Nastala chyba při přehrávání videa.
  • xxmartinxx
    *****

    Za skvělou zábavu a výbornou akci, která vás vtáhne a nepustí. Kick-Ass je malý zázrak, na který se čekalo. Je to přesně ten závan čerstvého vzduchu, který jsme potřebovali. Pořád to jde o něco líp a doufám, že v druhém dílu se to dotáhne k naprosté dokonalosti. Zatím "jen" perfektní film, kterému sluší přepálené hodnocení.(18.4.2010)

  • Shadwell
    *****

    Kick-Ass završuje dlouholeté pop-kulturní zápolení mezi filmovými hrdiny a filmovými diváky o to, komu bude patřit plátno a kdo bude jen vysedávat v sále. V 80kách vládli plátnu všehoschopní, často komiksoví nebo přinejmenším v komiksových situacích Movie Body Counts protáčející hrdinové. V minulý dekádě, která vystřídala změkčilý devadesátky, oba tábory diplomaticky vyjednávaly, příznačný tu je vzpomenout vedle Zakázaného království a Wanted obzvlášť Smrtonosnou past 4.0, kde geek opustil sál kina a vlezl ke svému hrdinovi rovnou do filmu, nebo Kiss Kiss Bang Bang, ve kterým mazák Kilmer poučoval zobana Downeyho. Trend supermanů z lidu definitivně završila odměna filmového hrdiny za diváka-fanouška v Kick-Ass. V Kick-Ass geekové vytlačili hrdiny a sami se stali hrdiny. Hrdinu v klasickém smyslu nahradil atypický antihrdina, který vystoupil ze stínu nenápadné prostřednosti a vypnul se k hrdinskému činu skoro nevědomky. Tito novodobí herojové v zásadě pojem hrdinství revitalizují už tím, jak se mu bytostné vzpírají. Motivace k hrdinskému činu, vycházející spíš z niterného zápasu sama se sebou, vyzrává v trýzni svědomí, nikoliv v přímém zápasu s nepřítelem. Typy novodobých hrdinů tak inklinují víc ke slabošství, sebezpochybňování a nejistotě než k cílevědomému hrdinství. Psychická destabilizace směřuje v jiném směru i k charakterové deformaci, někdy až k extrémně narušené lidskosti ve fašounském Wanted. ____ Čím dovedněji ta která postava ve filmu bojuje, tím kratší jsou záběry, v nichž bojuje. Přesně v duchu kinematografie, která od svých počátku směřuje od statických záběrů k dynamickým záběrům, můžeme ztotožnit Kick-Asse se začátky filmu a Hit Girl se současnou tendencí rychlotepajícího über-střihu. Kick-Ass se svým neohrabaným bojem připomíná spíše nějakou stárnoucí šalupu, které se k trupu přisálo příliš mnoho vilejšů, kdežto Hit Girl to trvá z nuly na sto jen pět sekund. Hit Girl, jinými slovy, neovládá boj, ovládá filmové médium samotné. ____ Dvojice Big Daddy a Hit-Girl, bez níž by příběh filmu kupodivu nadále fungoval, není než takzvaný red herring, vábnička odvádějící pozornost od ústředního problému, kterým je odlišný vztah obou hrdinů, Red Mista a Kick-Asse, ke svým otcům. Vztah nikoliv freudovský, nýbrž lacanovský - jinými slovy nad sebou máme buďto silnou otcovskou autoritu, nebo, po vymizení této autority, nastupuje vnitřní a mnohem nepříjemnější hlásek uvnitř nás jako v případě Kick-Asse. Otec Red Mista je typický příklad odměřeného totalitáře ze starý školy, který nepřipouští kompromisy, a přece je mnohem lepší než slabá a směšná figurka postmoderního, liberálního otce Kick-Asse, protože zatímco vnější neúprosná regulace umožňuje jedinci pokojný život, vnitřní morální zákon je traumatický příkaz, který tento život narušuje. Základem perverzí lidské libidinózní ekonomie je to, ze když je nějaká slastná aktivita zakazována nebo potlačována, nedospějeme jednoduše k životu v přísné poslušnosti zákona zbaveného všech prožitků – samotné uplatňování zákona má zanedlouho libidinózní rozměr, takže sama prohibitivní aktivita nám přináší požitek. Hegel na příkladu askety zdůrazňuje, jak se asketovo nekonečné tělesné umrtvování stává zdrojem perverzní excesivní slasti: právě odepření libidinózního uspokojení se stává autonomním zdrojem uspokojeni; je to úplatek, kvůli kterému sluha přijímá své služebné postavení. Dnešní otec naopak trvá na tom, abychom s ním zacházeli jako s přítelem, obrací se na nás s vtíravou familiárností, zahrnuje nás frivolními sexuálními narážkami, zve nás, abychom si s ním dali drink, nebo si vyslechli sprostý vtip, to vše s úmyslem upevnit vzájemné vztahy mezi dvěma muži. Je sice pravda, že Red Mist si také hraje na hrdinu, jenže jeho hrdinství je pouhou reakcí vyvolanou Kick-Assem. Ačkoliv je tedy zvykem spolčovat Evropu s Amerikou do velké množiny západní společnosti, říká Kick-Ass mnohem víc nám Evropanům, kteří jsme po revolucích v ´89 a pádu Berlínské zdi ztratili totalitářské vůdce a byli nuceni je nahradit vůdci-hláskem uvnitř nás. Co když subjekt vynalézá vnější společenské normy právě proto, aby unikl nesnesitelnému tlaku morálního zákona? Není mnohem snazší, když je tu vnější vůdce nebo otec, nositel autority, kterého můžeme podvádět, vůči kterému si můžeme zachovat alespoň nepatrnou distanci a soukromí, než když tu je intimní vůdce, cizinec, cizí těleso v samotným středu naší bytosti? S tím souvisí jeden z nápadných rozdílů oproti komiksu, obarvující film na růžovo: (-spoiler-) Jestli v půlce filmu hrdina získá holku, která mu odpustí lež a ještě se pak o něj strachuje, nebo se přizná až na konci a nedostane žádnou odměnu a ona ho pošle do háje a rozdá si to s jiným, z toho příběhu dělá něco dost jiného. Otcovský zákon totiž nejenže nebrání uskutečnění pokojného vztahu jednoho pohlaví k druhého, ale dokonce zaručuje jeho podmínky. Potom není divu, že mizení otcovského zákona vede k slehávaní normální sexuality a ke vzniku sexuální netečnosti. Skutečnost, že v Akta X se tolik věci děje tam nahoře (kde leží pravda, mimozemšťané, kteří nás ohrožuji, a další), je přísně souvztažná s tím, ze zde dole, mezi hrdiny (Mulderem a Scullyovou), se nic neděje – nedochází mezi nimi k žádnému sexuálnímu kontaktu. Výměna 80s Action hrdinů za supermany z lidu proběhla úspěšně, nicméně nezrušila do očí bíjící souvislost mezi tehdejšími homoerotickými osvalenci a dnešním asexuálním světem, v němž jsou za dvě nejvíce sexy ženy pokládány zcela nedostupné umělé objekty: třináctiletá holčička a domorodkyně z Avatara. ____ Vzhledem k typologickému zařazení filmu mezi mainstreamový energizer drink je potěšující jeho ochota vyjadřovat se k soudobé situaci ve společnosti. Za nějakých x-desítek let jistě skvěle poslouží kulturním diagnostikům v odhalení, jak jsme tu na přelomu 20. a 21. století vegetovali. Všichni jsme dnes schopni vrchovatou měrou zaujímat postoje otevřené skepse, cynické nezúčastněnosti, využívat druhých bez jakýchkoliv zábran, porušovat veškeré etické normy, uchylovat se k extrémním sexuálním praktikám a sledovat explicitní materiály z internetu atd., vzhledem k tomu, že se cítíme v bezpečí, které vyplývá z našeho přesvědčení, že žádná velká autorita o tom neví. Ať už v ecovské dichotomii spadáte mezi skeptiky, nebo těšitele, nemůže současná doba nikoho nechávat na pochybách o tíživosti situace a záměně čtyř klíčových domén západní společnosti – lásky, umění, vědy a politiky –, které jsou v dnešním veřejném prostoru stále více nahrazovány svými podvrženými dvojníky: hovoříme o kultuře, ne o umění, o administrativě, ne o politice, o sexu, ne o lásce, o know-how nebo o moudrosti, ne o vědě: umění je převedeno na výraz/artikulaci dějinně specifické kultury; láska na ideologicky zastaralou formu sexuality; věda je zapuzena jako základní, falešně zobecněná forma praktického vědění a je postavena na roveň formám technicistní moudrosti; a politika (se vší vášní nebo bojem, který tento pojem obsahuje) je převedena na nezralou a předběžnou verzi schopnosti společenské regulace.(23.5.2010)

  • Hal_Moore
    ****

    Všeobecné nadšení asi nesdílím, i když mě Kick-Ass nemálo bavil. Snaží se stavit veškeré komiksové postupy na hlavu a celkově jde o "tak trochu jiný komiks". Daří se mu to přibližně do dvou třetin, poté se jede podle zavedených pravidel a divák sleduje další maskované hrdiny, kterak si to vyřizují s celým podsvětím. To mi vůbec nevadí, ani přes fakt, jaký film doprovázel obrovský hype s příslibem něčeho trošku odlišného. Nicolas Cage (můj oblíbenec) s největší pravděpodobností hlásí návrat do vyšších lig. Big Daddy je jeho nejlepší postavou za hodně dlouhou dobu, Hit Girl v podání Chloe Moretz se stala mou nejoblíbenější postavou v celém Kick-Ass světě a s očekáváním začínám vyhlížet každý nový projekt této nadějné herečky. Aaron Johnson se mi pod kůži tak moc nedostal, ale nemůžu na jeho adresu říci žádné křivé slovo, no a Mark Strong se nejspíš snaží vystřídat Gary Oldmana v největším počtu zapamatováníhodných záporných rolí. Ve druhém dílu tak jen prosím tvůrce o jednoznačný směr vyprávění, buď se film bude snažit tvářit se jako jiný komiks nebo jen jako komiks, ale dohromady to moc nefunguje.(29.12.2010)

  • Mr.Apache
    ****

    Film s výbušným potenciálem TNT. Nebýt občasného, zato úplně zbytečného "prcičkaření", bylo by to na jasných pět hvězd. I tak velká spokojenost. A mimochodem, takhle se má (imho) točit akce! Roztřesená kamera, zběsilý střih a nepřehlednost tu nemají žádné místo. Jeden z nejlepších superhrdinských snímků všech dob.(30.3.2013)

  • Bluntman
    ****

    Pro mě osobně nejopojnější film za hodně dlouhou dobu, který nápaditě, i když mnohdy nepříliš důsledně míchá několik "estetických" přístupů (pastiš, persifláž, camp), je velice chytře odvyprávěn a neustále na něco okázale odkazuje a své inspirační zdroje přitom přiznává, aniž by to působilo rušivě. Navíc se jedná o ukázkovou přehlídku nespočtu sílících trendů hollywoodské kinematografie v posledních letech, od zaměření se na fandovskou komunitu orientující se v popkultuře, přes vlivy jednotlivých médií na sebe navzájem (komiksové knihy, videohry) k formální uvědomělosti (vypravěč je jako z filmu A, B a C, styl upomíná hudbou na D, zatímco prací s mizanscénou na F, přičemž se skládá pocta E) nedovolující pohlcení filmem a ztotožněním se s postavami. Problém mám s tím, že na místo podvratnosti a výboji vůči konvencím komiksových adaptací film skončí jako typický film podle komiksu; bráno ovšem z hlediska kulturálního je to zásadní počin, který po dospělých komiksových snímcích posledních let vrací subžánr těm, kterým vždy patřil - pubertálním geekům a nerdům. Škoda toho, že k užití si přehršle narážek a odkazů je potřeba "jen" základní sběhlost v popkultuře a kinematografické a komiksové historii, protože poučenější divák objeví určitou neobeznámenost se zákonitostmi vyprávění právě na straně filmu (jak si do prdele může vypravěč plést jednotlivé typy narace?). Ve zkratce: přestože se KICK-ASS více drží předlohy, než tomu bylo u předchozí millarovské adaptace WANTED, je to právě ta, která se svou ideologickou drzostí a formální "neoriginálností" mnohem více blíží tomu, z čeho si cinefil sedne na zadek. Takhle se jedná "jen" o Rkovou odpověď na SPIDER-MANA, která není významově o moc bohatší. P.S. Kdo by nechtěl číst celý komiks, v následujícím odkazu se skrývá jeho "rychlo-verze": http://www.comicsalliance.com/2010/04/16/kick-ass-in-60-seconds/ . A kdo nerad listuje, tak na Youtube jsou v rámci propagace první tři čísla: http://www.youtube.com/results?search_query=Kick-Ass+issue&aq=f .(2.5.2010)

  • - Matthew Vaughn měl kvůli nezvyklé drsnosti svého snímku (vzhledem k nízkému věku hlavních hrdinů) dlouhou dobu problémy s nalezením distributora. (Taninaca)

  • - Natáčení probíhalo v Torontu a Hamiltonu v Kanadě. Dále také v Cinespace Film Studios v Torontu v Kanadě a Elstree Studios a Pinewood Studios ve Velké Británii. (Cheeker)

  • - V závěru filmu, kdy hrdinové letí na jet packu nad New Yorkem, je možné v pozadí zahlédnout stojící „dvojčata“. (Xtr3m)