Soukromá válka pana Wilsona

Toulky s Charliem po Kongresu, ložnicích a Afghánistánu jsem absolvovala se všemi diváckými výhodami: vášnivé studium amerického politického systému, fanoušek hereckého režiséra mrazivých divadelních filmů Mikea Nicholse, obdivovatel sofistikovaného konverzačního humoru génia Aarona Sorkina. A zvědavost by mě hnala na Charlie Wilson´s War i v případě, že by to režíroval Pepík Smithů z Horní Dolní na motivy nejprodávanějšího leporela ve Walmartu. Už coby dítě školou povinné mě trápilo, zda Tom Hanks a Julia Roberts jsou chemicky kompatibilní prvky. Jsou. Ale zato motor vážného dramatu s komediálními prvky zadrhává. Zatímco v úsměvné rovině se koutky stáčí tím správným směrem (PSH rulez), lehkosti scénáře podkopává nohy režijní naléhavost a důraz na vydatné herectví. Průměrné drama, osobitá humoreska. Pro znalce povrchní, pro laiky rozbředlé. Zlatá střední cesta někdy vede po pekla, pánové. Ale upřímně: já vás tam budu následovat. Ráda. Připíjím na druhý texaský okrsek. 75% (23.02.2008)

Rambo 3: Behind the curtain… Nicholsova neškodná satira vyžaduje jistou znalost politické situace 80.let, jinak v ní budete plavat jak sjetá prostitutka v bazénu kongresmana. Rozhodně jí nelze upřít pár konverzačních perel probleskujících pod hladinou stojatých vod mainstreamu, výborného P.S.Hoffmana, jenž je v těchto partech zcela neomylný a taky pravdivou myšlenku, že konat ušlechtilost je v politice většinou jen záminka k dosažení osobního prospěchu. A co se týká raketového kompletu Stinger, který dostal Charlie Wilson darem od mudžahedínů - tak alespoň u tohoto konkrétního si teď mohou být Američané jistí, že neposlouží k sestřelení jejich vrtulníku.. (16.01.2012)

Některé věci by vážně měly zůstat v soukromí. Ať už v soukromí rodiny pana Wilsona, amerických kin nebo ve střižně pana režiséra. Podle obsahu byl Charlie Wilson „devkař, alkoholik, příležitostný uživatel drog a kongresman.“ Jestli se tohle Amíkům líbí, ať přijedou k nám, my takových exotů máme plnou sněmovnu i parlament. Sice nemají ani dohromady takové zásluhy, jako Wilson, zato je s nimi ovšem mnohem větší sranda. (Filmfest Hurghada 2012, 35/67) (29.12.2012)

Tak aby bylo hned na začátku jasno. Americké vlastenecké filmy s příměsí náboženství opravdu nemám rád. Naštěstí v tomto filmu hraje Philip Seymour Hoffman, který je takový realista a dává k dobru takové pohotové hlášky, že film uběhl jako voda a já se ani na chvíli nenudil. Tom Hanks to je další palec nahoru. Zkrátka dialogy pěkné, místy překvapivé a tempo tak akorát. (13.08.2008)

Několik efektivních odkazů na prapodivné fungování vládního systému USA a značný počet pálivých dialogů, které se však ztratí v přehršli pochybných odkazů a nefungujícím feelingu osmdesátých let. Je to docela škoda, protože kongresman Tom Hanks a jeho "první dáma" Julia Roberts si role náležitě užívají. O autentických záběrech akčních scén sestřelování, které střihači a kameramani kombinují s vizuálními efekty (zřejmě aby se ušetřilo) se nemá cenu příliš zmiňovat. Na tom film nestojí ani náhodou. Avšak ani klíčové věci, na kterých by měl film fungovat nejdou úplně tak na sto procent a občas se tak stává celek povážlivě vratkým. I přes relativně dlouhou stopáž mne spoustu scén nebavilo a některé byly přes všechnu snahu herců vyloženě studené a odtažité. (01.02.2009)