Marie Antoinetta

To je komické. To je Versailles má paní. Rozmáchlá kostýmová freska, na kterou se sice dobře dívá, ale která pod vším tím pudrem a kudrlinkami neskrývá nic jiného, než prachsprostou dějovou prázdnotu bez náznaku jakékoliv pointy. Marie Antoinetta se obléká, Marie Antoinetta se vdává, Marie Antoinetta pořádá večírek, Marie Antoinetta hraje karty... Zkrátka když už se objeví nějaké zajímavé téma, od kterého by se příběh konečně mohl odrazit (Marná snaha o potomka, nevěra, francouzská revoluce...), nechává se to plavat a jede se ve stejném tempu dál. Od dobrého filmu čekám teda rozhodně víc. (12.07.2007)

Sofia Coppola ukazala, že je dobrá režisérka a Kirsten Dunst zase, že je krasná herečka, co umí zvladnou roli rakouské princezny, která se do historie silně zapsala a jako postava dějin nebyla jednoduchá a jednoznačná. Historické prostředí a kostymy k dobrému hodnocení také příspivají. (08.06.2010)

Tak tohle je přesně to pojetí historického filmu, které opravdu nemusím. Moderní pojetí režie, debilní punková muzika, která asi měla naznačovat, jak byla nezávislá, debilně hrající Dunst, scénář na prd - francouzská královna zdrhne na mejdan a vrátí se v 5 ráno jakoby nic?. A to jediné, co je n a tom všem zajímavé, tedy poprava, tam alibisticky nebylo. Zbytečný film (22.01.2012)

Film s velkolepou výpravou a nečekaně dobře padnoucí moderní hudbou. Především první polovina (příjezd Marie Antoinetty do Francie, její sžívání se s novým prostředím, které se neobejde bez problémů, osamělost, nuda a následné hýření) je velmi vydařená, v druhé už film ale lehce ztrácí na zajímavosti, působí mírně rozpačitě a následně končí, přičemž nechává mnohé nedořčené. (05.09.2007)

Marie Antoinetta je ako francúzsky makarón. Od pohľadu sladký a farebný ale v konečnom dôsledku predražený a neuspokojivý. (01.07.2020)

Kdekdo by se mohl obávat hysterickyhistorického nudného filmu, ale díky Kirsten, Sofii a hlavně hudebnímu doprovodu se jedná o příjemně zábavné a "fresh" dílko. (31.03.2007)

Osamelý život jednej "princeznej", ktorá má skoro všetku moc na svete a pritom nemôže ovládať ani svoj vlastný život. Originálne poňaté a za zvukov new wave. Vynikajúce, i keď niečo tomu chýba... (17.01.2010)

Kirsten Dunst je ve své roli skvělá! Pokud si teda Marii Antoinettu budete chtít představovat jako milou naivní veselou a bezprostřední slečinku, jejíž jediným cílem je užívat si života a přitom zplodit královského potomka, aby dostála slibům a závazkům, sjednaných mimo ni. Její jemné úsměvy, úšklebky, či maskované zklamání nad sexuální neschopností jejího manžela jsou opravdu okouzlující a touto rolí si mě slušně získala.(kam se sere Mary Jane vedle Mary Antoinetty) Vedlejší postavy jsou většinou málo výrazné, zaujme ještě ňoumovitý manžel v podání Jasona Schwartzmana. Celý film, ač historický je laděn do současného moderního hávu, což je patrné v mnoha scénách, které se v podobných dobových filmech asi málokdy vyskytnou (modní přehlídka jak z teenage komedie, bulvár, který si vymýšlí klepy které pak hlavní hrdinka nevěřícně čte v novinách, opilecké mejdany a následné pozorování východu slunce s flaškou v ruce, striptýzová milostné scéna atd.) a to všechno podpořeno současnou kytarovou muzikou (písně The Cure a jiných, které jsem nepoznal)! Dohromady to filmu dodává silnou energii a dravost, která filmům z podobné doby a prostředí většinou chybí a jsou to často právě ty nudné kostýmní podívané. Velmi příjemné překvapení a pokud srovnám vedle sebe všechny tři filmy Sophie Copollové, tak jednak nám z ní roste velmi slušná nástupkyně svého otce a jednak Marie Antoinetta o chloupek přeskakuje skvělé Ztraceno v překladu a o celou třídu slušnou Smrt panen. (07.09.2007)

Nevím, co vychvalovat dřív! Velmi nápadité kostýmy a masky tu byly zmíněny nejednou, stejně jako zcela přirozená Kirsten. Já se pozastavím nad něčím, co mě dostalo nejvíc, a to je velmi přesně vykreslený duch doby. Osmnácté století, čas počínajících prudkých přeměn celé společnosti, doba bourání mýtů, ustavování nových institucí, ale i epocha přepychu nejvyšších vrstev. Teatrálnost a přehnané reakce, čtení osvícenských autorů, ale dbání na luxus a radovánky. Šlechtičny milovaly hraní si na hospodářky, předstírali, že vaří (ve zlatem překypujících kuchyňkách, kde se všechno dělalo jen na oko), malá princezna vyndává vajíčko z kurníku až když ho služky pečlivě umyjí a vyleští, dvorní dámy se baví vyprávěním si o svých zážitcích, kdy si hráli na přadleny... sama Marie ve své opeře hraje obyčejnou ženu zametající síň (ovšem se zlatým opentleným koštětem). Naprostá izolace od skutečného života, ale zároveň fascinace venkovem, orientem, exotičností a obyčejností. Vše bylo ve filmu geniálně a přirozeně zpodobeno. No, a konversky tomu nasadí korunu - nic se nesmí brát úplně vážně. HUDBA: Famózní! Jako korzet padnoucí spojení dobové a současné hudby. Aphex Twin, Air, The Cure a další.... a jak skvěle to funguje! Plakal jsem radostí! :-) (22.01.2009)

...a tak se kirsten pronudila dvěmi hodinami zdárně až ke konci... a já s ní! oblékněte odpad do (a to musím opravdu uznat) překrásných kostýmů a máte oscara. ale jinak? naprosto prázdný příběh, vteřiny se táhly jako minuty a minuty jako hodiny... zestárnout u jednoho filmu o několik dní se nepoštěstí každý den! :-) nacukrované, přepudrované a překrajkované nic... a nešťastný výběr hudby, která měla snad budit spící diváky svou nevhodností, to srazil o další level... no, nakonec možná trochu krutých 40%, ale krom několika převlékacích scén a nádherných ex-/ i interiérů mi v hlavě z téhle perly asi nic nezůstane... (19.05.2008)

TV/// Obsazení 7/10 Děj 6/10 Hudba 8/10 Výprava 8/10/// +Kirsten Dunst, moderní hudba, krásné prostředí -dějově zaměřené jen na její hýřivý život a večírky, méně dramatické a méně politicko-historické než by divák čekal/// Dějově někde na pomezí nudy a zajímavého pokoukání. Tvorbou je však tento snímek někde jinde než jiné historické filmy. O to je právě možná zajímavější a jiný. Kirsten Dunst dokáže okouzlit a moderní hudební doprovod dodá filmu šťávu. Ve výsledku mohlo být kratší, ale ten kdo má rád kostýmní a výpravné filmy, ten si tu bude užívat. Já to beru jako zajímavou zkušenost./// Celkem 71%/// (18.04.2010)

Sofia Coppola má zvláštní dar točit náladotvorné snímky a Marie Antoinetta jím bezesporu je. Je to především o nešťastné dceři Marie Terezie, která se v patnácti letech musela vzdát všeho, co patřilo k jejímu dětství, a odjet do cizí země, která ji nikdy de facto nepřijala. Ve Francii se Marie Antoinetta cítila velmi osamělá, pomluvy ji zraňovaly na duši, a aby trochu zapomněla na svá trápení (která samozřejmě nikoho nezajímala), tak trochu hrála hazardní hry, až přivedla Francii k revoluci... Nejedná se o klasický životopis. Pokud čekáte něco takového, filmu se vyhněte. Sofia Coppola se zaměřila právě na MA jako osamělou holku v cizí zemi (de facto jde o Ztraceno v překladu v období rokoka). A Kirsten Dunst ji hrála výborně. A protože už se Sofií spolupracovala na Smrti panen, věděla přesně, co po ní režisérka chce. Na jejím výkonu je to znát. Velkou úlohu má ve filmu soundtrack, který historiky sice rozladí, ale zde má své opodstatnění. Jeho cílem není zachytit dobu, ale právě onu duši nešťastné královny. A to se podařilo. Marie Antoinetta je velmi melancholický snímek, který půjde do vašeho nitra. A něco takového umí jen Sofia Coppola, která "svým holkám rozumí". (16.08.2010)

Pravděpodobně jediná role, kde mi Kristen Dunst nevadila. Film to není žádná sláva, znovu bych si to už nepustila, ani napoprvé jsem u toho nevydržela sedět celou dobu. 2* (31.08.2012)

Sofia Coppola si ráda hraje. Nejdřív nás nechá truchlit nad smrtí několika nevinných panen, později vám ukáže kouzlo života v Japonsku a nakonec se vrhne do malování pastelových obrázků na francouzském dvoře. Ale "maluje" náramně. Marie Antoinetta zprvu připomíná velký přeslazený dort, ale když ho člověk ochutná, nebude zklamán. Musíte však přistoupit na Sofiinu hru. Tohle není žádná historická freska, ale nesmírně "povrchní" záležitost, která se soustředí pouze na "povrchní" aspekt života mladé královny. Na všechny ty večírky, dny trávené v Trianonu, operní vystoupení, smích a hru v kostky... A když Antoinette padá do trávy... A když Antoinette čeká oděna jen do svého vějíře... A když tančí na rockovou hudbu... Tak se musím usmívat a zároveň cítit zvláštní bolest, protože VÍM. Vím, že každý sladký dortík je něčím vykoupen a že "sladký život" nemusí být vůbec sladký. A chápu, proč tenhle film tolik lidí odsuzuje. Zároveň však chápu, proč já ho mám tolik ráda. (06.08.2007)

Krásné a okouzlující, jako audiovizuální obžerství v nejčistší podobě je film Marie Antoinetta na první pohled povrchní úplně stejně jako jeho hlavní hrdinka. Leč, jen zdánlivě, neb tím maskuje netušené hloubky emocí v abnormálně plytkém životě mladé panovnice, i trefnost popisu absurdního světa, ze kterého mohla být cesta pod gilotinu jediným logickým vyústěním. Jak také jinak, když se lidé s problémy věčných středoškolaček ukryjí do potěmkinových vesnic laskavé dekadence? Hlavně je ovšem zábavné je všechny sledovat. Alespoň povšechná znalost historických souvislostí nutná, nelpění na detailní přesnosti nezbytné. Film vzbuzuje závislost na cukroví, šampaňském a křehké kráse Kirsten Dunst. 8/10 (09.08.2007)

To najzaujímavejšie na filme je dekadencia životného štýlu, ktorý tu srší na všetky strany a vykukuje spoza každého kúta. Zároveň chválim pekné kostýmy, obstojnú výpravu s vizážou a peknú, výborne hrajúcu Kirsten Dunst. Čo sa týka dejovej linky tá ešte ujde, aj keď vlastne ide o zmesku faktov, poloprávd a konštrukcií. Najhoršia na snímku je však slabučká dramatizácia, nulová emočná hladina a otrasná, naozaj podčiarkujem otrasná, príšerná a k filmu sa absolútne nehodiaca hudba, ktorá mi dokázala aj tých pár svetlejších, dramatických a zaujímavých momentov, dokonale a s prehľadom gentlemana vždy zničiť. Ak aj išlo o akúsi snahu o modernejšiu verziu tohto príbehu, tak sa to teda vonkoncom nepodarilo. Fakt hnus. Na závere príbehu sa mohlo tiež ešte popracovať a ísť až do trpkého konca, určite by to čo sa týka drámy a pocitovej stránky trocha pomohlo. Len slabý priemer. 55/100 (08.12.2014)

Inu, kdybych nevěděla, že Marie Antoinetta pochází z režisérské dílny Sofie Coppoly, řekla bych: "Tak to jsem nečekala." Egocentrický unikát soustředící se výhradně na prožívání hlavní hrdinky, ozvláštněný úžasnou hudbou, báječnými kostýmy a hereckými perlami ve vedlejších rolích. Taky je to film, který od diváka očekává, že zná veškeré dějinné souvislosti a neřeší je. Potom to možná ani není historické drama, ale volná asociativní životopisná vyprávěnka. Ale to se vlastně dalo čekat. 85% (20.06.2009)

Zapomeňte na DOBOVÝ HISTORICKÝ FILM. Marie Antoinetta je MODERNÍ FÍLM ODEHRÁVAJÍCÍ SE V HISTORICKÉ DOBĚ. Toto zjištění je pro správnou konzumaci nového filmu Sofie Coppolové přímo stěžejní, stejně tak i skutečnost, že Marie Antoinetta uzavírá její volnou „dívčí trilogii“, v níž autorka zkoumá konfrontaci ženské postavy se společenskými očekáváními. Dcery ve Smrti panen měly být spořádanými potomky školního profesora – vzbouřily se. Od hrdinky ve Ztraceno v překladu se čekalo, že se podřídí patriarchálnímu vztahu a jako projev vstřícnosti ke svému manželovi měla obětovat sama sebe – pokusila se o to. Marie Antoinetta ve stejnojmenném filmu byla dohnána k sňatku s Ludvíkem, očekávalo se od ní dobrých mravů, plození královských potomků a její dětství bylo společností rázem ukončeno. „Zanechej své dětství ve svém domově a ten pak spolu se svými sny a ideály spal ve svých vzpomínkách,“ jakoby jí rozkazovala dobová společnost. Strach a kárné pohledy jí nakonec poručily. Pod povrchem této postavy ale stále pulsovala rozjívená bytost toužící po holčičích věcech, po pravé romanci a po zábavě. Stala se z ní rebelka běsnící ve vězení zvaném Versailles. Byla punkerkou v období korzetů. _____ Sofia Coppola nám nabízí ukázku dobové všednosti, pruderie a především projev ženské osobnosti v době přísných pravidel. Další Sofiina postava čelí neznámému a v mnohém nepřátelskému prostředí – ve Smrti panen to byl svět dospělých a jejich káravých praktik, ve Ztraceno v překladu to bylo město Tokio a v tomto filmu to je právě versailleský dvůr svazovaný přísnou etikou. Stejně jako život sám je i Marie Antoinetta žánrově různorodá, pohybuje se od kostýmového dramatu, přes náladovou poesii, romantický film (Mariin úlet, s Ludvíkem se o romanci snad ani mluvit nedá…) až po satirickou komedii s prvky teenage-filmu („pařba“ na plese). Jak již bylo výše zmíněno, tento film je moderní, jeho „vypravěč“ pojímá historii moderně až postmoderně, a tak se dočkáváme různých montáží a netradičního soundtracku, který v rozporu s dobou, v níž se film odehrává, servíruje rock-popové vypalovačky a dokonce i na zmíněném plese mládež tančí na tuto moderní muziku. _____ Vizualizace filmu je již tradičně naprosto uhrančivá, Sofie se jakožto zprostředkovatel nemůže nabažit dobových kostýmů, přezdobených dortíků a bublajícího šampaňského a její film oplývá opět tou něžně melancholickou poetikou, pro kterou mám její tvorbu tak rád. A co ta historie? Koho v tomto případě zajímá? Tenhle film je o něčem úplně jiném, zajímá se abstraktnějšími a osobnějšími věcmi, než jsou nějaké dějiny, o nichž bylo natočeno už dost filmů. Dokonce i ten známý skon Antoinetty jakoby v tomto fikčním světě neexistoval a pokud ano, rozhodně patřil do jiného příběhu. Historická doba a kostýmy hned nemusejí znamenat „historický film“, jak Sofie dokázala…tenhle film je MODERNÍ a stejně tak i jeho titulní postava. 90% (31.03.2010)

Rokokový pop, módní ikona své doby, habsburská teenagerka, posh dauphinka na trůně opulentnosti, královna všech it-girls, ale také citlivá ženská duše ztracená v překladu, zlaté kleci Versailles a chladu ostatních… Téma osamělé ženské hrdinky dominuje po Smrti panen a Ztraceno v překladu i třetímu filmu Sofie Coppoly a zaznívá opět v nových tónech. Marie Antoinetta je vrcholně stylizované dílo visící na hlavní postavě, dílo vymykající se standardům historického filmu, dílo vědomě zavalující diváka pudrem, kýčem a pozlátkem a také dílo mimořádné citlivosti a nevyrčené tragiky. (07.11.2006)

Po tom, čo v problémoch dospievajúcich dievčat v súčasnej prekatolizovanej Amerike vytrápila Kirsten Dunst s jej filmovými sestrami v debute Virgin Suicides a čo riadne potrápila Scarlett Johanson citovými nástrahami čerstvo dospelej ženy čeliacej samote v cudzom svete sa vrátila opäť ku Kirsten Dunst a problémom dospievajúcej mladej ženy - kakurát tentokrát sa preniesla o niekoľko storočí do minulosti a tou unudenou dospievajúcou dievčinou je samotná kráľovná francúzska Mária Antoineta. Veľmi krásne výpravne a vizuálne, no najmä nesmierne milo a výborne originálne urobený historický "tínejdž" film - Coppolovej nešlo ani tak o hodnoverné zobrazenie dejín a nudný výklad faktografie, ako skôr o pokus ponoriť sa do suše neskúsenej, mladej a až na to, že je kráľovna, celkom obyčajnej mladej ženy/dievčaťa, žijúcej vo vysokých kruhoch počas obdobia veľkej francúzskej revolúcie; s týmto zároveň celkom pekne (a podľa mňa aj pravdivo) zachytila dobu a spôsob, akým v danom okamihu histórie mohli historické udalosti dopadnúť na účastníkov a ženské účastníčky francúzskeho dvora - politické problémy, masy nespokojných Parížanov, hlad, bieda, revolučné vretie - to je len vzdialená kulisa - a čo si má počať Marie, ktorá sa v podstate proti svojej vôli (či skôr po vôli "dejinám") prisťahovala z Rakúska do Versailles s tým, že nikomu nič neurobila, snaží sa žiť život rozmaznanej a frustrovanej mladej ženy, ktorá nemá "páru" o dianí vo svete a nenávidia ju milióny. Sofia našla v postave Antoinety aj nadčasové prepojenie s dospievajúcimi dievčatami v súčasnosti a celkom isto aj budúcnosti. Takto vzniká dobrý film s univerzálnym presahom. Keby to bol čo i len najvycibrenejší hodnoverný životopis francúzskej kráľovny, stratil by tú genialitu a živosť, ktorú Marie Antoinetta Sofie Coppolovej teraz má! (15.04.2008)