Česko hledá SuperStar

První řadu sledovali snad všichni (no jo, jen se přiznejte), protože šlo o něco nového, zajímavého. V porotě seděli, tak jo, řekněme odborníci, kteří měli decentní smysl pro humor a názory, které měly hlavu a patu. A šlo tam o zpěv, to se taky musí nechat. Druhou řadu jsem taky zvládla, ale bavilo mě to o poznání méně, a dál už jsem se nedostala. Protože přestalo jít v první řadě o zpěv a do popředí se dostal hlavně bulvár. Á to už mě neba... (11.06.2014)

První řadu jsem viděl téměř celou, Aneta Langerová zakotvila pevně na naší hudební scéně a má i pár Slavíků, ale další řady to byl už jen postupný sešup úrovně dolů. Bohužel Česko asi není tak velkou zemí, aby každá řada takovéhoto pořadu dala světu několik špičkových zpěváků, kteří budou zářit pár desítek let. (22.10.2009)

Když to dávali poprvé, tak jsem to sledoval, a některým účinkujícím jsem i fandil. Ale s přibývajícím opakováním už to bylo trapné. Prostě přijde před porotu nějaký blbeček před porotou, řekne jim že se chce stát zpěvákem, udělá ÁÁÁÁ, porotci ho pošlou do prdele. Přijde tam nějaká frnda s výstřihem, udělá ÁÁÁÁ, porota je nadšená postupuje, frnda začne radostí skákat, div ji prsa nevyrazí zuby. Pak tam přijde o trochu ošklivější frnda, řekne že měla těžký život, protože ji rodiče odmítly koupit ajfoun, zazpívá ÁÁÁ, porota je ohromena dojemným příběhem a andělským hlasem, začnou brečet a frnda to vyhraje. Až když je frnda slavná, pustí se do ní bulvár a všichni z toho budou PAF. (21.11.2018)

Když to začínalo, bylo to něco nového, doslova to strhlo celou ČR. Další série už byly horší, což se dalo v podstatě očekávat. Pokud to ale srovnám se slovenskou verzí, která byla na špičkové úrovni už od začátku a tuto laťku si udržela po několik sérií, musím tomu našemu pořadu dát minimálně o jednu hvězdičku míň. (04.03.2009)

Je pár věcí, na něž nikdy nezapomenu. Třeba vyčistit si každý večer zuby, to patří mezi mé spíše pozitivní vlastnosti. V mé bezbřehé mysli se ovšem najdou i vzpomínky, jež bych si nejraději neuralizérem z hlavy vymazal. Psal se rok 2004, svět se stále otřepával z jedenáctého září a v Roztokách ještě nestály Solníky. Televize Nova úspěšně pokračovala v plagiátorství a ze zámoří přijala další pořad, jehož sláva slibovala hvězd se dotýkat a čerstvě korunovanému generálnímu řediteli Petru Dvořákovi do kapes peníze sypat. Všechny potencionální pěnice, pěnovníci a Anna Gleisnerová se sjeli na konkurzy a dali tak vzniknout kultu, jenž dodnes jako nenasytný parazit, jehož není nesložité se zbavit, saje nám, kultivovaným staromilcům, krev. Dodnes přede mnou vyvstávají v nočních můrách obličeje porotců, probodávajíce mě svýma nepřejícíma očima. Už je to deset let a zpívánkománie od té doby nabyla mohutných rozměrů; talentové pořady se navzájem předstihují ve sledovanosti a když jedna série skončí, druhá na sebe nenechá dlouho čekat. A nám nezbývá než vydržet, až toto šílenství pomine. (25.03.2014)