Uvnitř tančím

Rory je živel, který rozčeří stojaté vody nejen ústavu, ale především vtrhne do odevzdaného přežívání Michaela. Jeden ač je celkově ochrnutý (až na dva prsty pravé ruky) se nechce vzdát normálního života a ten druhý ( po mozkové mrtvici) ani netuší, že je i svět mimo ústav. Příběh dvou rozdílných kluků, kteří by se bez svých handicapů pravděpodobně nikdy nepotkali a kdyby potkali… nerozuměli by si. Ale teď si vymohli šanci společně se pokusit o určitou soběstačnost. „ Inside I´m Dancing“ není film o smutném údělu postižených, je to o touze žít se všemi úskalími co to obnáší. A je jich mnohem víc než si my - co pro nás není problém ustrojit se, vyčistit si zuby a třeba jen promluvit tak aby nám někdo rozuměl ( nemyslím tím - chápal nás) dokážeme představit. P.S. Za smutné ovšem považuji to, že film z roku 2004 vidělo (hodnotilo) k dnešnímu dni 01.10.06 ( včetně mě) 13 lidí !!! (01.10.2006)

Člověk se na to musí koukat s otevřeným srdcem dokořán, pak si to náramně užije. Uvnitř tančím je příběh trochu uzavřeným a zvláštním, a právě proto je tak úspěšný, nebo tedy mé srdce si získal absolutně a dokonale. Pět hvězdiček je totiž na tento film i tak málo, a to řikám málokdy. Hudba do něj zasazená naprosto výborně vyniká a ukazuje, jak člověk dokáže nevídané věci vnímat trochu jinak a hlavně s nonšalancí a galancí. Uvnitř tančím je příjemný příběh, který není zlý, nemá v sobě zlé stránky dramatických příběhů, je jen otázkou síly osobnosti a vzdorování sama sebe. Příběh tedy po celý film plyne a rozhodně nijak špatně neztroskotá, jen tak plynně uplyne a člověk vlastně pozná, že koukal na docela milý příběh, který skončí na jednu stranu hezky, ale na druhou smutně. Počáteční deprese vymizí a divák pochopí, že ne všecko může skončit tak špatně, jak se na první pohled zdá. Moc příjemný film. (12.09.2008)

Úžasné.. Tady je cítit, že se opisovalo ze života. Chyběl kousek, který by umocnil emoční dopad snímku a mohlo se tu rýsovat plné hodnocení!! I s kolečky a přiblblými úředníky se dá tak nějak žít, přičemž rebelský mladík břitkých hlášek, ignorujíc jakákoliv pravidla i řád a zároveň i trpějíc uvnitř, nevybíravým způsobem rozpumpuje život jiného chovance (po mozkové obrně) jednoho stereotypního ústavu. Hřejivě sympatický snímeček nám vmete několik pravd, kterak jsou na tom ti kolem nás mnohdy o poznání hůře, ale naopak jak se svému stavu postavili čelem. Svět kolem ústavu je barevný a oba naši hrdinové v něm dokáží být soběstační a čelit svému údělu. Navíc s přispěním fešné pečovatelky (Romola Garai z Pokání), do které nebude tak těžké se zamilovat. Pořád by bylo co rozebírat a chválit, i k nějaké chybce by se člověk propracoval, nicméně si irský režisér Damien O´Donnell spolu se scénáristou zaslouží absolutorium. Na samém vrcholu pak ční dvojice Steven Robertson a skotský klenot James McAvoy (ten má za sebou po filmové stránce navýsost pohádkové období). Prostě nějak takhle se má TEN ŽIVOT žít.. 85%. (21.09.2008)

Nikdy som nepochopil, pre koho sa takéto filmy točia. Najlepšie by to mohla vystihnúť scéna, keď Siobhan plačúc hovorí Michaelovi, že nemôže zato koho nemiluje. Tak to proste je, ja tiež nemôžem zato že v Somálsku hladujú, že ujovia s krížikmi znásilňujú deti a náš národ volí zlodejov. Nijak som sa o to nepričinil, tak neviem čím si zaslúžim, mať preto výčitky. Aspoň že je tu ten príjemný sebakritický humor, baví ma to hneď viacej, ako kohokoľvek Levá noha. Prvá polka za päť, zvyšok 3* (15.02.2014)

Cože??!! 131 nejlepší film?? Ani omylem. Zase jsem šlápl vedle a opět je ve dvoustovce film, který tam nemá absolutně co dělat. Tohle je uměle naivní sladký kýč velký jako vrata, snažící se vymáčknout nějaké emoce a ani to se mu bohužel nedaří a vyznívá to hrozně směšně. Na co si to tvůrci hrajou? Další film u kterého jsem se těšil až dosáhnu závěrečných titulků. Pokud můžete, vyhněte se tomuto filmu velkým obloukem. (17.04.2009)