International

International je zvláštní případ neujasněného žánru, kdy v jednu chvíli sledujeme sofistikovaný špionážní thriller, který se následně řadou zjednodušujících kliček i změnou přístupu překlopí v přímočarou akci á la „jeden mimo zákon proti všem“. A kupodivu to v Tykwerovi režii filmu příliš neubírá (když si odmyslíme, že se na něj takřka ihned po skončení zapomene), film po celé dvě hodiny odsýpá a tu a tam je k vidění o něco napínavější moment a především úctyhodná přestřelka. Vinou zmíněného scénáře pochopitelně trpí herecké výkony, z nichž asi nejvíce utkví v paměti Armin Mueller-Stahl, Clive Owen působí vyjma zmíněné přestřelky spíše stoickým postojem. (02.06.2009)

Jsem rád, že jsem se ve zdejších komentářích dočetl tolik důležitých rad a doporučení, jak si tenhle film nejlépe užít.... Jsem rád, že jsem se k těm radám dostal až po zhlédnutí filmu... A jsem rád, že se mi International i navzdory tomu tak pekelně líbil. Tykwerův snímek jsem prostě vnímal jako klasický "špionážní" thriller, který jako by vznikl v tomuto žánru obzvlášť přejících šedesátých či sedmesátých letech. Na to, jakým směrem se pohybují postavy a jakým kamery, jsem se opravdu (alespoň vědomě) nesoustředil, a prostě jsem "jen" sledoval dobře vybrané lokace, napínavý vývoj příběhu, sympaticky ošuntělého Cliva Owena, sympaticky neošuntělou Naomi Watts a mistra Mueller-Stahla, tetelil jsem se blahem, že scénář není tak blbý (považte, ti dva se ne-po-lí-bí!), jako u většiny současných thrillerů.... A to mi vlastně stačilo. Že se v International hodně mluví, není vůbec na škodu, a jedna opravdu akční scéna (bombasitcká přestřelka v Guggenheimově muzeu, které bylo pro tuto sekvenci snad postaveno) také úplně stačí.__P.S. Zkusmo jsem přepnul na dabing a nestačil se divit. To už ten šišlající Zdeněk Mahdal dabuje i Cliva Owena? Ach jo, a pak se má o současném českém dabingu říkat něco dobrého. (28.06.2012)

Tom Tykwer, evidentně nadšen z posledních ‚Bondovek‘ i ‚Bourneovy trilogie‘, se rozhodl pro vlastní příspěvek k tematice osamocených agentů stojících proti mocichtivým nadnárodním organizacím a výsledkem je velmi netradiční, ale přesto působivá podívaná. Ač jsou hrdinové v neustálém pohybu, mění se lokace a děj svižně odsýpá, Tykwer vypráví překvapivě úsporně, lehce odtažitě (téměř až fetišistický důraz na moderní architekturu) a v relativně pomalém tempu (vyjma té unikátní přestřelky, která nemá široko daleko obdoby). Přesto to, světe div se, funguje. Nabývat po takovém filmu dojmu, že banky jsou učiněným zlem tohoto světa, může leda tak ten, kdo zapomněl na fakt, že současnou hospodářskou krizi zavinily právě ony. :) PS: Odkaz na Šakala potěšil. Moc. (20.06.2009)

Parádní pomalý upovídaný konspirační špionážní thriller, do kterého je zcela násilně naroubována zběsilá obrstřílečka (což jí ale nic neubíra na kráse). Ale úplně největší marketingový gól je vypůjčení si výbuchu auta z Ghost ridera v traileru, to už přesahuje hranice slušnosti. Ale až na tyhle studiové hnusárny (jsem zvědav jestli po podobných zkušenostech Tykwer ještě někdy zabrousí do podobných komerčnějších vod) si ale nemůžu ztěžovat, sice jsem si film musel párkrát posunout zpět, protože těch jmen je hodně je těžké si je hned přiřadit, ale jinak spokojenost. A ty architektonické orgie, hmm… (14.07.2009)

Nejlepší politický thriller poslední dekády. Bez debat. ______ Napíšu k tomu ještě samostatný delší text, nicméně abych alespoň trochu ospravedlnil to svoje nadšení tady, tak stručně (spoilerům se asi nevyhnu): International je podle mě jedinečný v tom, jakým způsobem líčí sociopolitickou realitu po pádu Lehman Brothers, a to hned z několika důvodů. Bankéři tu jsou hlavní padouši, nad kterými nemá moc ani Interpol, který by je teoreticky měl stíhat a vyšetřovat - naopak, často takové vyšetřování znesnadňuje. Ukazuje se, že systém není samoregulační, že zkrátka není možné se spoléhat na jakékoli fungující instituce. Film velmi zajímavým způsobem mate použitím dvojohniskového narativu, protože na začátku by to i podle plakátu mohlo vypadat, že Clive Owen se během toho vyšetřování dá s Naomi Watts dohromady a bude to klasický konflikt práce vs. láska, ale k žádné romanci nikdy nedojde. Ty dvě linie (soukromá a pracovní) totiž obě zosobňuje postava agenta Salingera, který se potýká s černým putníkem z minulého případu, kdy už se tehdy pokoušel jednat na vlastní pěst a neuposlechnul příkazů shora. Tentokrát jde ještě dál a definitivně vystupuje mimo systém, aby svoji misi dotáhnul do úspěšného konce - a chvíli to skutečně trochu vypadá, že se tu dočkáme hollywoodsky naivního finále, kdy jedinec rozvrátí zkažený systém a dosáhne nápravy - ale právě na konci film zužitkovává ty dvě nestandardně vedené linie (osobní zájem x práce) k notně nejednoznačnému závěru. Salinger určitého úspěchu ve své misi dosahuje a možná, že je to pro něj v tu chvíli i osobní satisfakce, ale nic tím vlastně ve finále neřeší, ničemu nedokáže zabránit (viz montáž novinových článků v závěru). International je skvělý v tom, že oproti jiným podobným filmům (jako třeba Všichni prezidentovi muži) nevytváří růžovou vizi společnosti, kde jsou zlé korporace potrestány heroickými činy statečných a morálně čistých jedinců, ale je naopak dost alarmující zprávou o bezvýchodnosti současné situace. (09.01.2012)