Zápisky o skandálu

Šedivý svět. Jedna škola, která je řadu let naprosto stejná. Stará. Zkostnatělá. Stejně jako učitelka Barbara, která má rok do důchodu a veškerý svůj volný čas tráví s kočkou a s deníkem. Svěřuje se mu s každou maličkostí, našeptává mu vše hezké i provokující. Touží ubližovat a ubližuje skrze stránky, slova i činy. Pak se objeví Sheba... Jako blonďatá víla dokazuje, že dokáže pobláznit pubertálního chlapce i starou mrzutou pannu. Skandál je na spadnutí… Nenudila jsem si ani chvilku, užívala si vynikající herecké výkony (Judi Dench je ďábel!) i napínavou atmosféru a přesto… Něco mi chybělo. Možná moment překvapení. Tušila jsem, co přesně se v následujících minutách bude dít, a tak se také stalo. Skandál, o kterém přesně víte, jak skončí… Prostě dobrý film na jedno zhlédnutí. Bylo to fajn, ale znovu to vidět nemusím. (24.01.2008)

Dva na první pohled odlišné charaktery vykreslené nadprůměrným scénářem a ztvárněné prvotřídními hereckými výkony (+ nádherná Blanchett) mezi sebou vytvářejí podivuhodné přátelství, které ztmeluje hlavně jedna skandální událost. Zatímco emocionálně nejsou Zápisky o skandálu tak úderné, jak by se od tématu mohlo čekat a celkové režijní zpracování podobně ničím neurazí, ale ani nijak zvlášť neoslní, je na druhou stranu zajímavé, že film předestírá dvě odlišné perspektivy, dva různé problémy, zkrátka neomezuje se jen na jednu událost v centru s jednou postavou, popř. jedním vztahem a přitom nepůsobí nijak roztříštěně. A závěr se mi také líbil, člověk by čekal nějaký extrém typu happy end/sebevražda, ale vybruslení bylo poněkud zvláštnější a pravdivější. 7/10 (01.02.2009)

Pod kůži se zarývající, příjemné pocity nezanechávající, výtečně zahrané psychodrama o tom, co všechno je také láska. "Love is enough", nadepsal viktoriánský snílek William Morris jednu svou báseň; "It is not," podotkl lakonický recenzent (tak alespoň dí C.S. Lewis v poslední kapitole své moudré knihy The Four Loves). Zápisky o skandálu by mohly být ve sporu "Morris versus neznámý recenzent" použity jako důkazní materiál ve prospěch toho druhého. Neboť i lidská láska může stejně jako všechna přirozená dobra nabýt velmi pokřivených podob - a zde tím horších, čím větší je předmět deformace. Tak pohledná učitelka Sheba, žena na horní hranici mladosti, nalezne v zakázaném vzplanutí útěk ze středovstavovského rodinného poklidu, ze spárů všedního dne, k chvilkovému zázračnu, svůdné to iluzi přiváté odkudsi z krajin dospívání. Tahle deformace lásky model "Paní Bovaryová" je přitom paradoxně velmi všední a hrdinčina popletená instatní romantika v podání Cate Blanchetové vzbuzuje ze všeho nejspíše soucit. O poznání hlubší, temnějším až démonická je láska její kolegyně Barbary - vysoce inteligentní, duchaplné, ale též zahořklé a po přijetí zoufale toužící staré panny. Její vitriolový cit vůči Shebě je vlastně inverzí lásky, je duchovním vampyrismem. Portréty obou žen, skvěle herecky ztvárněné, jsou zde důležitější než příběh, jakkoliv jinak napínavý. (10.02.2008)

O tomhle flmu jsem nic nevedel. Pak jsem nahodou skouknul trailer a prislo mi to jako ultra drsnej buzeracni thriller, na kterej jsem se zacal tesit. Ale ted musim rict, ze to nebylo tak drsny a misty to bylo spis komedialni, ale rozhodne to bylo kvalitni. Vsechno zacina docela poklidne a je to spis takova komedie s jednou hodne neprijemnou babou, ktera vse okolo komentuje a zapisuje do deniku. Jenze postupem casu film cim dal tim vic zvaznuje, objevujou se prvni buzerace a zacina bejt jasny, ze tu nebude happy-end. A cim vic minut je za nama, tim jsou i lepsi hlavni predstavitelky. Skutecne hereckej koncert Cate Blanchett a hlavne Judi Dench, kterej obcas prijemne ozivi opet uchylnej Bill Nighy. Navic je film pekne sviznej a ma uzasnou hudbu. Cekal sem sice neco krapet vostrejsiho, ale i tak nemam duvod, proc nedat 5*. (05.04.2007)

We are bound by the secrets we share....Zápisky o skandálu mají parametry chladnokrevného divadelního dramatu a jsou hloubkovým vrtem do psychologie manipulace, zrádné sexuality a osobní moci. Vědění je předehra k moci-a odulá žába na prameni v podání ztrouchnivělé Dench to dobře ví. Utopit svou oběť v objetí, zahrnout ji city a porozuměním a pak mrsknout jedovým jazykem. Jenže když chcete rozehrát nebezpečně vysokou hru, nemůžete si jako trumf schovávat srdcové eso. Zcizení umožňuje pitvat postavy hlouběji. Nejdřív to vypadá jako blízká setkání jednoho (učitelského)druhu, ale do ohniska se dostává vztah bohémsky rozevláté Sheby, která se hroutí pod křížem dokonalé matky, a předčasně vyspělého teenagera. Možná její naivní pedagogická imunita selhala jen kvůli němu nebo mu spadla jako zralé jablko do klína a poměr s patnátiletým je vředem, které vyrostl z nemocného manželství? A pak se nedokonaná nevěra jako únik zvrhne do zvrhlosti. Intimní scény byly natočeny tak, aby divák poznal ten přímočarý imperativ touhy, který redukoval morální dilema až na kost. A na té kosti zbylo jen : nikomu ani muk. Už výběr milostných lokací ale naznačuje, že tenhle poslední výškrabek rozumu je tam jen do počtu. Skutečné vyvrcholení se schovává za erotikou, překročením tabu i mezi špinavými řádky Barbařina deníčku. Je o rovnováze, která se mění jak dubnové počasí, a o prázdnotě, kterou má někdo potřebu naplnit ovládáním a jiný poddáním se. Barbara vlastně není nijak komplikovaná bytost. Je to hluboce nešťastná, za svým vznosným veřejným závojem ubohá stařena, která trestá zrazenou důvěru a chce si urvat poslední kousek štěstí. A běda tomu, kdo jí bude stát v cestě. P.S. Judi Dench teď doma někdo chybí. Jistý plešatý krasavec. Helen, vrať ho. (22.04.2007)