Skyfall

Všichni stárneme a nostalgicky se ohlížíme po dobách, kdy věci byli jasnější a přímočařejší. "Polidštění" Bonda nabralo ve "Skyfallu" směr mcclaneovského (přesně řečeno ala "Smrtonosná past 4.0") utahování si z dnešní přesofistikovanosti a velikášského opěvování starých dobrý přímočarých způsobů. Jenže on nestárne pouze Bond, ale i my diváci, a tak můžeme spolu s hrdinou ohrnovat nos nad vyšpekulovaností, za kterou je vydáváno vlezlé permanentní odkazování k bondovskému kánonu. Přiznejme si, že okázalé dokládání, že tvůrci před psaním scénáře strávili hodiny pročítáním příslušné wikie, už dnes není projevem nadstandardní oddanosti či sebereflexivity díla, nýbrž jedním z hlavních schémat nových příspěvků do letitých franšíz. Naštěstí kromě toho a polopatické oidipovské linie (kdyby adoptivní maminka také se záporákem naklusala srovnat se zemí jeho rodný dům protkaný traumaty z dospívání, mohl být klid) také "Skyfall" do postmoderních bondovek navrací campovost klasických dílů, která se projevuje v charismatické vyšinutosti záporáka, směšnosti jeho nesmyslně přetažených plánů, moneyshotové nadreálnosti akčních sekvencí a především pak v celém vyvrcholení, které rovným dílem evokuje "Strašáky", "Sám doma" i "Sightseers". Díky tomu pak spolu s Bondem můžeme sice mrmlat nad chytroprdstvím současných blockbusterů, ale bez ohledu na to (potažmo i díky tomu) si i film prostě divácky užít. (06.04.2014)

Pohádka o tom jak oscarový především vztahový frajer nějakým kouzlem dokázal nebondovským stylem natočit skutečně nejlidštější a filmově nejzajímavější bondovku ze všech, a přitom použil nejen tradiční bondovskou nezničitelnost (závěr úvodní sekvence), ale i od pohledu vyšinutého a esteticky odporného superherce/superpadoucha (gaye, jak jinak), a ještě ukolébal diváka všech převážně klukovsky popcornových dobrodružství agenta 007 odkazy na "staré dobré předrestartové časy", aby dost výrazně naznačil, že je pomalu zatáhne i do hájemství Náčelníka Kamenného Ksichta. A jen tak mimochodem, téměř bezzvuková scéna se zrcadlově lesklými skly a odstřelovačkou je vizuální orgasmus - a další oscarová křivda pro Mistra Rogera Deakinse. Co dál? Třeba to, že si leckdo naivně myslí, že za bondgirl tu byla Bérénice Marlohe. K čemuž mám ještě drobné BTW - označování Toniy Sotiropoulou, která se objevila ve dvou záběrech, za hvězdu z bondovky - což se dělo mimo jiné v souvislosti s českým plesem v opeře - je naprostý výsměch... asi jako že Rytmus "hraje" v Die Hard 5;) V zásadě se dá říct, že mě Skyfall svojí zážitkovou hutností a přístupovou dvojakostí velice bavil. Přesto je pořád na čem pracovat, protože způsob jakým se děj posunul rozhodujícím způsobem kupředu (vypořádání tajné služby s nejhustopekelnějším hackerem na světě připojením jeho laptopu do svojí sítě, hahaha), je stále nedůstojný úrovně "moderní bondovky", i leckteré z těch starších. I tak ale říkám - excelentní bondovka/nebondovka, výborný film. 90% (09.04.2013)

Film o důležitosti velkých plachetnic v časech rychlých korabů a romantické snění o návratu, díky němuž Bond přežil půl století. Narcistní zrcadlení toho, za co bondovky roky zbožňuju. Sail on, heroic heart, made weak by time and fate, but strong in will to strive, to seek, to find and not to yield. (26.10.2012)

Jedna z největších schopností umění spočívá v jeho neustálé dynamické proměně v kontextu doby. Působení umění je dáno již recipientem samotným, který je ovlivňován okolím, etnikem, ke kterému patří, časem atd. Film byl vnímán jinak v kontextu doby, kdy byl natočen než o několik desítek let později. Kritické docenění bondovek také přišlo mnoho let od vzniku prvních dílů. Vyčítat Skyfall značný odklon od tradic bondovské tematiky je poněkud nepatřičné. [==] Nový Bond je filmem dvou polovin; dvou světů, se kterými je hlavní hrdina konfrontován. S jedním, tím tradičním bondovským a druhým, více realistickým, kde je prezentována Bondova zranitelnost, snad až smrtelnost. Skyfall netematizuje jen bondovskou legendu samotnou, ale obecně hyperrealné a spektakulární akčně-špionážní filmy. Mendes přitom tu odkazuje na Wellese, tu na Peckinpaha či Copollu. Kdyby snad měla série skončit, byl bych rád, aby posledním filmem byl Skyfall, ve kterém se zrcadlí celé půlstoletí bondovek. R.I.P. 1962-2012; 2012-? (05.11.2012)

Nebál jsem se toho. U Skyfall se sešlo tolik talentovaných a zkušených lidí, že by bylo přímo zarážející, kdyby bylo výsledkem něco menšího, než senzace. Přesto mě výsledek dostal. Nápaditá akce (úvod, bojová „stínohra“), výborné dialogy a především skvěle vykreslené postavy, v nichž mají i malé postavy opravdové zázemí. Nový Bond zrozen. Beru všemi deseti. A Javier Bardem naprosto excelentní. Výborně uchopený i vystylizovaný záporák. Skoro jsem mu fandil. (27.10.2012)