Falco

Rakouský národní poklad převedený na plátno Rakušany. Jeden by očekával, že půjde o vypiplané dílko, vyráběné s velkým zaujetím, ačkoliv byl v podobné situaci už leckdy zklamán. Falcova filmová biografie naštěstí, byť ji od dokonalosti ještě nějaký ten kousek dělí, je takovým opečovávaným dítětem, a je to na ní vidět. Už výběr hlavního představitele byl proveden naprosto luxusně, a předurčil řadu dalších aspektů filmu k "pozitivní indikaci". Manuel Rubey je ve svých necelých třiceti letech v hudebních sekvencích vizuálně velmi snadno zaměnitelný za Falca, byť to samozřejmě může naplno fungovat jen v dobách počátků jeho kariéry. Podívejte se na klipy k Der Kommissarovi - nebudete vědět, jestli se díváte na originál nebo nějaký materiál spojený s filmem. Rubey si dal velice záležet, aby pochytil i Falcovu jevištní gestikulaci, a dělá co může, aby působil věrohodně. Samozřejmě hlasově je někde jinde než zřejmě nejlepší německy mluvící rapper všech dob a v lecčem novátorský hudebník, ale ona je tu "z hlediska marxistického" ještě jedna stránka věci, a tou je herecký projev civilního Falca. I pana Johanna Hölzela, chlapa, co měl hlavu plnou nevyřešených osobních problémů, a v životě jeden velký bordel, se podařilo vykreslit tak, že jsem si říkal "jo, takhle to klidně mohlo vypadat, a kdybych u toho byl, neměl bych pocit, že se dívám na divadlo". Na tom mají samozřejmě kromě pána v titulní roli zásluhu i herci v dalších úlohách. Nejsou to rozhodně žádní ochotníci, a obzvlášť Christian Tramitz, kterého většina diváků zná asi jen z Manituovy Boty, dost zásadně překvapuje. Falco-film nemá žádné hluboké umělecké záměry, neobklopuje diváka dobovou atmosférou, ale vyjma koncertů se de facto celý odehrává v komorních scénách a soustřeďuje se na osobnost umělce, který paradoxně do určité míry toho ducha doby spoluvytvářel. My můžeme dnes už jen uznale pokývat hlavou nad filmem hodným osmdesáti procent, a pustit si nějakou z Falcových pecek. Naštěstí nám toho po sobě zanechal dost, takže je-li libo stadionového Egoistu nebo technařského Pána s koksem, nabídněte si. Neurazí se ani přítomný Pan Komisař, protože tomu už je všechno jasné. 80% PS: Původní trailer (který už asi není nikde k nalezení) byl dost výrazně lepší než ten konečný. (23.04.2011)

Tohle je vážně škoda, na Falca jsem se těšil. Jsem po tátovi rocker, ale prvního bíleho rappera máme rádi oba. Asi proto, že dřív se prostě rap kombinoval s elektrickou kytarou, a ne s hip hopem. A navíc to bylo i trochu melodické a zpěvné. Ale pojďme od muziky k filmu. Oceňuju, že jsem se dozvěděl takové věci, jakože Falco umřel v Karibiku a ne v Rakousku, i když o způsobu smrti - bouračce - jsem věděl. Scénář docela ušel, předělané videoklipy byly taky fajn, vzhled Manuela Rubeyho je v mezích snesitelnosti. Ale jeho herecký výkon už takový není. Jsou chvíle, kdy mu věřím, že je Falco, ale většinou to jsou ty, kdy zpívá, tančí a prostě když se chová jako frajer. Jakmile má ale předvést zoufalství, lásku, opilost, na to jaksi nestačí. (28.02.2011)

Dlouho, dlouho jsem na tenhle film čekal a konečně jsem se na něj podíval a výsledek? Rozhodně to není špatné, ale ve výsledku je to takový nic moc film, který vždycky jen něco naťukne a nedořeší. Jednoznačným pozitivem filmu je hlavní představitel Manuel Rubey, který když poprvé navlékl kabát a klobouk a vyšel před své spoluhráče z kapely, jsem si řekl. "Tohle je Falco". Jinak ale některé etapy života jsou úplně vynechané, rychle se skáče z jedné události do druhé a běžný fanoušek místy neví, proč ten Falco byl vlastně taková hvězda. I ten vztah s manželkou se mění jen ve věčné opouštění a usmiřování se, což už po chvíli nudí. Jeho smrt tam taky není dořešena, prostě se rozjede do křižovatky a film končí. No a o comebackovém albu Out Of The Dark se tam nemluví vůbec, i když tam písničky z něj hrajou. To jsem trošku nepochopil. Falco jako to lepší z hudby osmdesátek si svůj biografický film zasloužil, ale škoda, že nakonec dopadl tak průměrně. 60% (14.04.2010)

"Podívej, v hloubi srdce jsem stejně vždycky plavec proti proudu." ...Na chvíly jsem se myšlenkama přenesla zpět do mých oblíbených let. Nebudu kritická co se týče hlavního představitele, protože opravdu dokonale ztvárnit Falca není určitě jednoduchý a v mých očích byl Manuel Rubey skvělý. Falco byl obdařen talentem, jeho songy jsou nadčasový a žil naplno jako všichni další před ním i po něm. Občas provokativní což se mi líbilo, zajímavý film stejně jako byl jeho život a byly tu i momenty, kdy mě až u srdce zabolelo. (26.07.2013)

Mám ráda životopisné filmy, zvlášť hudební, kde očekávám hodně hudby. Tento film je o hudební ikoně, která se dokázala prosadit ve světě v době, kdy denně vznikal nový megahit a konkurence co do počtu by mohla několikrát obejít planetu. Znala jsem ho jako jedinečnou osobnost, teď vidím, že kupodivu největší pecky byly dvojjazyčné jako např. Wienna Calling, Rock me Amadeus, Jeanny nebo Out of the dark. Jeho rozervaný život megastar, pod šíleným tlakem médií, nemohl být jiný ani snad nemohl jinak skončit. To je prostě osud většiny hvězd, které vystoupaly vzhůru raketovou rychlostí. Manuel Rubey jej ztvárnil důstojnou formou, moc se mi líbil, připomínal mi Deppa, ale je mnohem lepší. Tvůrci si dali opravdu záležet na zajímavém chytlavém pojetí i precizním zpracování tématu. Každopádně je dílo hrdým piedestalem na pomníčku slávy nesmrtelného Falca. (18.12.2011)