Muži, kteří nenávidí ženy

Severní vítr je krutý, snů továrno počítej s tím, teď vládnou tři korunky žlutý, pak Fincher snad slávu navrá-tí.. I když můžete spát, atmosféra jak z Insomnie, po krůčcích budované napětí kolem košatého rodinného stromu Vangerů, tajemná postava dívky s dračím tetováním (scéna s prokurátorem "Lizbeth Strikes Back" úchvatná) a kapka toho vyšetřovacího mysteriózna. Skandinávský drsný styl můžu, ovšem kvůli poslední půlhodině (tradiční klišé s vrahem vysvětlujícím své pohnutky, následná Pošta pro Tebe a konec z Kajmanů, kterým už režisér pošilhává na západ přes Atlantik) nemohu dát hotelu Millenium plný počet hvězd, což ovšem neznamená, že se v něm za pár měsíců nebudu chtít zase ubytovat. A pak potřetí.. (26.07.2010)

Neubráním se srovnání s Fincherovou verzí. Svět Millennia v přepisu Opleva je méně okázalejší, ale až překvapivě je natolik vynalézavý, že americké verzi mnohokrát nezbylo, než některé scény doslova ocitovat společně s typovým castingem (ať už záměrně nebo ne). V této verzi je poněkud logičtější provázání Blomkvista s případem Harriet, je zde prezentován mnohem přehledněji rodinný strom Vangerů, ale sám Blomkvist je méně charismatický a jeho vztah se ženou jako by ani neexistoval. Lisbeth Salander je mnohem více dospělejší, celkově zralejší a není to taková hračička. Této podobě Lisbeth více odpovídá její nový kurátor, který je v mnohém nechutnější a nebezpečnější. V Blomkvistově linii chybí roztomilý vztah s kočkou v chatce na ostrově Hedestad a Lisbeth nám nedopřeje příliš ze svého lesbického románku na jednu noc. Švédští Švédové zkrátka nejsou tak éteričtí jako ti Američtí, což se nejvíce podepisuje na postavě Martina (sic Stellan je Švéd). Zásadní změnou je vodítko k biblickým odkazům. Způsob, jakým dojde ke sblížení mezi Lisbeth a Blomkvistem je odlišný jen v delikátních detailech, což je příjemné. Nicméně setkání s rodinou Vangerů v nemocnici, které je u Finchera vymazlené, nahradilo suché makiavelistické blábolení. Švédský film je dále mnohem méně tolerantnější k nacizmu, chybí postava archivářky, nicméně klíčová katarze spojená s Lisbethinou minulostí je výrazně surovější a realističtější. Kontrastně pak australská kapitola je jak z jiného světa, stejně jako Lisbethino naloadovaní majetku v závěru poněkud méně zapadá do celého obrazu. A pointa? Ve švédském filmu, který se jmenuje Muži, kteří nenávidí ženy, je poslední záběr na zamilovaného muže (!), zatímco v americké se hlavní hrdinka nového věku potýká se zlomeným srdcem. Ehm. (12.01.2012)

"Jelikož spolu v poslední době sdílíme soubory, tak asi budeš v obraze." Odsouzený investigativec a zvídavá hackerka spojují své síly a vydávají se po stopě dávno zmizelé slečny s fotkou plnou podezřelých v kapse. To je fajn, pátrání to totiž bylo zajímavé, severské pošmourno taky nebylo marné a ani pomalé tempo vyprávění mne nedonutilo drbat se nudou na ... tam, kde se drbe Al Bunda. Závěr byl sice v rámci příběhu poněkud přeslazený, ale při nezapomenutelné vzpomínce na výchovné scény mezi Lisbeth a jejím "sympatickým" opatrovníkem se mi hladina cukru v krvi zase spolehlivě srovnala. (15.04.2016)

TOLIKÉŽ ŽENA, KTERÁŽ BY PŘISTOUPILA K NĚKTERÉMU HOVADU ABY OBCOVALA S NÍM, ZABIJEŠ JI I TO HOVADO…. 40 let staré záhadné zmizení a mnoho podezřelých. Vlastně jen jeden milionářský rod, kde jeden nenávidí druhého. Na pátrání je najat novinář, ke kterému se později přidá mladá hackerka, jejíž příběh – než se obě linie protnou, jistě také nudit nebude. Opravdu velmi zajímavý krimi thriller plný násilí, který udržel moji pozornost celých 140 minut. PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ **** (18.09.2009)

Docela košatá kriminálka s obsáhlou zápletkou a několika vedlejšími liniemi, které spolu s hudbou pěkně podbarvují atmosféru příběhu o mužích, kteří nenávidí ženy a dívce s tetováním draka... Právě ona dívka v excelentním podání Noomi Rapace je na filmu to nejlepší a paradoxně ústřední kriminální případ to nejslabší. Okruh podezřelých zůstává "anonymní" a divák k němu, stejně jako k oběti, nemá žádný vztah. Připočtěte si k tomu pár logických děr a je jasné, že vražda Harriet Vangerové nemůže být pro film stěžejní. Pak je tedy pěstí na oko, že po výtečném vyvrcholení přichází ještě natahovaný závěr s nepříjemným patosem, což by jinak člověk od temné a syrové severské kriminálky nečekal... Přes veškeré mouchy má ale film chytlavé a zajímavé jádro, které se v davu rozhodně neztratí. 7/10 (07.02.2012)