Černej Dynamit

"Blaxploitation" vždy nabaží moju b-čkovú bokovku rokov sedemdesiatich. Kde sú tie časy keď sa Pam Grier oháňala so žiletkami vo vlasoch alebo s luparou v ruke klopala na dvere priekupníkov heroinu? Poviem Vám, v masovom zatratení, avšak mojich brakových memoárov sa to netýka. Exemplárov sú desiatky a každý kto mi vracia tento "black pack" cirkus do pozoru čo by len v pár žánrových segmentoch má u mňa bezvýznamné plus a priviera moje malé utopické okienko. Scot Sanders si látku naštudoval ako spoľahlivý jedničkár, ale byť za katedrou, tak si naňho posvietim. "Black Dynamite" sa totiž z časti riadi vetou "mnoho kriku pre nič" a tým pádom je len prázdnou poštovou obálkou s fešným nostalgickým výzorom. Je to viac KARIKATÚRA než POCTA a to dusí môj otáčkomer. A aj keď nadšené ohlasy boli len omylným predbiehaním, pripomeňme si toto. "Kung-fu ass kicker" je muskulatúrnym černošským hybridom, ktorého nemotorne rúcajúce renomé a bratské "PIMP" konexie sú argumentom silného kalibru, zborovo si preto zakričme: "Dynamite, Dynamite". (09.02.2010)

44. MFF KV .. Scénář: Michael Jai White, Byron Minns, Scott Sanders .. Tahle sedmdesátková nálož mne skutečně pobavila. Ve Varech jsem byl tou dobou jen prvních pár hodin, takže proslulá (před)půlnoční nálada přítomna nebyla. To jen aby se vše nesvádělo jen na ni. I tak ale vše fungovalo a bavilo, jak se patří (včetně stylového předfilmového úvodu). Snímek sám je pak neskutečná jízda, nemá výrazně slabé a tempem povadlé místo. Černá parodie, která rozděluje publikum. (07.07.2009)

Subžánr Blaxploitation filmů byl specifickým tím, že hlavními hrdiny jeho filmů byl Afroameričané. Šlo tehdy o filmy, které se dočkávali spokojených ohlasů spíše právě v komunitě Afroameričanů, většina ostatních naopak filmy většinou odsuzovala kvůli velké míře násilí. Šlo většinou o akční kriminální filmy a do této kategorie spadá třeba snímek Dolemite, v roce 1997 poté Quentin Tarantino natočil svojí Jackie Brown jako v podstatě poctu tomuto výraznému subžánru. A poctu tomuto subžánru složil i právě Černej Dynamit. Spíše než vyloženou poctou je ovšem Černej Dynamit něco mezi poctou a parodií. Trailer na samotný film vznikl ještě před sepsáním scénáře a film byl úmyslně natočen ve formátu 16 mm, aby i v tomhle ohledu skutečně připomínal staré Blaxploitation filmy. Tahle divoká akční komedie, kdy se do děje zapojí i Richard Nixon či Abraham Lincoln je dostatečně zábavná, úmyslně vyvolává nostalgii a nebojí se též lehkých satirických bodů. Režírující Scott Sanders skutečně dokázal, že film dokáže působit jako vystřižený ze 70. let a za pochodu se ukáže, že mají tvůrci dost zajímavých nápadů. Jen se možná časem ukáže, že celovečerní délka Černýmu Dynamitovi úplně neprospívá. Celé to sice trvá pouze 80 minut a velmi snadno uteče, jako kratší 20-minutový film by to celé ovšem mohlo fungovat o poznání lépe. I díky tomu, že se časem definitivně ukáže, že scénář dle očekávání není dvakrát slavný a celé se to snaží být tak úplně střelené, že se to vlastně časem ohraje. Michael Jai White je před kamerou fajn, jako spoluscenárista ovšem mohl předvést lepší výkon. Blaxploitation filmy jako Černej Dynamit ovšem především těží ze své absurdnosti. A v té je naštěstí v Černým Dynamitovi pořád dost. Jde o ten typ braku, který se nesnaží tvářit, že brakem není a přistupuje na to, že jde vlastně o ideální film po troše alkoholu a případných omamných látkách. Ve ´´ stavu beztíže ´´ bude Černej Dynamit nejspíš vrcholný kinematografický zážitek, střízlivý divák jen přistoupí na pravidla hry, kdy může skutečně ocenit, že se snaží Černej Dynamit tvářit jako Blaxploitation film ze 70. letech. Pochopitelně to není stoprocentní, v tomhle ohledu se ovšem odvádí více než slušná práce. Podobně jako v případě Machety funguje samotná upoutávka v součtu lépe než výsledný film a právě krátkometrážní formát mohl ve finále všemu jen přispět, protože časem se to celé přeci jen tak trochu ohraje a i přes krátkou délku se to přeci jen trochu vleče. Je to neskutečně blbý, chce to ovšem být neskutečně blbý. A v případě uvědomění si pravidel hry diváka vlastně čeká celkem fajn zážitek..... (24.08.2021)

Tento film by mal dostať minimálne za to ako stvárnil atmosféru 70-tych rokov (v resp. béčkových filmov v tej dobe natáčaných) nejaké ocenenie. V jadre má síce skor parodický charakter, no audiovizuálne spracovanie (a koniec koncov aj scénár a réžia), robia z tohto filmu v dnešnej filmovej produkcii taký malý zázrak. A ústredná postava...páni moji...Fist of Fury, will of iron, hard, steel....BLACK DYNAMITE! Niećo tak strelene dokonalé a takú salvu hlášok vypustenú z jednych úst v jednom filme som ešte nevidel :). Čierny Dynamit však ľudí neodzbrojuje len drsniackymi hláškami, ale aj svojmi päsťami (prip. nunchakmi) v štýle Brucea Leeho. Bruce Lee sa nezameniteľne podpísal na tvare akčného filmu 70-tych rokov a tak ako je ich nedeliteľnou súčasťou, tak je aj podpisom a súčasťou tohto filmu. Ešte na adresu Whitea. Producenti by si už konečne mohli všimnúť jeho talent a dať mu príležitosť účinkovať v kvalitných filmoch. Imho patrí medzi to najlepšie, čo akčná filmová scéna v súčasnosti ponúka. (9/10) (30.03.2010)

Podobně jako Tarantino a Ridriguez v Grindhouse se režisér Scott Sanders pokouší recyklovat ty (z dnešního pohledu) nejlepší momenty z už dávno mrtvého žánru. Ani on pro navození autenticity neváhá přistoupit k extrémnostem typu mikrofon v záběru, herci dívající se do kamery atp. Zajímavé je, že film působí celkem nákladně (vybuchující auta, helikoptéra...), ve skutečnosti se ale jedná o vystříhané scény ze starých filmů, které jsou do filmu umě zakomponovány! Narozdíl od Grindhouse se Black Dynamite neutápí v nekonečném mluvení a sází hlášku na hlášku a ztřeštěnou akci pebíjí ještě ztřeštěnejší akcí. A daří se mu to až do konce. Tahle zahuštěnost absurdními nápady, sled scének v němž děj nehraje žádnou významnou roli, může na někoho působit trochu monotóně. (12.07.2009)