The Giver
Darca
The Giver
The Giver
Režie:
Phillip NoyceKamera:
Ross EmeryHudba:
Marco BeltramiHrají:
Jeff Bridges, Brenton Thwaites, Odeya Rush, Meryl Streep, Alexander Skarsgård, Cameron Monaghan, Katie Holmes, Emma Tremblay, Taylor Swift, John Whiteley (více)VOD (3)
Obsahy(3)
Jonas (Brenton Thwaites) vyrůstá v idylickém světě, kde existuje pouze štěstí. Lidé neznají utrpení, války, násilí, strach ani bolest. Základem světa je jednotvárnost: stejné domovy, stejné oblečení, stejné rodiny. Na okraji společenství žije jediný držitel a strážce všech pravdivých vzpomínek lidstva – Dárce (Jeff Bridges). Jeho prostřednictvím Jonas získává to, co nikdo jiný nesmí vědět – pravdu o skutečném životě a zkušenosti předchozích generací. Jonas začíná chápat, že jeho společenství žije v iluzi dostatku a bezpečí za cenu naprosté absence citů a možnosti volby. Lidé necítí emoce, lásku, vášeň, přátelství, nevnímají barvy. Pocit harmonie je vytvářen uměle. Jonas objevuje nejtemnější stránku utopického světa. Všichni ve společenství jsou pomocí každodenních injekcí zbavováni veškerých špatných vzpomínek a zážitků. Jejich svět je podvod, denně placený smrtí nepohodlných lidí, ve prospěch řízené existence. Tváří v tvář této skutečnosti, Jonas již nedokáže žít jako dřív. Čelí obtížnému rozhodnutí nejen o jeho vlastním životě, ale o budoucnosti celého světa... (Bioscop)
(více)Recenze (581)
Začneme od konce. Pár holek už mi říkalo, jak je vytáčel prý typicky mužský postelový finiš ve stylu "wow, to bylo něco! Tak čau." A já se přitom smál pod vous, protože to zaprvé byla pozvánka pro mě a zadruhé jsem si myslel, že tyhle odpaly se týkají jen baseballistů a žen, které si neumí vybrat toho pravého. Omyl, řekl Dárce, a uťal skvěle rozjetý příběh, jakoby mu došel dech. Velká škoda, protože už jenom díky nápaditému vedení a přítomnosti Jeffa s Meryl měl Dárce vážně na rozdávání. K těm dvěma - souhlasím, že hráli o poznání vyšší ligu než ostatní, ono ale kdyby zrovna takoví kanóni jako Jeff a rekordmanka v počtu oscarových nominací nepřehráli bandu smrkáčů, bylo by asi něco v nepořádku. Proměna světa na jedničku, muzika libová, největší bohatství je ale samozřejmě v myšlence. Však to je taky důvod, proč se povznáším nad kvapík v cílové rovince; ono i v osobním životě bývá po takovém spěšném rozloučení mnohdy opakované a nadšené další. (Wellington, NZ) ()
,,Nelze přijímat pravdu od někoho jen proto, že je uznávaná autorita'' --- Tak jsem si četl komentáře Verbala a Malarkeye....Nevím, jestli je Verbal mladý, ale Malarkey udeřil hřebík na hlavičku. Já naštěstí ke každému filmu přistupuji jako k listu nepopsaného papíru, takže to co bude dál není až tak ovlivněno očekáváním, že tento film bude jistě podobný nějakému jinému. Samozřejmě na konci je to jiné, tam pak opravdu přichází zúčtování, poměřování a hodnocení. Abych to vyjádřil co nejslušněji, Dárce je tu kurevsky podhodnocený. Ale já se tomu nedivím. Dnešní divácká většina - tedy teenageři - očekávájí od sci-fi filmů přemíru vizuálních efektů, bitky vesmírných lodí s emzáky, případně bitky přeživších mezi sebou... Proto tenhle film, který je vlastně o něčem tak triviální a primitivním - tedy o lásce a pocitech, navíc podávaný s Malickovskou poetikou prostě nemá šanci oslovit širší masy. Film vás nutí spíše přemýšlet a vnímat. Ten černo-bílý pohled byl skvělý nápad. K těm zmiňovaným vykrádačkám zde v komentech bych dodal jen jediné. Dnes je možné na každý film koukat jako na vykrádačku... Máte někde zpomalený záběr na pomalu letící kulku při rotující kameře? Jasná vykrádačka Matrixu. Máte někde padající mrakodrapy? Jasná vykrádačka 2012, nebo dokonce filmu Gappa? A mohl bych pokračovat.. Postapo světy, ztráty paměti atd... Každý dnes nově příchozí film má prostě tu smůlu, že jsme před ním už toho (leckteří z nás obzvláště) viděli mnoho a mnoho a navíc často ve stejném námi preferovaném žánru. Nově příchozí je tedy vždy v nevýhodě. Netvrdím, že tu nejsou ve filmech vykrádačky, ale Dárce se to myslím netýká. I mne zamrzel ten konec, hlavně ona sama cesta, kterou by hrdina těžko asi dal jen v teniskách.. Závěr pak taky logicky mírně skřípne, kdy jsem neporozmněl eliminaci chemické látky v krvi jen tím, že někdo něco udělal... Více nechci napovídat těm co film neviděli. Bridges mi tu dabovaný Štěpničkou skvěle sednul a i Thwaites, který na mne nepůsobil jako tuctový americký bejček z nové vlny mladých herců. navíc český hlas, který jej daboval byl velmi příjemný, ale slyšel jsem ho poprvé. Katie je také stále baba, ale když občas blýskla zlobně očima jako ředitelka kontroly přeběhl mi mráz po zádech... No a Meryl dabovaná svojí dvorní skvělou Zlatou Adamovskou tu konečně zase hrála. Takže nebýt toho závěru, klidně bych šel na max. mě se to moc líbilo. Dávám 4 plyšové ,,hrochy''. ()
Celej film se to tváří jako vysoce intelektuanální sci-fi pro dospívající a zezačátku se mu to i daří. Potom se začly objevovat barvy a všechno šlo do kitek (měkký "i" je tam schválně, kdo přijde nato proč?). Jeff Bridges, ač je to jeden z mých nejoblíbenějších herců, tu byl nudnej a utahanej jak stoletej básník s protézou, hlavní postava Brenton byl sice fešák a sympaťák, ale prostě jaksi neměl co hrát, když postava se celý film chová jak uprchlík z ústavu pro dementálně nadané a Taylor Swišť je zde mimořádně otravná. A konec? O tom škoda mluvit, protože to dávalo smysl asi trhat v zimě kitky (už jste na to přišli?). Ale celý film na mě kupodivu působil poměrně příjemně a jako odpočinkovej film je to k nezaplacení (ikdyž chvílema xmrti nudí). ()
Vykrádačka Equilibria (tematicky) a Pleasantville (vizuálně) s naprosto ujetým rozuzlením. Dárce mi zkrátka nic nového nedal. 50% ()
Dárce je typický snímek, který vám daruje 97 minut nekontrolované nudy, ale s ničím zajímavým nepřijde. O nějakém náboji, napětí nebo něčem, co by diváka navnadilo se nám může jen zdát. Bohužel jedno z nejnudnějších sci-fi poslední doby .. 4/10 = 43% ()
Roztomilá pohádka pro teenagery. Celé mi to připomíná sáňky, které sice svižně jedou po sněhu, ale vůbec nemají tušení o spící trávě kdesi pod nimi v hloubce. Tenhle film do hloubky emocí (a všeho dalšího lidského) nechce jít. Chce jen nadhodit míček a čeká, jak ho odpálíme. To mu nelze zazlívat, ale ani ho za to nelze pochválit. ()
Nebylo to špatné. Nápad to mělo zajímavý, akorát jsem čekala, že to bude takové, možná víc akčnější. Líbilo se mi, že to začínalo černobíle, ale postupně, jak začal objevovat, že dřív bylo něco víc, tak se začal film obarvovat, až nakonec byl plnohodnotně barevný. Každopádně ten konec to úplně zkazil. Od chvíle co skočil z toho útesu s tím mrnětem mi to přišlo šíleně přitažené za vlasy, chápu, že to takhle asi bylo napsané v knížce, ale tu cestu by takhle nepřežil nikdo, natož novorozeně. Každopádně, když tohle opominu, tak to nebylo špatné. Bohužel existuje spousta mnohem lépe vymyšlených postapokalyptických příběhů. 3* ()
Niečo medzi tromi až štyrmi, 70-75% by bolo imho vyhovujúce. Story podobného zamerania už dôverne poznáme, Darca mi v mnohom pripomenul skvelý Equilibrium, len v "tak trochu" menej akčnej forme. Dôvod prečo znížiť hodnotenie vidím hneď v niekoľkých do očí bijúcich nelogičností a nedoťaženosť celého snímku ako celku, pričom ma najviac irituje záverečné fiasko (spoiler.. prejdenie xxx kilometrov s batoľaťom bez akýchkoľvek zásob a samotné vyriešenie problému navrátením pamäte všetkým ľudom v bunke tým, že hlavný hrdina prejde - náhodne pohodenými sánkami! - cez akúsi pomyselnú, neviditeľnú bránu.. wtf? koniec spoileru). Ale mimo týchto nedostatkov som sa vážne dobre bavil, občasne som sa dokonca cítil aj dojatý aááá.. Odeya Rush je kočka. ()
Prvním z mnoha zajímavých a chvályhodných filmařských nápadů je použití černobílého filtru v první nekrátké části filmu - přesně ve chvíli, když začnete přemýšlet o zavolání obsluhy kina, se však objeví barevný náznak schválnosti. Dokud Jonas nezačne vnímat barvy, koukáme se na svět této společnosti jejíma očima. Poté ale film hned nepřepne do full color režimu, nýbrž postupným hrdinovým objevováním celého spektra barev pozorujete hravost scén se sytostí, kontrastem či selekcí barvy v černobílém záběru. Další příjemné překvapení v tomto méně ambiciózním futuristickém příběhu zastává celková výprava a kulisy. Například oproti Hostiteli, kde se tvůrci zmohli jen na celá stříbrná auta a helikoptéry, je tentokrát budoucí země obléknuta do moc hezkého kabátku. Soustava jakýchsi shodných satelitních městeček, na první pohled umístěných na vyvýšenině v oblacích, je od začátku jasným signálem vědomého odříznutí od okolního světa. I konkrétní architektura domovů, přijímací haly, venkovních prostor a interiérů nepostrádá důvtip, což taky velmi přidává na vtáhnutí do děje. Celé to pevnou rukou kočíruje schopný Phillip Noyce. Jedinou opravdovou výtku bych však měl pouze k poslední třetině/čtvrtině filmu, kdy se předchozí skvěle vybudované natěšení na závěr zvrtne v akční jízdu, která vůbec nekoresponduje se zbytkem. Těžko říct, jestli za to můžou samotní tvůrci, nebo nátlak studia, ale Dárce by si zasloužil adekvátnější konec. ()
Námet sa mi veľmi páčil. Naviac stvorenie totalitného sveta, kde je všetko kontrolované, kde neexistujú žiadne pocity, len poslušnosť a kázeň, bolo absolútne ukážkové. Po tejto stránke som si film užíval. Všetky tieto klady sprevádzal slušný scenár a uspokojivé herecké výkony (aj keď Bridgesovi je rozumieť čím ďalej tým menej :D). Všetko to kúzlo a pozitívny dojem však vyprchal so spackaným záverom, ktorý bol uponáhlaný, povrchný a strašne odbitý. No proste nestál za nič. Ukážkový príklad ako pár minútami odpísať celý film. Ostávam však pri silnom priemere a s pozitívnym odporúčaním, pretože niekomu, na rozdiel odo mňa, môže taký koniec vyhovovať. 65/100 ()
Pre mňa veľké prekvapenie. Trailer som nevidel, stačilo mi prečítať si anotáciu a čakať čo nakoniec v kinosále uvidím. A ono to nie je až tak teen ako sa hovorí. Režisér skvele pracuje s farbami a diváka vtiahne do filmu práve tým, že mu odkrýva farby prostredníctovm spoznávania zmyslov hlavného hrdinu. Tako ako postava o filme objavuje nové a nové veci z minulosti, tak divák dostáva zaujímavú hru už so spomínanými farbami a zvukmi(zvierat, šumenia mora, šuchotanie trávy). Ale aby som to zhrnul... film dokonale zaujal a vtiahol ma do deju, k tomu sa pridal skvelý stred filmu, kde sa ukázali charatery postáv a hlavná linka deju, no a celé sa to zakončilo urýchleným a trošku slabším koncom. [9. MFF Cinematik 2014] ()
Překvapivě povedené scifíčko. A ač jsem si nemyslel, že to napíšu, také skvěle zahrané. Ale bohužel jen asi do 3/4 filmu. Pak to yačalo jít do horoucí prdele. Škoda. Byl jsem ochoten hodnotit opravdu vysoko. ale jak mohu s tímto koncem... Za mě 65% ()
|70%| Dárce se celkově docela vyvedl. Asi to nepřinese nějak nic extra žhavého-nového, ale mě se líbilo to jednoduché, nenáročné zpracování a k tomu ten nejobyčejnější, nejupřímněji ikdyž amatérsky hrající mladý hlavní hrdina. Právě ten mě zaujal svým upřímným, nenuceným výstupem, asi kvůli němu jsem nakonec přilepšil hvězdu, abych tu slabší 4 dal. Nápady jsou obyčejné, finále také mohlo mít větší rozuzlení, ale nemůžu si stěžovat. Ta atmosféra a to vše jak bylo ve filmu vytvořené – to vše dokázalo patřičně zaujmout. I hudba od Beltramiho nebyla špatná – lepší než v jeho předchozích snímcích. Námětem a několika scény mi to připomnělo moji oblíbenou DIvergenci. Takže dost okecávání, bavilo mě to, takže se na to minimálně ještě jednou někdy při správné náladě podívám. ()
„Dobro jede na saních, zlo se sype jako sníh. Jonasovo kouzlo, do Fiony vklouzlo.“ Až na to, že tuhle Ameriku neobjevil Phillips Noyce, ale už ve středověku paní Kateřina, když tím na Roháčku konejšila nemocného chlapce: „Rozkoš pomine a nevábí, není-li splácena strastí. Bez bolesti život nemá ceny.“ ČTENÁŘSKÉ OKÉNKO: [][] Orwell, 1984 aneb Velká sestra Meryl Streep tě sleduje! [] Stanisław Lem, Návrat z hvězd. Utopická krotká společnost, kde nikdo není schopen násilí. [] Pavel Bagrjak, Modří lidé. Únosy dětí, pokusy na lidech a věda ve službách „pokroku“. [] Starý Zákon. Adam/Jonas, Eva/Fiona plus jablko a had Jeff Bridges. [][] Jednu hvězdu za vizuál, létající město evokující mi Gulliverovy cesty, druhou za legrační teflonové miminko středního doletu, nenáročné na údržbu i krmení, a třetí za zlomyslnou představu čurbesu, který to tsunami vzpomínek způsobí v totalitním ňuňuňu světě. To máte... války, nemoci, vraždy, loupeže, znásilnění, nevěra, incest, týrání dětí, šikana, LDN-ky, hospice... Jonasi, děkujeme! Hodně zvláštní happyend. ()
Néé. Prečo? Toto sa mi presne stalo pri Niccolovom Hostovi; tie očakávania, že všetky hlúposti nakoniec nájdu východisko, že tvorcom sa nakoniec podarí vysporiadať sa so sebou samými, nejak vykľučkovať z toho labyrintu nonsensov a odporovania si; až to zrazu začne byť neúnosné, logika neprichádza, uvedomíte si čo sledujete za žáner... Akokoľvek mám pre dekadenciu slabosť, táto hm "zábava", fenomén ktorý odštartoval Twilight, nie je ničím než pásovou výrobou, predajom braku za miliardy, hyperrýchlym realizovaním nedokončených vykrádačiek mládeži neznámych klasík, splácaných dohromady do gulášu bez hlavy, päty a sebemenších náznakov pokusu o prekročenie cieľového publika nedorobených adolescentných ignorantov. Tentokrát všetko od Pleasentvillu po Občana Kanea. Až vás to trkne. A ja nato vždy znovu naletím, vždy dúfam. A zase nič. Hry o život to zvládli, Divergencia k tomu mala našliapnuté. Giver sa topí v tom zvyšku.. Druhá hviezda za tú sexi malú Izraelku ()
Libi se mi myslenka, ze cernobily zivot - zivot ve stinu - nema smysl. Ze potrebujeme barvy - svobodu se rozhodnout - a i kdyz se rozhodneme spatne, zaslouzime si druhou sanci rozhodnout se jinak a lepe. Ze dobro neni mozne bez zla a laska bez bolesti, protoze bychom si je jinak ani neuvedomovali a nedokazali si jich vazit. Neni to nic noveho ani objevneho, ale tohle pojeti me vtahlo a bavilo (ocenuju napad s prechodem od cernobileho k barevnemu a celkovou vypravu filmu), snad i diky starym dobrym hereckym hvezdam a snazivym novackum. ()
Kýčový, podbízivý, recyklovaný hnus, ze kterého se mi málem chtělo zvracet. K opravdovému filmu je Giver nekonečně vzdálen. ()
Základ (svět, do kterého je příběh zasazen) je hodně podobný jako v Divergent. Příběh a myšlenka jsou ale odlišné. Navíc jde pouze o jeden film, ne natahovaou trilogii nebo tetralogii, které se v posledních letech tak rozmohly. A hlavní postava je mužská, ne ženská. Takže i když tenhle film spadá do tak oblíbeného žánru "antiutopie", se kterým se od prvotní popularity Hunger Games tak trochu roztrhl pytel, zdá se mi v mnoha ohledech dost jiný. Osobně mám navíc slabost pro filmy, které vyzdvihují důležitost lásky. Takže co na to říct... film mě zkrátka dojal a moc se mi líbil, proto tak vysoké hodnocení. Krom hereckých výkonů Meryl Streep a Jeffa Bridgese potěšila i mini rolička Taylor Swift. ~(4,3★)~ ()
blueah! koncentrovaný gýč priamo od výrobcov lacných gaučov, od svätých gumených hollywoodšťanov so zrolovanými jednodolárovými bankovkami miesto ciev - pokloňte sa zlatému teliatku, On prešiel celý svet a jezuliatku sa nič nestalo, panenke márii sa vrátila farba do líc a zabudnutý rosebud sa vynoril ako pomník celosvetového nadšťastia! trikrát sláva starejším držiacim oprátky kolotoča nevkusu, že nám servírujú hlavy jánov krstiteľov zamaskované za florida rezy s broskyňami! ()
Související novinky
Dárce a Piráti z Karibiku
Čtvrtí Piráti z Karibiku vydělali miliardu dolarů, zároveň se ale dočkali tak tristního přijetí, že u Disneyho s pátým dílem nepospíchají. Scénář byl sice hotový už v roce 2011, producent Jerry… (více)
Na začátku toho všeho byla zkáza lidstva. Jaká zkáza a proč k ní vlastně došlo, to už se z filmu nedozvíme. Přisuzuji to tomu, že na nějaké veletoče bortících se budov, trosky měst, nebo něco takového, co je známo z katastrofických filmů, nebyl evidentně rozpočet. Pro film je mnohem důležitější jeho myšlenka, s jakou pracuje, potažmo jeho značný filosofický rozměr. Divák, který koukne před projekcí na obrázky z filmu, si nutně musí říct, co má na filmu být filosofického, když zde bude pobíhat parta teenagerů vedená hochem, který se vyloupl z módního katalogu. A ono je to celé trochu jiné, než by se dalo předpokládat, žádná parta mlaďochů tam až tak tolik nepobíhá, i když výskyt mladých lidí pod šestnáct je patrný, je to poměrně střídmě pojaté, pokud jde o speciální efekty a překvapí to zejména v tom, jak se ta filosofická myšlenka o strádající společnosti, z níž byly vymýceny obyčejné lidské vzpomínky a emoce (pláč, smích, radost, strach,bolest, láska) a s tím související lidské prožitky a podněty, které by je vyvolaly (sex, hudba, ale i negativní záležitosti) během filmu slibně nabaluje, aby v podstatě v závěru nebyla nikam patřičně rozvinuta. V podstatě se jedná o robotickou společnost, v níž je aplikován umělý model rodiny. A celá tahle společnost je řízena přísnou předsedkyní a její Radou, stanovující striktní pravidla, jakýsi novodobý morální kodex, který je nutné bezpodmínečně dodržovat pro udržení pořádku v komunitě. Emoce se tlumí injekcemi, které se vpravují do těla na začátku každého dne. V popředí příběhu stojí mladíček Jonas, který nějakým způsobem splnil kritéria k tomu, aby se stal Příjemcem vzpomínek, na které má jedinečný patent postarší mentor a Dárce s tváří Jeffa Bridgese. Na um mně nešlo, proč se vlastně film lopotí s obnovou dávných vzpomínek, když něco takového předsedkyně Rady, ztvárnila ji Meryl Streep, téměř sadisticky potlačuje. Na co vlastně celý film sledovat schůzky Příjemce s Dárcem, když zřejmě divák od filmu bude očekávat mnohem víc. Nehledě na to, že své několikeré obdobné zástupce filmový svět už dávno má. Posléze totiž film začne být jakýmsi vzdáleným mixem filmů Potomci lidí a Equilibrium, i všech dalších dystopických nemožností, ovšem bez okázalé akční složky, což je překvapivé. Režisér Phillip Noyce sice nikdy moc akci nedal, úplně se jí ale nevyhýbal, ale vzhledem k jeho stáří, to přisuzuji tomu, že začíná senilnět a raději se desetkrát u filmu rozbrečí, než by udělal pořádný akční šrumec. Když už žádná akce, postavy by měly být alespoň minimálně propracované, nic takového jsem u nich nezpozoroval, nosná myšlenka by měla být zdárně dokončena, film je naprosto neukončený a vnímání světa v černobílém formátu, který se s každou příští nabytou emocí mění na barevný, už mělo dost prošlou záruční lhůtu. Představitel hlavní role, Brenton Thwaites vypadal, jak kdyby v životě nemrdal. Považte, v 26 letech si mohl dovolit hrát teenagera. Pěvecká hvězda Taylor Swift dostane jen zanedbatelný prostor, pokud máte rádi import z exotických zemí, je zde broskvička Odeya Rush. Film zdebilněl až postupem času, myšlenku měl docela zajímavou, jenže jakmile se měla dostavit nějaká rozmáchlejší, zdráhám se použít výraz spektakulární scéna, bylo zle. Všechno působilo zoufale laciným, neatraktivním dojmem. Celá výprava se prakticky smrskla do opakujících se leteckých záběrů na budovy. Škoda se rozepisovat, jak film vypadal, až se hlavní hrdina vydal spasit Společnost mimo vymezený sektor, tedy za hranice vzpomínek, nebo co to bylo za obr stupid nápad. Jeff Bridges si jistě napříště rozmyslí produkovat a vrhnout do kin film, kterému by spíš slušelo seriálové a ucelené pojetí. 40% () (méně) (více)