Oběti války

Herecky i řemeslně (holt klasický DePalma se všemi svými trademarky) obdivuhodně zvládnutý a emociálně vypjatý film o srážce humanistických ideálů a spravedlnosti (rozumu) s dobyvatelskou svévolí a paranoiou (šílenstvím). Příběh je (vyjma prologu a epilogu) vyprávěn coby "špatný sen", vzpomínka divácky vděčného a charakterově pevného ústředního protagonisty (skvělý M. J. Fox), který se ani uprostřed nejhoršího vietnamského běsnění nevzdá svých přesvědčení a stále je schopen si od bezohledné válečné mašinerie udžovat zdravý odstup. Jeho odhodlání osamoceně čelit "obecnému" mínění a "věcem, které se stávají" vede takřka až k obětování vlastního života pro nevinnou vietnamskou dívku a "zradě" svých spolubojovníků... Je poměrně nezasloužené, že Oběti války utonuli ve stínu svých slavnějších soukmenovců (Četa, Apokalypsa, Olověná vesta, ale i Narozen 4. července). I ony, stejně jako zmíněné filmy, koneckonců nabízí zcela unikátní nahlížení nechvalně proslulého vietnamského střetu, které jeho celkový obraz z filmových pláten šikovně doplňuje do uzavřené formy. Vypráví zejména o jeho jednotlivých obětech (ve více významech), nikoli výhradně o abstraktní množině (o té pouze implicitně, v druhém plánu, prostřednictvím oněch jednotlivců) a vyzvedává důležitost jediného lidského života na roveň tisícům. Snad to alespoň někdo ocěňuje. P.S. Kromě výborných hereckých výkonů je ve vykreslení napětí i zoufalství zdánlivě beznadějné mikro-války (vně makro-války) zásadní oporou nevtíravá a atmosférická partitura Ennia Morriconeho. Tohle mu jde od ruky. (17.07.2009)

Oběti války jakoby měly tři části - nudnější úvod, jako vystřižený z jakýhokoliv filmu o Vietnamu, skvělou prostřední část a trochu rozvleklý a ne moc výrazný konec. Myšlenka příběhu byla ale dost zajímavá. Herecký výkony byly skvělý, pro mě byl největší hvězdou Sean Penn. Hudba byla taky dost dobře depresivní. Rozhodně to není nejlepší film o Vietnamské válce, a už vůbec ne nejlepší de Palmův film, ale pořád se na to dívat dá. (23.10.2009)

Drsný film s doopravdy hnusným příběhem plným postav tak zlých, že to vskutku nemá obdoby. Znovu se na něj jen tak nepodívám. Skvělý Michael J. Fox, o nic horší Sean Penn, Morriconeova tklivá hudba připomínající The Mission, neustálý pocit beznaděje, De Palmova precizní režie, díky které "jste tam" a v těch emocionálně nejvypjatějších momentech se vám chce křičet.... Po Apokalypse a Olověné vestě je tohle třetí nejpodařenější film z Vietnamu. Mnou stále nepochopená Stoneova Četa je proti Obětem války pouze slabý odvar z obnošených US Army fuseklí. Jdu to rozdýchat. (17.05.2011)

Další z řady snímků o Vietnamském syndromu nás přivádí k zážitkům bývalého vojína Erikssona, který nám svůj příběh naservíruje pěkně od podlahy formou vzpomínání při cestě vlakem. Film je naprosto nekompromisním svědectvím o zvěrstvech co se někdy ve válce dějí. Tentokráte si ale myslím že tvůrci zašli až "na kostní dřeň" vietnamské hrůzy. Michael J. Fox podává naprosto strhující výkon a u Seana Penna zase člověk tuší že se jedná o budoucího velkého herce. Celým filmem nás provází jemná podkreslující hudba geniálního Morriconeho. V jednom okamžiku mi ale přivodila opravdovou husinu. To prostě tento italský mistr umí na výbornou. (17.08.2009)

Největší hodnota tohoto filmu spočívá v jeho poselství. Vypovídá o tom jak válka deformuje charaktery lidí. Svým způsobem ani čtveřice vojáčků za ty zvěrstva, co páchali vlastně ani nemohla. Vinen by měl být spíš ten, kdo je vytrhnul z jejich poklidných obydlí, dal jim do ruky zbraň a rozkázal jim střílet po lidech. Pak se občas stane, že se ve zvěřinci v člověku probudí zvíře. Nikdo z nás neví a nemůže říct, jak by obstál v podobné zkoušce jako vojín Ericksonn. Já si jen můžu přát, abych já byl natolik silný a dokázal to. Nikdo neví, jakého Hitlera, v něm může poct moci společně s odebráním zodpovědnosti vzbudit. Jinak se jedná o setkání několika výtečných herců. Sean Penn je zde vysloveně animální, Don Harvey je děsivý. Dobře zahrály i Reilly a Rhames. Trošku mi zde jen neladila hudební kulisa, která byla ve svých eskalacích spíše patetická, než pochmurná. (02.09.2009)