Casablanca
Casablanca
Casablanca
Casablanca
Casablanca
Casablanca
Režie:
Michael CurtizKamera:
Arthur EdesonHudba:
Max SteinerHrají:
Humphrey Bogart, Ingrid Bergman, Paul Henreid, Claude Rains, Conrad Veidt, Sydney Greenstreet, Peter Lorre, Dooley Wilson, Joy Page, John Qualen (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Noční podnik Café Américain v Casablance, který vlastní Rick Blain, je jedním z mála podniků, kde se i za druhé světové války dají bez problému sehnat padělané pasy. Právě kvůli falešnému pasu sem přichází Victor Laszlo a Ilsa, milenecký pár prchající před fašistickým gestapem. Blain však v Ilse poznává svou bývalou přítelkyni a tato láska je brzy vzkříšena. Blain chce s Ilsou uprchnout, ale zjišťuje, že již asi není schopen pravé lásky. (Pannonia Ent.)
(více)Recenze (718)
Legenda, kterou by měl vidět každý filmový fanda. ()
90% - Casablanca má jednu příšernou vadu. Je legendární. Technicky to sice vada není, ale díky své popularitě si tento film vysloužil citace v jiných filmech, a já jsem díky tomu znal konec Casablanky ještě dřív, než jsem měl tu čest celý film shlédnout. No a asi pouze díky tomu hodnotím pouze devadesáti procenty. Tenhle film je prostě fantazie. Je přitažlivý pro oči, pro uši, pro mozek, a nejedno srdce při něm zaplesá… Hudba Maxe Steinera je perfektní ukázkou krásného hudebního podbarvení se schopností okamžité změny nálady, a jeho hrátky s motivy státních hymen také pobaví. Casablanku zkrátka musíte vidět!!! Z výše popsaných důvodů nedoporučuji před jejím shlédnutím vidět následující filmy (nejedná se o úplný seznam): Woody Allen: Play it again, Sam, Emir Kusturica: Černá kočka, bílý kocour, a epizoda Holoship z Červeného trpaslíka. ()
Takto vyzerá pravá legenda. Film, z ktorého sa stali kultové dokonca aj hlášky, čo v ňom nikdy nezazneli („Zahraj to zvovu, Sam"). Príbeh bývalých milencov, ktorí sa stretli na opačnom konci sveta, patrí už dávno medzi povinné položky filmového vzdelania. Humphrey Bogart a Ingrid Bergman v jednej z najslávnejších romancí všetkých čias, na ktoré nadväzujú a citujú z nej diela ešte aj v dnešnej dobe. Rozporuplné reakcie odvial čas a ostala tu len nesmrteľná romantická dráma, ktorú aj keď divák úplne nedocení, musí je rešpektovať. Osem nominácií, z toho tri premenené (film, réžia, adaptovaný scenár). ()
Konečně jsem viděl legendární Casablancu. Dialogy jsou svižné a ostré jako břitva. Humphrey Bogart kouří jednu za druhou a kdyby mě závěr neprokecli "Hoši z Trpaslíka" nevím nevím jestli by mě nakonec neukápla i nějaká ta slza. 75% ()
"I'M A DRUNKARD." ----------- Keď nacisti obratne trhali Európu na kúsky, v Hollywoode sa nezaháľalo ani na moment. Tam sa tvorila klasika za klasikou, vrátane kráľovnej klasík menom Casablanca. Osobne nie som veľkým fanúšikom čiernobielych filmov, nikdy som si ich vyslovene neužíval, až som si myslel, že chyba je vo mne, príp. v obrovskom časovom rozdiele (alebo vekom). Casablanca na čele s Bogartom ma však presvedčila o opaku, pretože tú som si vychutnával plnými dúškami. Každý záber, notu, vetu. Neviem si celkom presne predstaviť, aký to musel byť pocit vidieť tento film v čase vydania, ale určite minimálne 75x lepší ako teraz. ()
Jedna se sice o klasiku, ovsem jiste ne nejlepsi ve svem zanru, dle meho nazoru byla jiz mnohokrat prekonana. ()
Protože tady všichni tenhle film spíše shazují, musím ho já trochu pochválit. Moje očekávání rozhodně nezklamal (což se například o takovém "božském" Občanu Kaneovi rozhodně říct nedá). Z Casablanky navíc cítíte takovou zvláštní "prvorepublikovou" atmosféru (možná je to tím, že jeden z hlavních hrdinů má být Čechoslovák;)), která vás opravdu dokáže chytit za srdce. Navíc byl film natočen v roce 1942, tedy v době, kdy ještě nacistické Německo mělo ve válce stále navrch, a pokud si tento fakt při jeho sledování uvědomíte, dostává pro vás hned nový rozměr. ()
Tenhle film ze mě udělal romantika. ()
Starý šlágry mě většinou neberou. Občan Kain Jih proto Severi mě šíleně nudili. Ale Casablanca je krásný film. Moc mi připomíná knížky Remarqua a Hemingwaye. ()
Kultovní, skvělé a troufám si tvrdit, že i nestárnoucí válečné romantické drama s charismatickým a vynikajícím Humphrey Bogartem v hlavní roli. Za pozornost však stojí také půvabná Ingrid Bergman a nezaměnitelná atmosféra tohoto snímku, na kterém se dle mého zub času pěkně obrousil, ne-li přímo zlomil. Casablanca mi přišla i po těch letech atraktivní svým komornějším zpracováním (film Mít a nemít z roku 1944 je ještě mnohem komornější a tento Curtizův počin mi jej hodně připomínal), napětím, ale i romantickou linií a drobnými dějovými zvraty - ať jsou předvídatelné více či méně. Být Casablanca barevná, tak pro mě možná ztratí jedno ze svých velikých kouzel. ()
No u tohoto filmu mám trochu skluz. Nějak extra mě nelákal, spíše trochu odrazoval, protože jsem se bál zklamaní. Nekonalo se zklamaní, ale přílišně okouzlení také ne. A proč tedy 5 hvězd? Když zazní Marseillaisa, tak ani Straus, tedy Strasser nemá šanci. Ta scéna je výborná. A navíc Viktor László je Čechoslovák. Ano můžeme se hádat, že László není typické české příjmení. Znám občany České republiky, kteří se jmenuji Nagyvendegy, Hegyi, Forgáč nebo třeba Andor Šandor. A Čechoslovák se automatický nerovná Čech a Maďaři tvořily 6% obyvatel první republiky. ()
"Play it once, Sam. For old times' sake." Mám za to, že Stříbrné plátno mělo jen zřídka kdy tu čest zvěčnit ženu tak krásnou jakou byla právě Ilsa Ingrid Bergmanové. Zásluhu na tom měl jak černobílý materiál filmu, který byl schopný své hvězdy odstřihnout od reálného "barevného" světa tam venku a zároveň je obklopit jistou aurou nedosažitelnosti, tak samotní tvůrci filmu, kteří dokázali hrou světel a stínů vykouzlit na tvářích hereček pohled osudové ženy či úsměv anděla. Cigareta v koutku úst, sklenice Brandy, bílé sako a řada suchých hlášek. To je drsný a zdánlivě cynický Rick, jenž se stal pro H. Bogarta asi jeho nejslavnější postavou. Prototyp nezkrotného tvrďáka s velkým srdcem. Je zcela pochopitelné, že postava Ilsina manžela je ve stínu ústřední dvojice. Právě proto jí patrně režisér, ve snaze vysvětlit proč ho Ilsa tolik obdivuje a nevpadne Rickovi do náruče hned po prvním shledání, také věnoval emocionálně nejsilnější scénu celého filmu. V ní Laszlo hrdinsky strhne hosty v Rick's Café Américain k tomu, že přezpívají svou Marseillaisou německé vojáky, notující si Wacht am Rhein. Vrcholně dojemná scéna u níž si ani neodvažuju pomyslet, jakým způsobem na ni museli reagovat diváci (psal se rok 1942!!) sklíčení hrozbou z neustále se rozpínajícího nacistického Německa. Proč je dodnes "Casablanca" neutuchající kultovní fenomén? Možná proto, že se s každým dalším zhlédnutím filmu intenzita zážitku jen zvyšuje (odzkoušeno). Nebo že jde o nostalgickou vzpomínku na film z doby, kdy postavy své emoce netlumily, ale dávaly je (jistě, kýčovitě, ale za to) krásně odzbrojujícím způsobem najevo. A nejspíš je to díky nespočetně citovaným, skvěle a svižně napsaným dialogům a hláškám. Jedno je jisté, "Casablanca" nás přežije všechny. ()
Tak sa mi konečne pošťastilo vidieť ďalšiu legendárnu snímku, ktorú veľa ľudí považuje za najlepší film všetkých čias. Ja sa k tejto skupine ľudí rozhodne nepridám, pretože ma film dostatočne nezaujal a dokonca ani moc nebavil. Neviem či to bolo celkovo pomalým tempom, nepresvedčivými hercami (okrem Humphreyho Bogarta), alebo tým, že 90% filmu sa odohrávalo v bare, ale isté je to, že som sa miestami nudil a nedám filmu najvyššie hodnotenie aj preto, že som čakal aspoň úžasný koniec, ktorý mi vyrazí dych a ktorý je na každej stránke v top 50 najlepších koncov a ľaľa..vôbec nič sa nestalo. ()
nepiju kafe. ()
Film zavánějící sentimentem stejně jako jeho samotný název. Casablanca-- vstupní brána do ráje a vstříc lepším zítřkům, pryč od hrůz války a smrtících nacistických chapadel. Casablanca-- Bogart a Bergmanová, jejichž cesty se dříve oddělily, ale osudová přitažlivost a koloběh událostí kolem nich opět stahují smyčku. Casablanca-- happy end stejně nevyhnutelný jako osud Adolfa Hitlera po vylodění v Normandii. Casablanca-- jsem v její moci, obdivuji herecké schopnosti uhrančivého Bogarta a krásu Ingrid Bergman, hltám každý precizní dialog a pojem filmová klasika na mě doráží doslova z každého záběru a střihu. Snímek končí a já hodnotím čtyřmi * - ovšem ne proto, že bych v tom viděl nějaký kult, oslnivou myšlenku nebo tvůrčí převrat, ale prostě z toho důvodu, že se mi na film moc příjemně koukalo, že sentiment neposkvrnil výslednou kvalitu a že Casablanca je..... no zkrátka very spešl místo:-) 80% ()
Úžasná romantika v nadčasovom filme, pri ktorom je škoda slov, treba to vidieť. ()
Tenhle film asi nikdy nezestárne. ()
Nesmrtelná klasika s Bogartem, opravdu pan Elegán. Obdivuji ty lněné/bavlněné obleky :) ()
Jeden cynický majitel baru, jedna žena s tajemstvím, jeden Čechomaďar a jeden začátek krásného nového přátelství... ()
Související novinky
Návrat krvavého kapitána
Captain Blood z roku 1935 je snad největší klasikou pirátského žánru. Na kapitánském můstku tehdejší megahvězda Errol Flynn, u kormidla pozdější tvůrce Michael Curtiz, na vlajce zlatem vyšitý nápis… (více)
Casablanca na indický způsob
V seriálu Červený trpaslík je scéna, kde si tvůrci dělají legraci z toho, kam to ve vzdálené budoucnosti může kinematografie dotáhnout. Kromě zmíněného pokračování Pátku třináctého, části 1648, je… (více)
Legendární Casablanca. Film, který by měl patřit do vzdělání každého fanouška kinematografie. Těžko uvěřit, že něco takového dokázalo vzniknout v těžkých dobách 2. světové války. Ačkoli drama války není vůbec obsahem filmu, celá atmosféra pozadí je jím prostoupena. Scéna, ve které se zpívá Marseillaise, dokázala dojmout diváka i štáb na place. Válka ovlivnila život každého. I herců a filmařů. Je to jakási přidaná hodnota k tomu, co je primárním obsahem snímku. Tenkrát nikdo nedokázal odhadnout, jak moc se změní svět za dva za tři roky, zda válka bude pokračovat a jak dopadne. Ve filmu tak sledujeme zvláštní situaci, kdy vedle sebe žijí hajlující Němci, byznysmeni z USA, političtí uprchlíci z Třetí říše a vše hlídají italští policisté. Tento stav není terčem kritiky nebo moralizování. Je na něj nahlíženo jako na reálný součastný svět s pevně danými pravidly, které nikdo nezkouší zpochybňovat. Svět, na jehož pozadí se žijí normální životy a odehrávají se jednotlivé lidské osudy. Se zaměřením na lidi. Sdělení filmu vychází právě z člověka. Z člověka, který chce přežít, ale zároveň musí řešit i jak přežít, aby měl čisté svědomí. S jednotlivými osudy hrdinů se mohl v tu dobu ztotožnit téměř každý. Retrospektivní vzpomínky na Paříž dávaly vzpomenout všem uprchlíkům na svoje domovy a okupovaným zemím na dobu svobody. Humphrey Bogart jako majitel restaurace je zde dobrým prototypem Američana, který chce zachovat neutralitu a chovat se jako obchodník. V konfrontaci s dobovými problémy se musí časem jasně vyprofilovat, na jaké straně stojí. Tahle role už definitivně potvrdila Bogartovu nesmrtelnost. Postava Strasser Conrada Veidta je zase dobrým prototypem nacisty snažícího se ovládat část světa, která mu nepatří, přičemž se celou dobu chová jako slon v porcelánu a jeho snaha pochopitelně selhává. Jistě. Film je cítit Hollywoodským sentimentem, ale i v tom je něco krásného. Ačkoli se jedná o tradiční ateliérovou studiovou záležitost, na atmosféře to neubírá. Většina děje se odehrává v interiérech, na což nelze říci ani zbla. Scény z ulice jsou též bez problémů a záběry na mapu severní Afriky nechávají diváka žít v právě té části světa, ve které se děj odehrává. Kvalitní scénář, který se do posledních chvil předělával, nechává diváka až do konce v napětí z konečného rozuzlení. Ačkoli film končí sebeobětováním hlavního hrdiny a divák čeká tragické zakončení, přichází ještě překvapivé rozuzlení v podobě „nového přátelství“....... Casablanca u nás není takovou modlou jako v USA. Kult klasického Hollywoodu (před rokem 1960) je tu celkem s úspěchem přehlížen. Těžko hodnotit, proč tomu tak je. Je pravda, že v jistých dobách se k nám tyto filmy těžko dostávaly a tudíž si zde nemohly vybudovat publikum. Hollywoodské filmy té doby mají jistou atmosféru, která je pro zlatou éru charakteristická. Casablanca je jeden z vrcholů této éry a zaslouží si pozornost. Jistě větší pozornost než řada blockbusterů, kde na nás útočí zmutované příšery všeho druhu, ufoni, umělá inteligence a nanotechnologie. Takové filmy se ztratí stejně rychle, jako se objeví. Historii nepíšou. Casablanca ano. Už jí napsala. 91% () (méně) (více)