Plechová kavalerie

O kvalitě tohoto seriálu svědčí už i jen to, že ho ČST nikdy nereprízovala. Dala ho jenom jednou a pak shledala, že je tak blbý, že to nejde znovu vysílat. Na obrazovky se znovu dostal až po 30 letech na komerční televizi a blbý je stále stejně. Vypíchl bych za všechny třeba zápletku jednoho dílu, který se celý točí kolem nedodaných jogurtů do závodní jídelny... (28.05.2010)

Tento seriál jsem viděl poprvé až v roce 2011. Asi z nostalgie (i když jsem jen o rok starší) a proto, že tam není až tak moc propagandy, dávám 3 hvězdy. Sice se v seriálu neustále reší co bude k svačině a proč jídlo není lepší a není ho více (kdo to dnes neřeší, že), či co se má dělat, když je tolik ochotných brigádníků a hektarů málo, ale snad právě proto se dá na to koukat a odpočívat. Navíc, hraje zde celá řada výborných herců. (22.09.2011)

Dietl byl prostě "prodejná kurwa" (myslím to v dobrém smyslu), soudruzi si žádali agitační seriál o statečných kombajnérech, tak Jarda vzal tužku a dal jim co chtěli. Rachitického ynteligenta se sennou rýmou v podání Honzy Hartla si během seriálu prostě zamilujete a i další herci hrají dobře, Menšík v roli takového mentora mladého brigadýra, Hanzlík jako nemotorný lamač srdcí, nebo Jiří Samek coby charismatický záporák Straka. Teda kapitola sama pro sebe je Moučka v roli jak jinak soudruha ředitele, tohle je fakt maso, ale taková byla doba, takže zatracovat tenhle seriál by byla škoda. (01.09.2007)

No jo no, tohle mlékárny z Posázaví těžce podcenily. Zatímco ještě před dvěma rokama zahrnuly Lipskýho a Svěráka zlatem, takže ti vychválili jejich výrobek do nebes a nechali cpát pribináčkem i stoletý duchy, Dietlovi odmítly i takovou drobnost, jako dát mu zdarma pribináčka ke snídani, a takhle to dopadlo. Dokonalý antiproduktplejsment, jak říkáme my frikulíni. Pokud tedy nevezmeme do úvahy takovou nepravděpodobnou variantu, že se ty mlékárny chtěly prosadit mezi fotbalisty, jako ukázat jim, že když maj pribináčky, míč nepotřebujou. Jinak já mám pro tyhle socialistický seriály slabost, jak se tak líně převalujou, v podstatě se v nich nic zlýho nestane, všechno končí rozjuchanou selankou... No i když, v tomhle případě jsme si užili akce až až, mám na mysli ten převrácenej kombajn, to bylo drámo. Mimochodem, pod dojmem této scény pak v Německu natočili na podobný téma celej seriál, myslím, že se jmenoval Kobra. (19.11.2016)

Vilda Muclinger, pravděpodobně nejdebilnější a nejtrapnější postava Hanzlíkovy kariéry, očividně vznikla tím, jak si Dietl zase rozpočítal co postava, to representace typu ve fingovaném světě, který si z toho reálného pouze vybírá témata (za jakým účelem, všichni víme). Vlastně se ani snad nedá mluvit o typech, ale jen o těch tématech. Zatímco třeba v Jakubu Skláři representují synové a zeťové titulního hrdiny (jakož i další postavy) modelové politické postoje nebo i celé společenské třídy, v Okresu na severu jednotlivé postavy suplují opět jakési typické (víceméně zfalšované) postoje (zde nikoli v historickém vývoji, nýbrž v aktuální "výstavbě socialismu"), přičemž v obou případech se odehrávají střety značné závažnosti a dosahu, tady v Plechové kavalerii, v níž jde jen o idilická osobní a provozní dramátka a lokální nešvary, jednotlivé postavy kombajnérů buď mají zcela určitou funkci v příběhu hlavního hrdiny Hartla (Menšík, Samek), nebo spíše než že by representovaly typus, nesou jen určité přidělené téma. A tak vedle tématicky monotónních postav mladého Hrušínského (jak zachránit vztah s dívkou), už uvedeného Samka (černé melouchy), dále kombajnéra, který chce být v novinách nebo kombajnéra, kterému se stýská po domácím pohodlí, je zde stejně monotónní postava Hanzlíkova, která nedělá nic jiného, než že buď úplně nemožně balí ženský, nebo o tom žvaní. Ostatně už hrubý výčet postavových témat svědčí o tom, že Hanzlíkova postava zdalaka není jediná, která je zde dementní. Ovšem v rámci žánru a zadání není Plechová kavalerie zas tak špatný seriál (viz komentář dobytek, 3 hv.). S mariášem a téměř nezletilou Kořínkovou se to dalo vydržet až do konce a třeba aféra s pribináčky mi nepřipadala o nic méně nosná než disertace dr. Sovy či jiné zápletky v Nemocnici na kraji města. Navíc si můžeme říkat, co vlastně Dietl myslel tou bývalou selskou rodinou coby reliktem minulosti a jak se na tento nejednoznačný prvek asi tvářili soudruzi. Dokonce pro nás dnes může být dietlovka o kombajnérech a jejich mladém "brigadýrovi" zajímavá jako svého druhu dobová studie hierarchie firemního řízení. Vytkl bych hlavně nepřípustnou pomlčku ve slově rostlinolékař, ale to už je asi jedno. (05.08.2018)