostatným vatikánskym osadenstvom - počas týchto dialógov až mrazí. Pôsobivé sú aj scény z koncentračných táborov, kde režisér neukazuje takmer nič, ale symbolika je ďaleko pôsobivejšia - dynamizujúci prvok prázdnych vlakových súprav, nazeranie do plynových komôr alebo nočné spaľovanie. Z hercov je výborný najmä Ulrich Tukur v úlohe hlavného chemického odborníka ss, ktorý však nedokáže zabrániť mašinérii, trochu kýčovejšie vyznieva postava M.Kassovitza ako idealistického obetavého kňaza a zaujme aj M.Iures(záporák z Peacemakera) ako pápež. Celkovo ďalší pohľad na holocaust tentokrát opäť z inej perspektívy - film dôležitý a pôsobivý, aj keď miestami trochu schématický, čo vyvažuje najmä poctivá kvalitná réžia skúseného Costa-Gavrasa. ()
Pokud shlédnete tento film, doporučuji přečíst si ještě knihu Vatikán a Hitler. Co dodat ke skutečnému válečnému příběhu, kde slušní tíhu neunesli a zločinci včas propluli do bezpečné náruče států, kde jim byl poskytnut azyl a změněná totožnost. V Argentině v odlehlejších místech vznikala německá městečka s hrázděnými domy a když se nešťastnou náhodou stalo, že nějaký lovec nacistů či novinář je objevil, vysmáli se mu do obličeje. Poslouchali jen rozkazy a jsou nevinní. Ona to nebyla jen Latinská Amerika, ale i USA i Rusko. Ovšem tam je alespoň zapřáhli. Co se týká církve, její pokrytectví je bezbřehé a ne nadarmo sama kniha Zjevení poukazuje a varuje do budoucna před její špatností. Jak ironické. Je smutné, jak na miliony mrtvých ve jménu zrůdnosti poslední dvě generace rychle zapomněly. Co chcete, vzpomeňte na pestrý život minulého papeže. Bez komentáře. ()
Prvoplanova rumunska sucharina a dalsi krasny dokaz, ze silna tema este neznamena silny film. Prepadak plnym pravom, 126 minutaz je az neznesitelna : 40 % ()
Amen. je úzkostí svědomí. Costa-Gavras nasměroval hlavní úder dalšího filmového partyzánského výpadu na ctihodnou auru papežské autority a katolickou církev, vedlejší úder míří i na rozporuplný postoj Spokojených států amerických. Téměř sedmdesátiletý Costa-Gavras neztratil nic ze svého partyzánského zápalu a vznešených ideálů, byť forma filmového útoku nedosahuje již tak vysokého stupně vnitřního zneklidnění a rozervanosti šedesátých a sedmdesátých let. Film si pozornost zaslouží za osobní postoj, dynamický pohyb obrazu, obřadní povýšenost barev a bičování lidského svědomí. Bohužel je tu niterná rozpolcenost nahrazena spíše patetickými gesty, mnohem lepší službu partyzánské dychtivosti vykonává cynismus ideologií a očišťování vlastního svědomí vytěsňováním faktických informací z pamětí lidstva. Hlavní zbraní partyzánského zpracování hry Rolfa Hochhutha je Kurt Gerstein (příjemný Ulrich Tukur), poručík SS a vedoucí technických dezinfekčních služeb Hygienického ústavu Waffen-SS. Nacistické vlastenectví a křesťanské ideály lidskosti se v syrové realitě dostávají do rozporu, ale apelace na obnovu ušlechtilých hodnot nikdo nechce slyšet, strach o vlastní bezpečnost dostává přednost. Hrdinným mučedníkem filmu je Riccardo Fontana (sympatický Mathieu Kassovitz), mladý jezuitský kněz v diplomatických službách Vatikánu pro Berlín. Křesťanské ideály nejsou zkaženy osobním pohodlím a politickou ustrašeností, vykoupením se stává role flagelanta. Výraznou partyzánskou zbraní je doktor (zajímavý Ulrich Mühe), speciální lékař ve službách SS. Jeho pružně přizpůsobivý cynismus si kráčí svou zvolenou cestou. K výraznějším postavám partyzánského filmu patří také vatikánský kardinál a na způsoby velmi důsledný papežův ministr (zajímavý Michel Duchaussoy), milující Riccardův otec, dědičný a spolehlivý papežův politický služebník ve vatikánském paláci, hrabě Fontana (sympatický Ion Caramitru) a Pius XII (důstojný Marcel Iureș), pragmaticky slabošský papež, pranýřující komunismus a přehlížející děsivé hrůzy destruktivní nacistické agrese, spoutanou germánskou disciplínou. Z dalších rolí: nacionalisticky uvědomělý Kurtův otec a zasloužilý bývalý soudce (Friedrich von Thun), starostlivá a milující Kurtova manželka (Antje Schmidt), dozorující lékař v programu Eutanazie Ernst-Robert Grawitz (Hanns Zischler), náročný a výkonný velitel osvětimského koncentračního tábora Rudolf Höss (Sebastian Koch), velmi zdrženlivý americký diplomat ve Vatikánu Tittman (Angus MacInnes), životy židů přehlížející a eutanazii nepotřebných odsuzující německý biskup von Galen (Bernd Fischerauer), řádně opatrný americký velvyslanec pro Vatikán Taylor (Richard Durden), spolehlivá židovská služka rodiny Gersteinů, paní Hinze (Monica Bleibtreu), Kurtův zpovědník, pastor Dibelius (Günther Maria Halmer), či Kurtova oblíbená neteř Berthe Gerstein (Dorina Chiriac). Film Amen. křičí do světa své partyzánské odhodlání a bez soucitu proniká svými útoky do paměti svědomí lidstva. Míra naléhavosti a niterné znepokojení nedosahují stejných kvalit dřívějších partyzánštin Costy-Gavrase, přesto mají kriticky morální ataky cit pro spravedlnost. Holokaust na vlastní oči může způsobit chronickou gastritidu. Zajímavě plamenné čtení obžaloby moci a politického pokrytectví stařičkého řeckého partyzánského bojovníka. () (méně) (více)
Nesmírně silný a přitom skromný film, který ukazuje, jak to mohlo v Německu být s povědomým o židech. Jen málokdo chtěl uvěřit tomu, co se pouze tušilo. Také zachycení církve je podle mého názoru velmi blízké tomu, co se asi v té době odehrávalo. Nevidím téměř žádnou chybičku na tomto tolik povedeném a přitom vzácném filmu. ()
Tento film chvílemi vyvolává dojem, že snad s Holocaustem v letech 1942 a 1943 (ale i v pozdějších letech války) šlo něco dělat a že Spojenci a Vatikán nehnuli ani prstem. To je samozřejmě úplný nesmysl. Ani dnes mi není jasné, jak konkrétně by si tuto pomoc Židé představovali. Vatikán samozřejmě mohl veřejně odsoudit nacistické praktiky (o nichž dobře věděl), ale v praxi by to nezměnilo vůbec nic. Na druhé straně německé armády zaměstnávaly Spojence natolik, že nebylo možné nějakým výraznějším způsobem ochromit činnost plynových komor. Jestli bylo cílem upozornit na kontroverzní jednání katolické církve, tak se to moc nepovedlo. ()
Vlaky smutku a vlaky naděje. Scénáristicky pouze načrtnuté téma, kterému by při daném režijním vkladu slušel spíše formát tv inscenace s lepší dramatizací. Tím spíše vzhledem k rozsahu se ani přes velké téma silné drama nekoná. Jistý vkusný vklad cítím u zvuku, jinak schéma kategorie HBO za 2-3* ()
"Jak jde dohromady diplomacie a evangelium?" Tento film Costy-Gavrase je určitě obžalobou všech těch, co věděli o nacistických zrůdnostech vůči židům a přesto se proti tomu důrazněji neohradili, včetně těch, kterým jakoby víc záleželo na "vatikánských budovách než na křesťanství". Onen opakující se záběr na vlaky jedoucí po kolejích, které "vedou přímo do pekla", to je opravdu silné memento... V kontrastu s tím vším se ale ve filmu o to víc asi vyjímají dvě jinak smýšlející postavy: jednak (předpokládám spíše fiktivní) postava mladého kněze, který se nakonec nechá dobrovolně odvést do koncentračního tábora a pak (zcela reálná) postava Kurta Gersteina. O jeho roli v odhalení zrůdnosti nacistických praktik vůči židům jsem až do dneška vůbec nevěděl. Jde o jistě zajímavě rozporuplnou postavu. Na jednu stranu to on byl vlastně tvůrce řešení plynových komor ala cyklon B. Na druhou stranu je tu však jeho snaha za každou cenu odhalit před světem, co za zrůdnosti se židům dějí. Díky těmto dvou mužům, kteří oba byli upřímně věřící lidé, lze snad i po zhlédnutí tohoto filmu říct ono křesťanské: Amen. ()
Po historické (čti věrohodné) stránce je film poměrně rozporuplný... ()
Papez nebo sluha? ()
Hodně silný námět, který vypráví, že církev a papež věděli o vyhlazování Židů, ale nijak na to neupozornili a nic s tím neudělali, i když před tím upozornili a zastavili usmrcování mentálně a tělesně postižených v Německu. Silná scéna, kdy si mladý kněz před papežem nasazuje Davidovu Hvězdu a přidává se k transportu do koncentračního tábora, vypovídá o beznaději jednotlivce. ()
Kterak také lze zdůvodnit nacistická zvěrstva. Když už výfukové plyny nestačí. „Co je pitné pro Slovany, nemusí být pitné pro lidskou bytost.“ Když záhadně umírají lidé, zejména postižení. „Šíření dezinformací rovná se velezradě.“ Boj církve s nacistickou mašinerií za „neproduktivní“ občany. A proti nim hesla jako očista, hygiena, dezinfekce. Kyanovodík nejen k dezinfekci. Vyjadřujeme se ovšem v kusech. Jen matematika a statistika. Odkopnutí plechovky s nápisem CyklonB a pohled kukátkem dovnitř. A všechny otázky jsou rázem zodpovězeny.Zmůže něco jeden statečný, když je v plánu odstranění 12 milionů Židů? Faktická debata o rychlosti odpařování, vzduchu, krystalech byla úděsná. Nikdo nechce nic slyšet, ani církev. Hlavně ne papež, jehož vina se dodnes přetřásá a církev si ji nikdy nepřiznala. Jen jednotlivci. Gavras hrůzu dávkuje jakoby mimochodem, věcně, vědecky, bez sentimentu. Žádné zvláštní násilí není vlastně vidět, o to hmatatelněji je cítit. Dohady o počtech kusů, rychlosti pálení, drtičích, odhadech. Děsivá skutečnost, kterou vidíme z dálky a kdoví, jak dalece ji vnímáme. Gavras skáče od národa k národu, od SS k Vatikánu, ale ne samoúčelně, naopak, ukazuje morální kredit tehdejších církevních činovníků, nechtěli vidět, nechtěli slyšet. Nechtěli rozumět. Nechtěli pomoci. Jedna židovská hvězda na jednom hábitu, křižující se vlaky, plné dovnitř, prázdné ven. Černý kouř ze dvou komínů. Výmluvná poslední věta filmu: „Lékař? Tak to bude Argentina.“ ()
Kamera: Patrick Blossier ...... další špatný film z francouzské produkce... jediné, co stojí za zmínku, je mathieu kassovitz, jeho herecke vykony jsou vynikajici. ()
Agent východoněmecké tajné policie Stasi Rolf Hochhut napsal roku 1963 hru „Náměstek“, která měla jediný cíl, očernit papeže Pia XII. a Katolickou církev. Jelikož sovětští agenti při prohlídce vatikánského archivu nenašli na papeže žádná kompromitující fakta, prostě si je, jako v dějinách již mnohokrát, vymysleli. Pak přišel marxista Gavras, který natočil (na zakázku?) tento film, v němž je pravdivé jedině, že papež sídlil ve Vatikánu a nacisti obsadili Itálii. Dnešní marxističtí demokraté jistě slintají blahem. – Vrchní římský rabín po válce napsal: „Velký dluh vděčnosti Židů vůči Jeho Svatosti Piu XII. se týká především Židů z Říma, kteří byli obzvlášť velkým předmětem jeho péče…“ (papež schovával jednu rodinu přímo ve své ložnici) a své dceři později řekl: „Uvidíš, že brzy s Pia XII. udělají obětního beránka za mlčení celého světa vůči nacistickým zločinům…“ ()
Takových témat je ve válečné pandořině skříňce mnoho.Toto není výpravný snímek ale o to víc je burcující tématem.Lidstvo je nepoučitelné ()
Nic není černobílé, v té době bylo nejednoznačných, otálecích snah o diplomacii všude plno a vidíte, svět se nepoučil. Ani dnes nevidí jasně, kde je ZLO a nepostaví se mu zpříma, tančí kolem něho diplomatické tanečky, sleduje kde a jak by v té mizérii mohl ze Zla těžit a jak s kým vyjednávat a vyjebávat a Zlo se opět nepozorovaně rozrůstá, až přeroste naše hlavy a my budeme v řiti. Jako tehdy. Nil novi sub sole. Kdo jsi bez viny, hoď kamenem. ()
Silné téma, dobrý příběh (propletení reálné a smyšlené postavy) i herecký výkony. Jen to zpracování mi přišlo ... prostě neodpovídající kvalitě příběhu. Rozhodně to není špatný film. 6/10 ()
Nedávno utekla žena souseda Stejskala (o pět domů dál, za majitelem autoopravny Ondráčkem - chodím k němu často, volám mu, i když píchnu). Vzbudilo to rozruch, jeden říká to, druhý ono, jeden má zaručené zprávy, druhý jen z druhé ruky, jeden zná příčiny, druhý kam až to povede. A na mně je, abych zaujal nějaké stanovisko. Pokud ho nezaujmu, což samozřejmě také mohu, budou mě považovat za blba... Pokud tuto vesnicky omezenou informační zónu zglobalizujeme, dostáváme se k filmům Costy-Gavrase. Jejich cílem je - kromě uměleckých pretencí - ovlivnit divákův postoj jedním (tím "správným") směrem. Ovlivnit jeho postoj jiným směrem, se ovšem snaží další masa informací na internetu, v televizi a v knihách. - Například kniha P. Pavla Zahradníčka s podtitulem (titul je nezajímavý) "10 mýtů o křesťanství ve světle historických faktů", vydáno v roce 2016. Poslední mýtus se jmenuje "Pius XII. - Hitlerův papež?" a tvrdí se v něm, viz též citace z filmu, "že Pius XII. nemlčel, i když promlouval především svými činy." Autor rozebírá formy pomoci Židům od papežského stolce a kritizuje údajné útoky na něj (o filmu Costy-Gavrase se nezmiňuje bohužel ani nezmiňuje). Závěr (uvedený již v úvodu) zní: Židovský historik Emile Pinchas Lapide konstatuje, "že Pius XII., Svatý stolec vatikánské nunciatury a celá katolická církev zachránili 700 000 až 850 000 Židů od jisté smrti." Podobně bychom se nicméně mohli také ptát, kolik slovanských pohanů, languedockých katarů, středověkých mystiků, amerických Indiánů atd. tyto instituce tehdy zachránili. Zkrátka: buďto jste kosti-gavrasiti nebo ne. Pozn. 1: Sebevražedník v předmluvě byl československý novinář Štafan Lux, svůj čin spáchal před generálním zasedáním Společnosti národů v Ženevě již 3. července 1936, z důvodu uvedeného ve filmu. Pozn. 2: Podobná vlna odporu jako proti euthanázii duševně postižených (ovšem zde bez podpory církve) se zvedla i proti deportacím německých židů, která složkám SS tuto činnost značně komplikovala. Německo se také nikdy nestalo "judenfrei". Pozn. 3: Uvedený dokument se sice přímo o Gavrasovi nezmiňuje, kritizuje však divadelní hru Rolfa Hochhuta "Náměstek - Der Stellvertreter. Ein christliches Trauerspiel" (premiera na Freie Volksbühne 20. února 1963), ze které Gavras vychází, jako ideovou diverzi arganizovanou bolševickou rozvědkou, ke které se po čase doznal samotný Jurij Andropov. Pozn. 3: Vatikán nepovolil natáčení filmu ve svých prostorách, film byl tedy natočen v paláci bukurešťského parlamentu (Palatul Parlamentului) a dalších interiérech tohoto města (občas se tam samozřejmě připletl i nějaký foxteriér). Pozn. 4: Reflexe Radko **** připomínající reálie v Slovenském štátu a následujících obdobích je zcela případná. Pozn. 5: Možná smyslem celého filmu je uvažovat (spíš meditovat) o Kurtu Gersteinovi, který skutečně není postavou jednoduchou. Pozn. 6: Poslední nelichotivá: kdo říká, že "genocidě Židů se zabránit nedalo", by měl lépe vážit svá slova. Pozn. 7, když už jsem se tak rozpoznámkoval. V článku "Židé odstranili hanlivé nápisy u podobizny papeže Pia XII. v Jad Vašem" (europortal.cz) se píše: "V novém textu umístěném na jednom z panelů muzea v Jad Vašem nyní podle pravdy stojí, že už v roce 1942 během Vánočního poselství papež hovořil o „stovkách tisíc lidí, kteří byli bez jakéhokoli provinění, pouze z důvodů své národní či etnické příslušnosti popraveni anebo určeni k postupnému zániku.“ Papežův rozhlasový projev z 24. prosince 1942 (RADIOMESSAGGIO DI SUA SANTITÀ PIO XII) tvoří ve filmu jakýsi mystický střed všeho dění. Projev je to dosti obsáhlý (13 wordovských stran; takové zdání ve filmu nebudí - vyskytuje se v něm také již slovo "holocaust", byť ještě v původním smyslu, vztahujícímu se k apokalypse). Válce je zde věnována ca. jedna strana (pokapitola "Úvahy o světové válce a obnově společnosti"). Aby bylo možno vytvořit si alespoň určitou představu, uvádím tuto část v překladu: "Velká část lidské společnosti, a neváháme tvrdit, že i mnoho těch, kteří si říkají křesťané, se nesou svůj díl společné odpovědnosti za nesprávný vývoj, škody a nedostatky morálního stavu dnešní společnosti./ Tato světová válka, a vše, co je s ní spojeno, vyplývá z dřívějších, vzdálených či blízkých postojů a materiálních, právních i morálních důsledků, co znamenají jiného než úpadek, nečekaný snad jen lehkomyslnými, avšak předvídaný a odsouzeníhodný těmi, kteří pronikli do podstaty společenského řádu, který za šalebným obličejem či maskou konvenčních hesel, skrývá svou smrtelnou nemoc a svou bezuzdnou touhu po majektu a moci. / To, co v dobách míru bylo potlačeno, explodovalo po vypuknutí války ve smutnou řadu událostí, které nejsou v souladu s lidským a křesťanským duchem. Mezinárodní konvence týkající se omezení nelidskosti války, k jejich dopadu na bojující, za účelem zákonných ustanovení pro okupovaná území a věznění zajatců, zůstávají mnohde prázdným slovem; a kdo dohlédne na konec tohoto neustálé rostoucího úpadku? / Chtějí se snad národy nečinně účastnit tohoto katastrofického vývoje? Nebo nad troskami společenského řádu, který se prokázal svou tragickou neschopností být lidem k užitku, se mají všechna šlechetná a čestná srdce raději sjednotit v slavnostním slibu, že nespočinou dříve, dokud ve všech zemích a národech na této zemi povstanou legiony, které se rozhodli přivést společnost zpět do neochvějného středu gravitace božského zákona, dychtící sloužit člověku a jeho vznešené pospolitosti v Bohu. / Toto zaslíbení dluží lidstvo bezpočtu mrtvých, kteří leží pohřbeni na bitevních polích: oběť jejich života při plnění jejich jejich povinnosti je žertvou (l'olocausto) nového, lepšího společenského řádu. / Toto zaslíbení dluží lidstvo nekonečnému žalostnému zástupu matek, vdov a sirotků, jimž bylo odňato světlo, útěcha a opora jejich života. / Toto zaslíbení dluží lidstvo nesčetným exulantům, jenž vichřice války vytrhla z jejich rodné země a rozprášila je do cizích zemí; kde mohou lamentovat s prorokem: „Dědictví naše bylo dáno cizím, naše domy cizincům (Jeremiáš, z latiny)“. / Toto zaslíbení dluží lidstvo stotisícům lidí, kteří bez jakékoli vlastní viny, jen kvůli své národnosti nebo původu, byli ustanoveni k smrti nebo postupnému zbídačení. /Toto zaslíbení dluží lidstvo mnoha tisícům civilistů, žen, dětí, nemocných a starých, jimž letecká válka, - jejíchž hrůzy jsme již od samého začátku mnohokrát veřejně odsoudili, - bez rozdílu nebo s nedostatečným ověřením, vzala život, statky, zdraví, obydlí, azyl a majetek. / Toto zaslíbení dluží lidstvo záplavě slz a hořkosti, navršené bolesti a trýzni, které vzcházejí z neblahých rozvalin hrozného střetu a zapřísahají nebe, vzývajíc sestup Ducha, aby spasil svět před dalším šířením násilí a hrůz. Pozn. 8: Na rozdíl od komunistických archivů, jsou archivy Vatikánu od roku 1939 uzavřeny. () (méně) (více)