Vždyť já jsem roztleskávačka

Velmi vtipná komedie o krásné sedmnáctileté dívce, která je rozleskávačkou. Jednou ale Meganina rodina a přátelé zjistí, že s ní něco není v pořádku..je totiž lesbička. V duchu toho, aby se zpět stala normáln,í ji pošlou na ústavu "správný směr." Tam zjišťuje, že opravdu lesbičkou je , což si předtím neuvědomovala a snaží se tedy v duchu domova změniti. Je tu ale další chovanka, do které se Megan záhy zamiluje. Po různých peripetiích a velmi vtipných scénách dochází na to,že změnit se nelze jak jí vnucují a nakonec uteče se svou vyvolenou.. (07.11.2004)

Safra, to zas byl filmek :-) Oni chtěj "napravit" homosexuály tím, že je zavřou do stejného pokoje a začnou terapii? Aha, no, dobrý zase :-D To bylo na tom nejvtipnější. Jak to asi tak pak může skončit, že? :-) Pak samozřejmě řada vtipných a zajímavých hlášek. Musím říct, že jen škoda, že režisérka nemá víc filmů, ale soustředí se pouze na seriály. Protože dva filmy je zatraceně málo. Zvlášť pokud jsou takového tématu. (05.06.2011)

První polovina ještě dejme tomu. Nejednalo se sice o nic, u čeho by se člověk válel smíchy, ale předělávání archetypálních buzen v opravdové chlapy dokázalo místy pobavit. Druhá část trochu ustoupila od růžovo-modré přepálenosti a nesla se spíš v intencích klasického "Jsme jací jsme a vy nemáte právo nás měnit" a tohle už šlo úplně mimo mě. Film mě neoslovil ani herecky, takže 35% je maximum. (24.01.2019)

Sympatická a neprávem opomíjená teenage komedie z prostředí střediska pro převýchovu homosexuálů, která do určité míry převyšuje spoustu tématicky podobných „výtvorů“ své doby, jelikož dokáže s lehkostí a nadhledem prezentovat v jádru tíživou problematiku, se kterou se gayové a lesby potýkají. Natasha Lyonne v hlavní roli byla roztomile nevinná a pasovala mi tam jak prdel na hrnec. Film obsahuje plno homosexuálních vtipů a narážek, ale vše je podáno se silnou satirickou příchutí, takže rozhodně nečekejte, že by šlo o nějakou oslavu homofobie. Inspirace filmy Johna Waterse je zde jasně patrná, rozhodně ale nedosahuje stejných výšin bizáru, jako je tomu u Waterse – But I'm a Cheerleader je bizarní tak akorát, aby si udržela nějakou výpovědní hodnotu. V první půlce mě to bavilo víc, v té druhé se to více zaměří na romantickou stránku filmu a tam mě to malinko ztratilo. Závěr už je klasické hollywoodské klišé, což nijak výrazně nehejtím, ale ani nemohu říct, že by mě uspokojil. Rozhodně mě to ale bavilo a tvůrcům posílám palec nahoru – už jen proto, že tento film má co nabídnout i po dvaceti letech od svého vzniku. Navíc si myslím, že podobně laděné filmy udělají pro queer komunitu větší službu než úmorná plačtivá dramata typu The Danish Girl. Silnější 3*. (04.08.2019)

Do pastelových barev křiklavě stylizovaná teenage komedie o převýchově homosexuálů v pětistupňovém „odvykacím“ programu. Jamie Babbit se daří velmi vtipně satirizovat potřebu Američanů napravovat ostatní a udávat ten „jediný správný“ směr. Chvílemi je to opravdu k popukání, chvílemi i docela odvážné, v každém případě jde o velmi zábavnou komedii, která nijak netlačí na pilu, nevnucuje se divákům a vyznívá veskrze pozitivně. [LFŠ 2019] (17.08.2019)