Soukromá válka pana Wilsona

Některé věci by vážně měly zůstat v soukromí. Ať už v soukromí rodiny pana Wilsona, amerických kin nebo ve střižně pana režiséra. Podle obsahu byl Charlie Wilson „devkař, alkoholik, příležitostný uživatel drog a kongresman.“ Jestli se tohle Amíkům líbí, ať přijedou k nám, my takových exotů máme plnou sněmovnu i parlament. Sice nemají ani dohromady takové zásluhy, jako Wilson, zato je s nimi ovšem mnohem větší sranda. (Filmfest Hurghada 2012, 35/67) (29.12.2012)

60% - Takovémuto filmu by prospěla tak o půl až třičtvrtě hodiny delší stopáž. Na důkladné prokreslení motivace k těm setsakramentsky důležitým činům, na detailnější pohlédnutí do nitra třem hlavním postavám. Ne, že by Hanks, Robertsová a Hoffman hráli špatně, právě naopak, herecky to zvládli na jedničku, jenže člověk se s nimi nedokázal sžít, byli moc povrchní. Vinu vidím v té proklatě krátké stopáži. Způsobila, že se vše na plátně odehrávalo stylem: "šup, šup, šup!", aby toho za co nejkratší dobu stihli říct co nejvíce. Utrpělo tím to nejlepší... (02.10.2008)

Nemůžu si pomoct, ale pan Wilson ačkoliv dokázal nemožné chlastá a šuká první ligu. Jenže Američani si zřejmě mysleli, že takovouhle postavu si s radostí zamilují, postavu, která se výrazně vymyká normálu, postavu, která proslavila Američany na Blízkém východě, ale já se prostě a jednoduše celý film hodně moc nudil. Na začátku tvůrci přiznali, že je všechno podle skutečné události. Tenhle nezaujme, spíš se do konečných titulek propije a okamžitě bez problému vyšumí. Tom Hanks by okamžitě měl hrát nějakou postavu, která mu sedne, protože jinak se jako hvězda vyšumí z Hollywoodu stejně jako tento film pro mě. Netvrdím, že je bůhví jak otřesný, prostě se mi nelíbil, ani příběh, ani jeho zpracování, ani způsob života, který byl ve filmu zobrazován a tak jsem měl co dělat, abych to vůbec do konce dokoukal. (02.03.2008)

Na Nicholse překvapivě hloupý film (hlavně v závěru), který neví, čím by chtěl být. Vtipným náhledem na minulost, dramatem či čirou komedií? Nevím. A mám strach, že to nevěděl ani tvůrce, jenž mě ještě před třemi lety uhranul famózní hrou s lidskými osudy v parádním Na dotek. Soukromá válka pana Wilsona je napůl vážná, napůl vtipná a dohromady je to celkem nuda bez výrazných momentů, chuti a zápachu. Herci jsou fajn, ačkoliv nebýt Hoffmana, skončil by bodrý pan Wilson hodně rychle v nevábném šrotu. Takhle je to aspoň průměr, který občas zavání vychytralým kalkulem směrem k akademické porotě. A takhle, takhle tedy ne, Mikeu. (29.01.2008)

Politický filmy nemam obecně zrovna v lásce a tenhle je fakt extra politickej a dost nudnej. Člověk se nemá prakticky čeho chytit, nějak to ubíhá, tu a tam nějaký vyjednávání, občas to osvěží nějakej vtípek, většinou teda z dílny skvělýho Philipa Seymour Hoffmana, ale o moc víc toho film nenabídne. Třeba takovej Tom Hanks neni ve filmu vůbec znát, by tam klidně moh hrát kdokoliv jinej a vyšlo by to nastejno (26.02.2008)