Gran Torino

"Drsný Harry" s jednou nohou v hrobě rekapituluje svůj život a zaobírá se otázkama života a smrti. Clint se pustil do provařeného námětu s přímým tahem na branku, ale s přesahem a nebrakovým nádechem, který umí filmům vtisknout snad jen on. Řídí se prostým heslem "co si sám neuděláš, to nemáš". Zahrál si svou nejlepší roli za dlouhá léta, natočil se ve své nejlepší roli za dlouhá léta, produkoval si svou nejlepší roli za dlouhá léta a částečně napsal a nazpíval svou nejlepší píseň za dlouhá léta. Škoda, že také nenatočil svůj nejlepší film za dlouhá léta. Ale i tak je to výborný biják. A o to jde přeci až v první řadě, ne? PS: Nedokázal bych z hlavy říct film, kde by měl prostý podkresový song k titulkům takový dopad. Ona je vůbec ta píseň lepší celého filmu. Říká úplně to samé a stačí jí na to sotva pár minut. (15.12.2008)

Na samou mez uvěřitelnosti okleštěná kritika četných nešvarů současných Spojených států, kterou je zajímavější přijmout coby Eastwoodovo rozloučení s kariérou herce. Přesněji s tím, koho jako herec ztvárňoval. Jako režisér zbytečně neriskuje, pohybuje se po bezpečné půdě a dokonce využívá dramatického „triku“ z Million Dollar Baby (zlom v poslední třetině), s níž Gran Torino spojuje též absence výrazného antagonisty. Zlo je těžké identifikovat, zachytit … potrestat. Clint je hlavní a jedinou hvězdou, filmy dominuje do té míry, že ostatní postavy, včetně potenciálně konkurenceschopného kněze, působí jako figurky na jim kontrolované šachovnici. Věrohodnost, hlavně vykupitelského závěru, schytává těžké podpásovky. Na pohled festovní drama stárnoucího (ex)patriota při bližším ohledání vyjevuje, z jak nepevného, skoro se chce napsat „ve výprodeji koupeného“ materiálu bylo stvořeno. Jednou stačilo. 70% Zajímavé komentáře: imf, DaViD´82, jojinecko, Lavran, Antek, ScarPoul, curunir, gu-staff, Skleni, vitac. (17.04.2009)

Clint je pořád drsňák nejhrubšího zrna, kterému se nevyrovná ani šmirglpapírový Chuck Norris a jeho zrzavý porost na tváři, a když cedí skrze zuby suché hlášky a urážky na adresu "těch žlutejch chcípáků", skoro bych i věřil, že je myslí vážně. Jako poněkud černější komedie funguje Gran Torino výborně, jako mix studií důchodu jednoho zapšklého veterána a mezilidských vztahů jakbysmet, ale byť je finále a všechno okolo strašně fajn, spousta scén je vtipná/smutně realistická, emocionálně to se mnou s výjimkou jediné scény (ne, závěrečná to nebyla ani omylem) ani nehlo. Tím ovšem neříkám, že si film nedám kdykoliv znovu. (04.04.2009)

Zřejmě nejzáhadnější dílo roku 2008 – vypovídá o minulosti Clinta Eastwooda, nebo o současné Americe? První variantu bych se do filmu projektovat zdráhal. Sledovat Gran Torino s vědomím leoneovské a callahanovské série a omamovat se sebereflexivními prožitky z žánrově a historicky rekontextualizovaného hrdiny narazí přesně ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, že scénář nebyl psán Eastwoodovi na tělo a že se ho mohl chopit kdokoliv jiný. Třebaže tedy Eastwood postavou Kowalského prorostl, až ji vymazal a nahradil sama sebou, chápu Gran Torinu jako obraz Ameriky, nikoliv Clinta Eastwooda. Nabízí se ovšem ještě jedno, mnohem elegantnější řešení: Totiž že Clint Eastwood je Amerika. Korelace jednotlivých rovin (minulost Eastwooda a současnost Ameriky) má především funkci metaforickou – jak obsahem, tak vzájemnými vztahy, které ukazují, že žádný problém moderního světa nelze vytrhnout z kontextu doby a společnosti. (09.03.2009)

Nebudu o tomto filmu psát, žádné dlouhé komentáře, tak jak mám většinou ve zvyku, ale shrnu to vše takhle: "Clinte, vždycky si byl, jsi a budeš ten nejsprávnější a nejcharizmazičtější drsňák jaký kdy běhal po filmových plátnech a tímto filmem si mě v tom jen utvrdil!!! Děkuji, že jsem měl možnost shlédnout tenhle snímek. Clinte, seš fakt frajer!!". A jen dodám, že píseň Gran Torino je přenádherná...... (26.12.2008)