Enter the Void
Enter the Void
Enter the Void
Vojdi do prázdna
Enter the Void
Režie:
Gaspar NoéScénář:
Gaspar NoéKamera:
Benoît DebieHudba:
Thomas BangalterHrají:
Nathaniel Brown, Paz de la Huerta, Marina Stone, Olly Alexander, Emily Alyn Lind, Gaspar Noé, Tošio HanaokaVOD (2)
Obsahy(1)
Po tragické smrti rodičů při autonehodě jsou sourozenci Oskar a Linda rozděleni. Znovu se setkávají až v Tokiu – v rušném, tajemném a pro dva mladé lidi nebezpečném městě. Oskar pracuje jako drogový dealer, Linda ve striptýzovém baru. Oba si slíbí, že už se za žádných okolností nikdy neopustí. Jedné noci je Oskar při policejní šťáře zastřelen. Ale slib, který si dali, mu nedovolí opustit tento svět. Jeho duch bloudí nočním Tokiem a realita ztrácí pevné obrysy. Přítomnost se začíná míchat s minulostí i budoucností ve vizuálně úchvatný a přitom děsivý koktejl. Podmanivý film z prostředí tokijských nočních klubů, který vypráví o životě, o smrti a o lásce. Režisér Gaspar Noé v tomto snímku posouvá hranice filmu a nabízí divákům nevšedně silný zážitek. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (394)
UPOZORNĚNÍ pro epileptiky: tento film plně vynahradí stroboskop!!! No tak jsem si zas něco v kině PARÁDNĚ užil! Asi nejintenzivnější zážitek minimálně posledního roku. Ubercoolová stylizace, šílené tempo. Díky pohledu z vlasnítch očí jednoho z hrdinů velmi sugestivní. Málokterý film Vám umožní si tak dokonale osahat město, ve kterém se odehrává, šmírovat v bytech, cítit špinavé ulice a předesignované interiéry. Tím vším se prolínají tripoidní halucinace ctící LSD a houbovou tradici tak věrně, že jsem chvílemi myslel, že se nekoukám na film, že to všechno tvoří můj mozek. Příběh jsem si díky tomu dokonale prožil - i když ten zde byl až na druhém místě a v polovině filmu se vlastně uzavřel. A v tom je problém tohoto filmu. Druhá jeho polovina je již abstraktní zamyšlení nad smyslem života a smrti, o ztracených duších na tomto prázdném světě. V této části mne již každý přelet kamerou nad střechami opravdu iritoval. Bál jsem se každé díry v záběru, jelikož jsem věděl, že do ní kamera zajede. To, co bylo svěže jedlé v první části filmu, zde již vyvolávalo trápení a oči vypovídaly službu. Ovšem některé záběry do konce života nezapomenu :)) SPOILER: Kdo z vás si také, jako já, trošku škodolibě myslí, že se hlavní hrdina reinkarnoval do potratu své sestry?? :D ()
Asi jeden z nemnoha filmů, které předkládají opravdu halucinace a ne jen kvazihalucinační abstraktní vsuvky. Zvyšuje to diváčí empatii. A tudíž i následné diváčí frustrace z filmové ztráty milovaného bratra, rodičů atd. A navíc je docela hezké proletět se nad Tokiem a třeba i konečně vidět, jak vypadá soulož zevnitř... ()
Originální a skutečně surově natočený snímek, jež nenechá nikoho chladným. Budete zhnuseni, nadšeni nebo obojí. Připadne vám, jako byste ten Tokijský zvrhlý ''trip'' jeli s nimi, jako byste se ponořili do úplně jiného světa. Musím se ale ztotožnit s některými z vás ohledně toho, že Enter the Void působil v některých momentech zbytečně utahaně a zdlouhavě. Chvilkami jsem si přála aby film skončil, jindy jsem chtěla, aby ta či ona scéna byla více dopodrobna. Naprosto bych upustila od konce, od oněch ''orgií''. Sorry, ale půl hodiny se dívat na souložící dvojice opravdu nepotřebuju. Rozhodně ne v kině. Rozhodně ne ve filmu, který hltám minutu po minutě. Gaspar Noé je jedinečný umělec a tento film byl důkazem. Zapomenu-li ten závěr, byl to zážitek v podobě šíleně blikajících psychedelických obrazců vytvářející zajímavý příběh o lidech a těch nejhorších životních situacích, které vás můžou potkat. Byla to zběsilá jízda, na kterou nezapomenu! ()
Tak po vynikajícim začátku přiměřeně hodinová ztráta času, komu doboha může tohle stačit? Poletování s kamerou zaseklou striktně dolů bylo ve filmu řekl bych minimálně na půl hodiny, polovina vysvětlování k ničemu nepřizpěla a jediný co pro mě z týhle natáhlý otravný prázdnoty vyniká jsou tripy a efekty. Průlety po padesáté šesté taky ztratí na lesku, a příběh by se prakticky dal napsat do třech vět. Můžu považovat a štěstí že jsem zrovna díky bohu narazil na verzi která neměla ani 2 hodiny, u 161 minut ničeho bych asi vyblil mozek nudou. Pseudo inteligentní zamyšlení. Na tohle by skutečně člověk potřepobal kapku ghb aby mu tempo přišlo snesitený, a nemyslim si že by ho všichni chápající pětihvězdičkoví intelektuálové v týhle diskuzi přes projekcí požili. ()
11/9 epileptiků tento fillm nedoporučuje, ti zbylí si epileptické záchvaty užívali. /// Neonové reklamy už nikdy nebudou jako dřív. /// Jak na to koukám, chtěl bych vidět ze shora Brno. ()
Atmosféra akú ukladá do svojich filmov tento režisér z Argentíny si ma získala už pri filme „ Zvrátený“ . Zobrazovanie beštiality je o to desivejšie, že jeho réžia signalizuje absolútnu reálnosť nastávajúcich situácií. Divák preto nemá šancu pochybovať o tom, že podobné veci sa v našich radoch dejú na dennom poriadku, akurát sú regulované nánosom mediálnych povinností , ktoré nás nútia pozerať sa na veci z globálneho hľadiska a zakrývajú tým ponurosť každodennosti. Úlohy , aké zohrávajú jeho postavy často evokujú strácanie sa v priestore , narušenie hladiny rutiny cez náhodne vzniknuté okolnosti. Film „Vojdi do prázdna“ má svoju dominantu nesporne uloženú na základe genia loci. Nový priestor pre súrodenecké duo v Tokiu a hľadanie instantného šťastia pripravia o život domnelého hlavného protagonistu. Týmto momentom, nás berie Gaspar Noé na prehliadku situácií , ktoré by sa nemohli stať pred našimi očami cez prehliadku skrz , režijne veľmi špecificky spracovaného, ducha. Hľadanie vlastnej identity súrodencov bolo podmienené v ich odkázaní na seba samotných, pretože v mladosti ich autonehoda pripravila o rodičov. Ich smrť mali pred očami po celý život a tak vedeli najlepšie , čo znamená keď niekto, respektíve niečo nabije klin do harmonického spolunažívania teoreticky bežnej rodiny. Ich detský pokrvný sľub gradoval k ich vzďaľovaniu a nasledovaniu egoistických žiadostí. „Peklo je vyplnenie tých najhorších obáv“ – parafráza textu z filmu núti k zamysleniu, či nie je nutné iba prehodnotenie aktuálneho žitia. Mnohí by v ňom nachádzali pekelnú rezonanciu už teraz. Drogy, predajný sex, potulovanie sa po priestore a nažívanie za uspokojivého štandardu bolo žitie na červenú . Istota je neuveriteľne relatívny pojem. Nedá sa o nej uvažovať, pokiaľ sa nezlučuje s istotou u existencie samotnej. Ani jedna z postáv si v tomto filme nebola istá sebou. Preto iba postupné strácanie sa vyústilo do ďalšej, fatálnej katastrofy. ()
Spirituální zážitek. Kdo ví, tak ví. ()
Psychohalucinační depresivní smyslová nádhera. Výstavním plakátem počínaje přes geniální úvodní titulky, vizuální tripy, flashbacky, skvělou hudbou, nápaditostí a výsledným pocitem po/z filmu konče (naprostá unešenost a euforie mixlá s lehkou depkou ;-)). Je sice pravda, že zvláště v druhé polovině se dostaví trochu pocit lehké nudy nebo spíše lehké okoukanosti, ale ve výsledku je to rozhodně zatím jeden z vrcholů roku 2010. ()
O tom, že Gaspar Noe je perverzní šílenec a umělec jsem už nepochyboval, když jsem shlédnul jeho 10ti minutové brutální znásilnění bez jediného střihu ve filmu Zvrácený. V Enter the Void se pouští ještě dále a nabízí ultimátní depresivní trip do sjeté mysli drogového dealera těmi největšími svinstvy, které si snad můžete píchat. Film odstartuje naprosto nekompromisně již opening credits a následným uvedením do děje, které trvá zhruba 30 minut a jak už je u Gaspara zvykem je opět jediného střihu. Natočit 30 čistých minut z pohledu první osoby bez střihu chce už doopravdický um, který Gasparovi nejde zapřít. Další dvě hodiny jde Gaspar stále hloubš a nebojí se veškerá zvěrstva ukázat divákovi bez předstírání, takže moře sexu které zde uvidíte má doopravdy charakter porno filmu. A zde přicházíme na podstatně velký problém tohoto fiilmu, pokud nejste sjetý herákem, tak vám film jen stěží udrží pozornost, jelikož co by kterýkoli jiný režisér narval do 20ti minut, roztáhnul Gaspar na neuvěřitelných 160 minut.Navíc se postupně během filmu začne Gaspar sám vykrádat a ztrácet tak originalitu a celkový nádech této psycho prasárny. Nicméně se pořád jedná o velice nadprůměrný snímek, který vás vezme do toho nejdeprimovanějšího a nejprázdnějšího koutu vaší mysli. Dejte Gasparovi šanci a vejděte s ním do prázdna... ()
Dokonalý filmový tvar, který se podařilo Gasparu Noému natočit, se mi asi na dlouho dostane pod kůži. Vizuálně úchvatné, a to jak kamerou, kterou Noé překračuje i svou laťku, tak i barevnými tripy v tempu epileptikovy noční můry. Opět tu máme i dlouhé scény bez střihu, který když už přijde je zase parádní. I herci se se svými rolemi vypořádali bravurně, zvláště pak Paz de la Huerta. Samotný příběh se může zdát jako jednoduchý, ale díky zpracování v ich formě a následnému odosobnění se dostáváme někam úplně jinam, zvláště když přijdou mnohými opovrhované repetice, které potvrzují inspiraci ve východních filosofiích, což hypnotický závěr jen potvrdí. Dokonce ani délka mi nepřišla přehnaná, jelikož jsem byl neustále zvědavý ne na to co se stane, ale jak se to stane, protože teto film není o cíli, ale o cestě (a životě). ()
Pokud bylo záměrem tohoto filmu, aby po shlédnutí diváci chtěli spáchat sebevraždu a už v kině si říkali "Proboha, kdy už to skončí?!", tak to bylo úspěšné. Dobrá psychadelie, ale zbytečně dlouhá a z těch nekonečných průjezdů "kamerou" skrz věci šílíme.. Jednou stačilo. ()
Kůl, takže... Po letech jsem se k tomuhle konečně dostala a řekněme, že jsem se i trefila do naprosto přesné nálady, kdy si takovéhle věci můžu užít, tak jak si je užít chci a jak užívány být mají. Z úvodních titulků mi málem upadly oči a explodovala hlava, ale to se záhy změnilo v barevné "uíííí", které jsem si užívala plnými doušky. Ne, tripa jsem ještě nikdy neměla (povšimněte si prosím použití slova "ještě"), ale mám už díky tomuhle zhruba představu, jak to asi bude vypadat. Vizuál je prostě řvoucí orgasmus, který proměnil moji černou depku v ultrablikavou a barvenou kaleidoskopickou depku, která mi najednou prýštila snad z každého póru na mém těle. A bylo to tak melancholicky boží! Docela jsem se ale děsila stopáže... a jak jsem po čase zjistila - oprávněně. První půlka, ač je to neskutečně utahaný a pomalý film (ale tak strašně příjemně, meditativně, tak jak to mám ráda), uběhla krásně protože se pořád děje to "něco". BOOM, stopáž přeleze půlku a přichází facka v podobě toho, že se to řítí do úplných píčovin. Proč mají filmaři vždycky tu zvrácenou potřebu vytvářet postavy, které jsou tak neskutečně annoying, na facku, zbytečné a přejete si, aby chcíply? A pak nás ještě dojímat jejich problémečky? Feťácká hnusná zarostlá zrzavá kurva a mě má její psychedelická story nějak zasáhnout? ANI-HOVNO. Přála jsem si, aby ta uvřeštěná čuba roztáhla křidýlka a rozlítla se z toho svítivýho balkonku, když chtěla tak strašně umřít. No, nestalo se. Bohužel. Režisér má taky nějakou zajímavou fixaci na maminku, protože mě ty všudypřítomné záběry na vykukující kozy, bobry a kojící maminy fakt nerajcovaly. Když jsem si ale myslela, že přijde snad nějaký fajn konec, tak muselo přijít tak neskutečně awkward honimírovské finále a tripová peepshow? Jo, super, vizuál byl awesome as fug, ale... why... just WHY? Kdyby to bylo na mě, usekla bych ten film v půlce a zbytek hodila do koše. Nikomu by to nechybělo. Bylo by to na 4,5/5, takhle jen na 3/5. Ne, vážně - přišli byste o něco? Nemyslím si... ()
Paradne psycho- halušky s makom od nedoceneneho narcistickeho egoistu.Ten ale prefackava originalitou, ci uz vizualom , strihom alebo odvypravanim. Vstupenie do prazdna vela ludi uspi alebo unudi k smrti. V mojom pripade som nadseny, kedze styk s niecim podobnym este nebol. A ber cert i divokych 161 minut. Tazsie stravitelna adult koloromalovanka s fajnym zakoncenim. Noe je king! ()
"Basically, when you die your spirit leaves your body, actually at first you can see all your life, like reflected in a magic mirror. Then you start floating like a ghost, you can see anything happening around you, you can hear everything but you can't communicate. Then you see lights, lights of all different colours, these lights are the doors that pull you into other planes of existence, but most people actually like this world so much, that they don't want to be taken away, so the whole thing turns into a bad trip, and the only way out is to get reincarnated..." Ako sa k tomuto tu vyjadriť? Gaspar Noe je skrátka neuveriteľne zvrátený a dekadentný génius, ktorý svojou transcendentálnou kinematografiou priniesol Kubrickovu Vesmírnu Odyseu, vytripoval ju do astrálnych výšin a naservíroval modernému divákovi. Enter the Void je neskutočne prelomové psychoticko-psychedelické mimozemské panoptikum plné audiovizuálnych kuriozít, ktoré si s mysľou diváka pohráva v štýle 700 mikrogramov dietylamidu kyseliny lysergovej. Už len tie úvodné titulky boli masterpiece. ()
Temer 3 hodinovy trip Gaspara Noeho zacina pekne poeticky na zaplivanem hajzliku, odkud se Oskarova duse vydava na psychedelickou potulku Tokiem. Startuje tak nepopsatelny pribeh posmrtneho zivota, kdy pozorujeme pocinani jeho blizkeho okoli a hledani noveho tela pro pozdejsi reinkarnaci. Enter the Void je obdaren velmi napaditym vizualem, ktery vsak misty prevlada nad formou vypraveni cele story a casto sokujici prechody misto strihu umele prodluzuji uz tak celkem odvaznou stopaz tohoto filmu. Z kina sem vsak odchazel spokojeny s poradnou porci vizualni nadilky zabalenou na pozdejsi aplikaci. ()
Ššššílená věěěc. Tato barevná psycho-smršť mě neskutečně bavila, i když o něco mohli celkovou stopáž určitě zkrátit. Ale! Pokud chcete vidět něco novýho, neokoukanýho, originálního a značně perverzního, tak Vejděte do prázdna. Nebudete litovat. ()
No to sa veru nebojte, že zabudnem ohodnotiť Enter the void na csfd.cz. Tento milovaný záverečný kinotitulkový návrh ma jednak pobavil a zároveň mi pripomenul, že mám šupnúť z plného počtu hviezdičku dole a posťažovať sa. Posťažovať sa, pretože to Prázno, ktoré som videla prvýkrát doma len tak na PC (koho by napadlo, že je to novinka v našich kinách?) a od ktorého som dokopy nič nečakala, bolo skvelé. To Prázdno, na ktoré som si následne s nadšením namierila do kina, už také nebolo. Fajn, film občas plynie do prázdna, až unavuje, no dokonalý vizuál ospravedlnil všeličo. Popremietacia štatistika zahŕňa dve znechutené kamošky + 8 (z cca 30) ľudí, čo odišli z kina pred záverom... Kde sa stala chyba? ()
Enter the void je psychedelická jízda, ze které nebolí jen hlava. Prvních zhruba 30 minut vypadá nadějně, včetně efektních úvodních titulků. Potom však následují 2 hodiny k uzoufání, je to pořád o tom samém, halucinace, vzpomínky, sex, nesmyslné kecy, naturalistické záběry různých "chuťovek"...má to své momenty, třeba feťácké historky stojí za to. Ale pořád jsem z toho cítila, jak Gaspar machruje a ukazuje, jaký je génius, že točí, jak nikdo jiný, vyžívá se v šokujících záběrech a na ostatní se vykašlal. Škoda že to po té 30. minutě opravdu neskončilo, protože by to bylo vynikající. Práce s kamerou, vizuál, atmosféra atd. za 5*, (ne)děj za 1*. Nelituju, že jsem se se "Zvráceným extrémistou" seznámila, ale asi never more. Nedoporučila bych to nikomu, snad jen jedné osobě, Kubo, film přesně pro tebe;-) ()
Super titulky, znepokojivá hnusná nehoda, příjemné erotično a asi hodina zbytečného ježdění kamerou. Muselo to dát tolik práce a přitom to film akorád natáhlo do nesnesitelné délky. ()
Pokud se vám film ze začátku zdá poněkud neostrý, tyto okamžiky si vychutnejte. Ke konci bude hůř.... ()