Režie:
Jiří BělkaScénář:
Oldřich DaněkKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Luboš FišerHrají:
Břetislav Slováček, Eliška Balzerová, Zdeněk Řehoř, Milan Jedlička, Karel Charvát, Karel Soukup, Bohuš Záhorský, Otto Hradecký, Josef Koza, Zdeněk Jarolímek, Blanka Vikusová, Vladimír BrabecObsahy(1)
Z hlubin dávnověku až k dnešním dnům zní legendární vyprávění o krásné chovance kláštera Jitce a statečném Břetislavovi, synu českého knížete Oldřicha a prosté pradleny Boženy. Vtipný apokryf, moderním způsobem využívající polohistorickou, pololegendární látku, vypráví příběh zcela netradičním způsobem. V půvabném filmovém obrazu z našich dějin se vrátíme do doby před takřka tisíci lety. Přemyslovci byli jedinou původem českou panovnickou dynastií, která vládla na území dnešní Moravy a Čech v době našeho příběhu. Břetislav, syn knížete Oldřicha a Boženy, prosté ženy, trpí pro svůj neurozený původ po matce a proto, že se narodil mimo manželství. Setkáváme se s ním v době, kdy, coby správce Moravy, vydává se na cesty do sousedních zemí, aby se oženil. V jeho rozhodnutí hraje také roli mocenská politika, svatba s urozenou nevěstou by měla posílit moc rodu. Především ale nechce svému synu připravit takové ponížení, jakého se kvůli neurozenému původu dostávalo jemu… Televizní film natočil podle scénáře renomovaného vypravěče O. Daňka v roce 1974 režisér J. Bělka, který do hlavních rolí, dvou nezkrotných povah Břetislava a Jitky, obsadil Břetislava Slováčka a Elišku Balzerovou. (Česká televize)
(více)Recenze (63)
Svělé zpracování historie. "A neřvi, nejsi v moravských hvozdech" :-) ()
Zatím nejlepší český historický či kvazihistorický televizní film, který jsem viděla. Ale nevím, jestli to nebude tím, že o první polovině jedenáctého století toho vím o cosi (ehm, o parník) méně než o druhé polovině třináctého a první čtrnáctého století, do níž spadají další viděné a hodnocené filmy a hry. Dobře napsané (i když mě Daňkovy romány Král bez přílby a Král utíká z boje ani za mák neoslovily, jeho hry mě oslovují mnohem více); dobrý výkon mladé Balzerové jako Jitky i Zdeňka Řehoře jako poustevníka Hieronyma. A moc krásně se poslouchalo, jak Břetislav, kníže moravské, opěvuje svou zemi... ()
Skvělé! Úžasně napsaný, zahraný a vůbec natočený historický snímek, vedle nějž vypadá většina dnešních českých filmů jako domácí video. ()
Ne, že bych Oldřichu Daňkovi upíral básnickou licenci, to rozhodě ne. Vždyť se mu podařilo udělat docela dobrý národní kýč (bohužel jako již mnohému před ním, Kosmou počínaje). - Poprvé jsem v tomto fóru použil slovo kýč; dle Umberta Eca: 1. Vypůjčuje si postavy a adaptuje je tak, aby byly všem srozumitelné, 2. Používá postupů, které jsou známé, rozšířené, použité a opotřebené, 3. Vytváří sdělení s cílem vyvolat účinek, 4. Prodává je jako umění, 5. Konzumenta přesvědčuje. že se setkal s kulturou a nemá tedy klást další otázky (Apokalyptici a integráti, 1964) ()
Volání rodu 😀. Příjemné i vtipné zpracování. ()
Raně středověká mužsko-ženská aristokratická slovní přestřelka :) ()
Nedávno jsem přečetl dvě knížky od Daňka a považuji ho za nejlepšího autora historické prózy u nás. Jeho devizou je, že se snaží si vymýšlet co nejméně. Dialogy navíc konstruuje tak, aby z pramenů vycházely, ale zároveň vyvolávaly otázky, odkazovaly na jiné události či osoby. A to mne strašně baví, protože pak je to takový historický kvíz. Tento film je ale trochu jiný. Ohledně Břetislava neměl Daněk příliš z čeho čerpat, takže napsal spíš takovou romatickou kru o setkání Břetislava a Jitky, o tom jak to mohlo být. Neopomněl ovšem poučit nás o Břetislavově "nemanželské" frustraci a politickém pozadí celého aktu, kdy šlo v první řadě o "vylepšení" jeho postavení s příbuznou Konráda II. a tím legitimizaci jeho původu. Výtečný Zdeněk Řehoř- jako komika takového ražení jsem ho ještě nepoznal. 85% ()
Zhlédnuto v souvislosti úmrtí Břetislava Slováčka... Nevhodné předabování Brabcem... ()
Po delší době jsem se s potěšením znovu podívala na tento historický televizní film, jehož hodnota s plynoucím časem v mých očích roste. S odstupem doceňuji herecké výkony, které mi kdysi nepřipadaly nijak mimořádné, ale při porovnání se současnou televizní produkcí, nabyly na působivosti. Také na výpravě se tehdy nešetřilo. Příběh, který se odehrává převážně v exteriéru a s dostatečným komparsem, mne okouzlil řadou vtipných momentů a příjemnou hudbou. I když historickou autentičnost nemohu posoudit, zvedám hodnocení, protože tato zajímavá legenda neztratila nic na své kvalitě a dodnes mi nezevšedněla. ()
Legendu z hlubin českého dávnověku o "českém Achillovi", přemyslovské knížeti Břetislavovi, sepsal Oldřich Daněk velmi moderním způsobem (ovšem s použitím základních historických reálií - viz Břetislavova frustrace z "nemanželského" původu a základní motivace aktu únosu Jitky v podobě snahy o "vylepšení" jeho postavení sňatkem s příbuznou Konráda II). Postava Jitky v podání mladičké Elišky Balzerové není žádná "puťka domácí", ale hrdá a vzpurná žena, která ale včas pochopí, co může pro "svého" Břetislava udělat. Scéna z lesních hvozdů, kdy Jitka, k překvapení Břetislava, předstírá že je stará babizna umírající na mor, je skvěle vypointovaná. Stejně tak následná scéna, kdy si Ti dva (Břetislav a Jitka) konečně padnou do náruče. K tomu zní typická jímavá hudba Luboše Fišera (tak jako předtím zcela rovněž typická hrůzostrašně temná hudba stejného skladatele) a já jsem naprosto uchvácen. V krásné (převážně) exteriérové výpravě se Jiřímu Bělkovi podařilo natočit vskutku krásný historický televizní snímek. ()
Výborně zpracovaný příběh z úsvitu našich dějin, kdy přemyslovský kníže Břetislav ("český Achilles") je v dynastickém zájmu nucen svůj polourozený původ kompenzovat sňatkem s nevěstou původu o to urozenějšího. Zde navíc pojato trochu i jako love story (v dobrém slova smyslu!). Dramatický děj korunovaný skvělou hudbou a výbornými hereckými výkony. ()
Velmi povedené dílko, a přestože hodnocení plným počtem je možná přehnané, poté co porovnám s podobným velkonákladovým filmem Otakara Vávry - "Oldřich a Božena", který pojednává o rodičích knížete Břetislava, vychází mi tento televizní snímek mnohem lépe, jak z filmového a hereckého, tak i z historického hlediska. Navíc Břetislav Slováček v roli knížete Břetislava vyloženě září, role je mu šitá na míru, ale i Eliška Balzerová v roli Jitky podává víc než dobrý herecký výkon. ()
I když televizní zpracování tak zručně provedené historické téma s krásnou hudbou Luboše Fišera. ()
pěkné. Ten Jitčin názorový obrat byl sice trochu rychlý a tím pádem ne úplně věrohodný, ale je koneckonců možné, že se jí únosce (vypadal mimochodem mladší než ona) s chlapecky pozitivním úsměvem od počátku líbil (nebo že by zapracoval motiv viny?). ()
Medzi hlavnými hrdinami to pekne iskrí už od prvého momentu, ako sa stretnú, až po jednu z najromantickejších svadieb pod nebeskou klenbou uprostred lesa za asistencie pustovníka s naslabšou možnou vysviackou. Ako k tomu Jitku jej neohrabaný ženích Břetislav presvedčil, som nepochopil, ale to nevadí, keď je záver taký milý. –––– Krása a láska netrvá. Co trvá, je manželství posvěcené svatou církví. –––– Nejvíc se člověk bojí toho, co si sám vymyslí. –––– Místo tvých pěti přátel ti mohu dát jen syna. Narodí se z jejich utrpení, bude zpívat jejich písně a mít jejich odvahu. ()
Jedna hviezda naviac za skvelú hudbu Luboša Fišera. Udivuje ma čím ďalej tým viac, koľko toho tento geniálny hudobný skladateľ za svoj pomerne krátky život stihol. Klobúk dolu. Mimochodom, film som videl po prvý raz ako spomienku na práve zosnulého, a režisérmi neprávom opomíjaného herca Břetislava Slováčka. ()
Ženská krása je relativní a tak by nebylo fér se vyjadřovat ke kráse Elišky Balzerové. Musím ale přiznat, že já bych zklamán byl - Balzerová nikdy nebyla můj typ a jako herečka mi taky něčím vždycky neseděla. Nicméně někomu jistě krásná přijde a herecky to zvládla velmi obstojně - hlavně přeměnou v morovou stařenu mě tedy dokonale dostala. Byť ta její závěrečná otočka v zamilovanou ženu byla trochu na sílu, vzhledem k jejímu postoji po celou cestu, ale to není asi rozhodnutí herečky, spíš režie. Celkově je to hezký příběh, ale místy trochu nudný. Nicméně za silný závěr, výkony Řehoře, Záhorského i Slováčka a hlavně geniální Fišerovu hudbu nemůžu dát míň než 4*. ()
Opomenutý klenot české televizní tvorby je velmi nenápadný. Je však silnou poctou našim moravským předkům, oplývá moudrostí, vtipem, briskními dialogy, krásnými postavami a láskou, jejíž volání stojí za to následovat a jež se mi nadlouho vryla do srdce, alespoň ve své filmové podobě. ()
Krásné lesy a ta nuda! Čekám nějakou akci a ono nic, čekám, že Břét´a shodí hadry a vykoupe se v nějaké té lesní tůńce a ono nic - 75minut se jde lesem a povídá se. Ne díky, na tohle neskočím, z toho se dalo vytřískat mnohem víc! Slováček je více sexy ve filmu Tři od moře a Balzerovou mám radši jako už vyzrálou divu/ženu...Tady se u mě repríza konat nebude! ()
Z těch televizních filmů s historickou tématikou, které Česká televize natočila roku 1974 je Břetislav a Jitka podle mě tím nejlepším. Je to jediný film, který se neodehrává v televizních ateliérech, nýbrž v klášteře. Ten klášter suplují ve filmu románské kostely a krypty ve Stříbrné Skalici, Třebíči, Doksanech a ve Františkánském klášteře v Hájku u Prahy. Ty exteriéry se mi fakt líbily, z čehož nejvíce ta krypta. Poté, co Jitku (Elišku Balzerovou) unesou z kláštera, se už příběh odehrává vyloženě jen v lese, kde si štáb vystačil fakt s málem. Stačili tři herci (Balzerová, Slováček a Řehoř) a malý srub. Přesto místy vznikla zajímavá rozprava mezi těmito třemi herci, z nichž nejvíce perlil Řehoř v roli mniha: "Mnichu, kde se myješ?"... "Proč hned mít? Bůh deštíčkem omyje. Člověk musí si nechat kůru, aby k němu nemohly zlé nemocnosti." Mě zaujala i Balzerová, tou dobou ještě velice půvabná. Když si ji představím, jakou mrdnu hrála o 35 let později v ŽENY V POKUŠENÍ a tady hrála cudnou ženu schovávající se v klášteře, tak se tomu musím smát. [547. hodnocení, 49. komentář, 81%] ()