Karamazovi

Snímek vychází z jevištní podoby posledního románu Fjodora Michailoviče Dostojevského, kterou inscenoval Evald Schorm a režíroval Lukáš Hlavica. Zelenka však z jevištní inscenace vychází velmi volně. Je to příběh skupiny herců, kteří jedou odehrát Bratry Karamazovy do Nové huti v Polsku. Je to představení plné emocí, které se zaryje hluboko do vaší mysli. Pojďme si podrobněji rozebrat aspekty snímku. Avšak čím začít? Téměř všechno je zde perfektní, takže je těžké psát o jednotlivých částech tak, aniž byste chtěli snižovat kvalitu hereckého obsazení či hudby. Začněme herci, protože jsou nejvíc vidět. Jedná se o téměř celý ansámbl Dejvického divadla, který má hru naprosto v malíčku. Všichni z několikaleté zkušenosti tedy velmi dobře vědí, co hrají, věříte jim tudíž každý pohyb, každé gesto. Především trojice Ivan Trojan, David Novotný a Radek Holub jsou velmi žhavými kandidáty na Českého lva. Z jejich hraní pochopíte, co je to herecký koncert. Ne, o tomhle se těžko mluví, tohle se prostě musí vidět. Skvělá je vizuální stránka, ve které se protíná současnost ocelárny s 19. stoletím. Spojení přirozené a Dostojevskij nikdy nebyl nadčasovější (alespoň v českém prostředí). Právě nejen v této poloze je film velmi originální. Dialogy jsou velmi živé a o názorech na život budete po skončení debatovat dlouho. Velmi výrazná a nezapomenutelná je též hudba. Aby taky ne, když jejím autorem je oscarový skladetel Jan A. P. Kaczmarek (Hledání Země-Nezemě, Úplné zatmění) a jehož rukopis jsem poznal hned po prvním tónu. Právě díky němu ve filmu stoupá napětí, aniž by to působilo nějak lacině. Jinými slovy, Kaczmarek je aspirant na dalšího Českého lva. Říkáte si: tak dobrý film a není na něm žádná chyba? Bohužel, byly dva momenty, které malinko kazily celkový dojem. Ten první, kdy Trojan coby starý Karamazov plivne na obrázek Jana Pavla II., se ještě dá s jistou tolerancí pochopit. Ovšem scénu s podepisováním DVD Samotáři si Zelenka mohl odpustit, jakoby vypadla z nějakého úplně jiného filmu. Scénu s mončičákem představucím Dostojevského a ukazujícím epileptický záchvat považuji za geniální. V naší české kotlině se jedná o výjimečný počin, kterým si Zelenka spravil chuť z rozpačitě přijatých Příběhů obyčejného šílenství a kterým překonal sám sebe. Tato látka je v českém filmu natolik výjimečná, že bude těžké přemluvit konzervativního diváka, aby vyrazil do kina. Pro milovníky divadla a čtenáře Dostojevského „povinná četba“. A teď už jenom zbývá položit si otázku: Co by s tím udělal Lars? (23.04.2008)

Český film si stojí dlouhodobě špatně a jeho vyhlídky nejsou růžové. Programově se mu spíš vyhýbám, abych předešel zklamání. Ale abych nebyl obviňován z nedostatku vlastenectví, snažil jsem se vybrat titul, kterému bych mohl nadělit vysoké hodnocení. Karamazovi tu podmínku splnili, i když na rovinu říkám, že hvězdičky sklízí spíš klasik Dostojevskij a herci Dejvického divadla než režisér a scénárista. Aktualizace Dostojevského, promítnutí jeho filozofie do dnešní doby prostřednictvím rodinné tragédie polského dělníka se příliš nepovedla, respektive šla mimo okruh otázek, které nastolil ve své divadelní hře. Kupříkladu Bolku Polívkovi se téma dominance a podřízenosti v Šaškovi a královně povedlo promítnout napříč epochami úspěšněji. Pokud jde o herce - a o ty jde v Karamazových především - jsou spolehlivou oporou projektu a v případě téhle herecké generace jen zamrzí, jak omezený prostor jim současná česká kinematografie nabízí. Úspěšní herci z 1. republiky nebo ze znárodněné kinematografie dokázali ve své filmografii obsáhnout stovky titulů, často s pozoruhodným diváckým a kritickým ohlasem. O tom si představitelé Karamazových dneska jen mohou nechat zdát... Celkový dojem: 90 %. (13.02.2013)

To jsou ty háky. Nevěřil ´sem, že tohle někdy řeknu ve spojitosti s českým filmem, tak si to teď pořádně užiju. D-O-K-O-N-A-L-É! Mrazivé interiéry polské hutě chladně absorbující Dostojevského otcovraždu v podání Dejvického divadla, s uhrančivou atmosférou, úžasnou kamerou a vizuální konstrukcí, fantastickým Kaczmarkem a skvělými herci. Zelenka je mág. Podařilo se mu dostat Hlavicovu hru do úplně jiné, alternativní dimenze. (25.04.2008)

Naprosto dokonalý snímek, který by měli zhlédnout všichni, kdo tvrdí, že česká kinematografie není kvalitní! Rozhodně jeden z nejlepších filmů od revoluce a podle mého zdatně konkuruje i těm legendárním snímkům vzniklým do roku 89. Jedinečné propojení "nehraného" a "hraného" - skutečného a neskutečného. Přiznám se, že na samém začátku filmu jsem nebyl příliš nadšený, že herci hrají vlastně sami sebe jako herce, ovšem jak se ukázalo, byl to geniální tah tvůrců! Neskutečně působivá je hudba, která celý snímek úžasně, ba dokonce fantasticky podbarvuje a dodává celému dílu další rozměr. Nemohu nezmínit dokonalou kameru, střih a pochopitelně herecké výkony, na nichž celý film stojí! Ivan Trojan předvádí neskutečně geniální výkon, ovšem imho nezastiňuje ostatní, neboť excelentně svoji roli pojal též David Novotný, Martin Myšička či Lenka Krobotová (a vůbec všichni)...velmi se mi líbila i herečka, která ztvárnila Kasiu (Polka, měla na starosti herce) a dokonale se předvedl i onen zřízenec oceláren, jehož syn v průběhu divadelní hry bojoval o život v nemocnici. Samotný závěr je naprosto geniální tečkou za tímto uměleckým dílem (nebojím se tento výraz použít, jsem opravdu nadšen)! Opravdový filmový zážitek, který je umocněnější o to, že se jedná o českou tvorbu! [v kině; 15.12.08] (15.12.2008)