Bylo nás šest

Téměř „kultovní“ záležitost o naprosto nepravděpodobné partě, ve které M.Zounar co do unylosti soupeří s J.Šťastným a především M.Žákovou, má svoje highlights: rozhovor asistenta a studentky v kavárně „Takže, soudruhu Dušane…“, oslavu neexistující výhry ve Sportce „Teď už si dám snad jen tu morovou kost“, Zounarovo „Jdi do hajzlu“ adresované D.Matáskovi či pérování P.Zedníčka režisérem Krejčíkem za přihlížení K.Gotta a mlčenlivého L.Štaidla. Jen mimochodem se ukáže, jak se „pracovalo“ v socialistickém stavebnictví, posílen je i stereotypní obraz Moravanů jako věčně zchlastaných bodrých idiotů, kteří se zabývají převážně zabijačkami. Finis coronat opus- v tomto případě kvílení rádobyzpěvačky H.Janků do závěrečných titulků. Smál jsem se už při premiéře, ještě víc se směju nyní, když jsem na toto dílo náhodou narazil v programu ČT. (02.08.2009)

Druhá spolupráce scénáristů Bednáře a Štorkána s režisérem Adamcem dopadla o dost lépe než Zkoušky z dospělosti. Dokonce i zvuk je v pořádku, průvodní písně jsou rovněž lepší. Nakonec tady máme takové české Beverly Hills 90210. Novopečení studenti si provádějí věci, nad kterými zůstává rozum stát, ovšem nakonec se stejně jako jejich kalifornští následníci sejdou u jednoho stolu. Seriál svou naivitou samozřejmě odpovídá době vzniku, na druhou stranu musím říci, že celou dobu jsem sice koukal s chápavým úsměvem, ale i se zájmem. Nejzajímavější postavou kupodivu nebyl nikdo z ústřední šestice, ale odborný asistent Vladimír Dlouhý. Naivita seriálu odpovídá době vzniku, zadání i tehdejším standardům Československé televize a těžko by měl asi šanci oslovit mladší generaci. Jenže, ono to samé platí i o slavném Beverly Hills. Takže pokud jste seznámeni s tím, co můžete čekat, nemusíte se bát tento seriál zhlédnout. (25.11.2021)

Z môjho pohľadu nestarnúci seriál o mladom študentskom veku v dobách, kedy to bolo trochu iné, pre niekoho zaostalé, z mojej perspektívy ale mnoho vecí bolo na školách lepších. Keď opomenieme súdruhovanie, tak sa minimálne aspoň odovzdávalo kvalitné vzdelávanie na kvalitných školách, dnes je už kadekto inžinierom či magistrom, no vo svojom obore sa ani nezamestná. Seriál sa mi páčil aj kvôli nesmrteľnej pesničke Dalibora Jandu, ktorú mu dlho závidel aj Kája Gott a ten bol dokonca isté obdobie na Štaidla naštvaný, že to nedal jemu. A tie jednotlivé príbehy postáv sú jednouché, no pútavé. Vybraní boli aj dosť pekní herci oboch pohlaví (verím len na dve). Taká Monika Žáková je ale žiarivým príkladom toho, že keď k mladosti pridáte 30 rokov a 80 kíl, už to nie je pravé orechové. (12.04.2021)

Je to úplně stejná sračka, jako o pětadvacet let novější Ordinace v Růžové Zahradě a nemůže to omluvit ani nostalgie. A tituková písnička Dalibora Jandy a Heidi Janků, s refrénem "Praha byla, je a bude ráj" je úplně stejně protivná jako Žbirkova titulní z druhého jmenovaného seriálu (a to jsem pražák). Herecké výkony primitivní, scénář pitomý, nemůžu tomu dát jiné hodnocení než té ORZ. (04.03.2010)

Scénář je poměrně snaživý, ale co ho likviduje je celkem neschopné provedení - nad občas nesrozumitelnými dialogy nebo trapně nasvícenými nočními scénami se lze pousmát, ale nevhodně zakončené či spíše useklé díly a nijaký závěr (!), to už je rána podpás. Občas to špatně odsejpá, občas vás odradí špatní herci (Buchvaldkův proslov na konci o podprůměrných a průměrných hercích na některé ze zúčastněných sedne perfektně - třeba naprosto prkenná a neschopná Monika Žáková, Šťastný je občas taky na pěst). Naštěstí to vyvažují zase jiní herci, prostě pestré obsazení a řada zábavných cameí (např. Gott jako sukničkář, Krejčík jako cholerik režisér) je určitě plusem a informativní hodnotu pro fanoušky života za komunismu to má (např. procházka po rozestavěném sídlišti, protekce na VŠ od tatínka, šmelinář od Českých drah). Docela mě zaskočilo, že první díl je k uzoufaní příšerně nudný, zatímco pozdější díly už jsou o pár stupínků vejš - to se Adamec probral nebo co? Pamětníky pobaví i výrazný soundtrack od Štaidla a pár hitů od Dalibora, ale místy už mě ty syntetické fujary drásaly nervy. Seriál je mimochodem apolitický (pro sklerotiky dodávám, že oslovení "soudruh/soudružka" bylo společenskou konvencí. Pořád lepší dílo než současné hrůzy. (04.02.2011)