Christiane F. - Wir Kinder vom Bahnhof Zoo
My deti zo stanice Zoo
We Children from Bahnhof Zoo
Režie:
Uli EdelScénář:
Herman WeigelHudba:
Jürgen KnieperHrají:
Natja Brunckhorst, Thomas Haustein, Jens Kuphal, Rainer Woelk, Jan Georg Effler, Christiane Reichelt, Daniela Jaeger, Kerstin Richter, David Bowie (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Třináctiletá Christiane objeví na konci 70. let minulého století v Berlíně diskotékovou scénu a její život se od základů změní. Její noví přátelé berou LSD a heroin. Brzy se i ona sama stane závislou. Ráno chodí do školy a odpoledne se živí jako dětská prostitutka. Místo svobody jí drogy přinášejí jen zkázu a smrt a berou jí některé z nejbližších přátel... V kultovním filmu hraje David Bowie a soundtrack je plný jeho největších hitů. (Cinemax)
(více)Recenze (551)
Knižní předloha ve mně zanechala příliš silnou stopu, takže jsem byla zpočátku hodně rozpačitá a dlouho jsem neviděla víc, než úvodní půlhodinu. Hodně mi totiž chyběl jakýsi úvod, proč šla Christiane do Soundu, jak se dostala k drogám apod. Celkově byl celý film strašně zrychlený, největší prostor dostával hrdinčin stále tragičtější vzhled. To že ubíhá čas je mnohdy vidět jen na jejích odrůstajících rudých vlasech. Když se ale začne propadat hlouběji a hlouběji, film tím graduje. Pro mě vrcholem a nejsilnějším momentem je absťák s Detlefem...to jsem se hodně držela, abych nezačala zvracet taky. ()
Pokud čte člověk knihu a pak vidí film (nebo naopak), je bohužel nucen srovnávat. V tomto případě (jako u většiny dalších filmů, kde byla kniha dříve než film) hodnotím lépe knihu a mnoho mi toho z knihy ve filmu chybělo. Děsivost příběhu je ale stále stejná... ()
Kniha je celkem poctivá dokumentaristika. Přestože v ní chybí větší dávka zasazení do celospolečenského kontextu, jsou v ní (alespoň mezi řádky) obsažena jakási vysvětlení, proč se hlavní hrdinka upnula k heroinové subkultuře (domácí násilí, všudypřítomné zákazy, neosobní přístup ve škole...). Film na rozdíl od knihy redukuje příběh Christiane F. na pouhopouhou snahu šokovat, znechutit, varovat. Herecké (nebo možná spíš herácké :)) výkony byly ovšem dobré a atmosféru to má jakousi taky. Ovšem to, že člověku najede heroin po šňupnutí okamžitě, na tom nejspíš tvůrci byli v kině, nebo co... ()
Tento film by mali púšťať mladým ľuďom medzi 12-15 rokom života, pevne verím tomu, že by to aspoň pár životov zachránilo. Veľmi silný drsný snímok, ktorý nenechá snáď nikoho chladného. ()
Snad první film, který mě přesvědčil k tomu si přečíst i knížku. Jediná věc, která mi na filmu vadila byla ta hrozná němčina.. brr. ()
Na střední škole jsem četla knihu a hodně mě oslovila, film samozřejmě není tak drsný, ale i tak je to velmi působivé. Takovéhle filmy by se měli dětem pouštět jako prevence. ()
Z filmu vypadla bohužel řada věcí, které knížce dávají smysl. Scénář se omezuje pouze na popis jedné diskotéky a stanice metra, což mi pro pochopení jednání těch lidí přijde poněkud nedostatečné. Zvlášť je tenhle nedostatek patrný u hlavní hrdinky, u které probíhá velice rychlý přerod z normální holky na feťandu poměrně rychle a poměrně bezdůvodně. Film vůbec působí ani ne tak syrově, jako spíš amatérsky. ()
Nelpím na srovnávání knih a filmů. Přesto jsem během sledování My děti ze stanice Zoo mnohokrát zalitoval, že jsem předlohu nečetl, protože jsem zkrátka smysl mnoha scén vůbec nepochopil. Pro mě (neznalého předlohy) film ničí spousta samoúčelných míst, kterým je věnován neuvěřitelně rozsáhlý prostor, ale které současně naprosto nic nevypovídají o postavě ani nemají smysl pro děj. Patnáctiminutová epizoda s Davidem Bowiem byla sice super, ale co to řeklo o hlavní hrdince? Že má ráda Davida Bowieho. Možná měla v knize nějaký smysl, ve filmu ale určitě ne. Mnohem víc bych ocenil, kdyby se třeba Christiane pohádala s matkou nebo ji Klaus zneužil. Alespoň bych pochopil, co tu holku tak moc sžírá, že má potřebu podnikat šílené drogové experimenty, i když pochází z příznivých životních podmínek. Sama puberta není dostatečným vysvětlením, proč se třináctiletá holka rozhodne chodit s gay prostitutem a píchá si do žil háčko. Jinými slovy, pro neznalého knihy mi hlavní postavy přišly naprosto ploché a nevěrohodné. Snímek mi taky přišel svou koncepcí dost strnulý. Místo dynamické houpačky euforií, dojezdů a absťáků je film narýsovaný jako rovná cesta s kopce do pekla. Hlavní hrdinové více mluví, než hrají a mizerné výkony se režisér snaží dohnat šíleně zmalovanými tvářemi jako po výprasku a děsnou hororovou hudbou. Naopak velice kladně hodnotím dokonale vystihnutou atmosféru depresivních osmdesátek, tou pro mě zůstanou My děti nezapomenutelné. Strnulá paneláková sídliště v zachmuřeném městě jsou výmluvným pomníkem společenské i politické klece s omezenými životními vyhlídkami. ()
Syrovosti Christianina knižního vyprávění se nemůže žádný film rovnat, ale tohle je velmi zdařilé zpracování. ()
Skvěle natočený film, pro mě však stále vede knižní předloha. Nejvíce mě na tomto snímku potěšily herecké výkony. ()
Knihu jsem nečet, ani číst nebudu, poněvadž filmy a knihy o feťácích a o něčem podbném zrovna moc nemusím. Tenhle snímek je dobrá výchova strachem pro každého člověka a poukazuje na to, co se stane i s normálním člověkem. Prostě hrůza. Film je sice hezky zpracovaný a herecké výkony tak mladých herců jsou ukázkové, ale pochybuju, že si tenhle film budu pouštět někdy znova. Je to spíše jenom výchova strachem, než film. ()
Uf, tohle mi bylo prece jen docela "häftig". Ale mysleno v dobrem, paradni film, Uli Edel tento typ filmu opravdu umi. Knizka je samozrejme vyborna, u me urcite zafungovala jako prevence pred drogama. Jak jsem se porad nekde poflakovala po svete, tak cas od casu se stalo, ze nekdo nabidl lajnu nebo pilulku nebo jiny shit. Vzdy kdyz nekdo s necim takovym prisel tak jsem okamzite odmitla a zaroven myslela na "My deti..." . Pro me zasadni kniha meho detstvi / dospivani (cetla jsem ji poprve kdyz mi bylo 13). Film se drzi knihy vicemene verne, herci jsou hodne podobni (v knize jsou fotky) svym predobrazum a hudba = no ano, pan DEJVID, nekvetsi kral vsech kralu = naprosto skvela. Vyborny film i knizka. Oboji muzu jen doporucit. ()
Tenhle film (případně knihu) bych povinně promítal (nechal číst) na druhém stupni každé základní školy. Taky je ale pravda, že ho stačí vidět jednou... ()
Hlavní věc, která dýchá z tohoto filmu je odporný hnus, vypatlanost a špína. I proto je tak dobrý a autentický. Ve filmu je jedna otevřená nebo mnou nepochopená scéna: když přítel Christianiny matky najde v koupelně po jejím zkolabování lžičku a stříkačku, vypadá to, že mu nic nedochází... Tu scénu tam asi dávat neměli, protože je absolutně zcestná. A co se týče skutečného příběhu a tohoto lidského osudu - Christiane Felscherinowá měla už ve 13-ti letech v hlavě nasráno... ()
Gratulace maskérům, ti se tedy vytáhli. Dějově je to takové škobrtání, ale zde se asi nějak souvislý děj vrazit nedá. Nejsem zkažen knihou, tak mohu soudit nezávisle a myslím, že jde o velmi dobrý kousek. Není to nic světoborného, ale dívat se na to dá a mnozí by se možná i poučili. Bohužel je to celé takové dost statické. Ale možná to byl úmysl. ()
Jako film má správně odpudivou atmosféru,spousty odpudivých záběrů na odpudivých místech,s odpudivými lidmi(vlastně spíš herci).Přesto...i když je závislost skutečně těžká psychická porucha a člověk při abstinenci pozná všemožný zlý pocity a rozpoložení,je takováto autentická story (převedená na plátno nebo jako kniha) jasným tahem na branku z mnoha důvodů.Experiment s herákem započínající v hooodně raném věku(téma,který nikdy nepřestane bejt palčivý a aktuální),euforie,víkendovky,nový odpudivý lidé plný slepýho ega a sebevědom,vztahová zápletkam,ještě větší euforie,závislost......a pak jen velkej sešup dolů....vždycky to tak je!!!Sami víte,že DNO je nedílná součást tématicky obdobně zaměřeným snímkům.Já si myslim,že film byl ve své době jedničkou na trhu,dnes už je trošku vyčichlej i pro projekce na základních školách.Kniha 100%. ()
Bylo to tak realistický, až se mi z toho chtělo zvracet. Naprosto brilantně natočené scény, kde si dva feťáci odvykají a jejích propadání se na samotné dno. Díky tomuto filmu vím, že si rozhodně nikdy nic nezačnu s žádnou drogou. ()
Skvěle natočený snímek, který ve vás zanechá silně depresivní zážitek... ()
Za mě chudší Rekvijém nebo Trajnspoting. Ale na to, že tomu chybělo pořádné obsazení to vlastně zahrálo co mohlo, surově jako život sám. ()
Na prvýkrát sa mi zdalo, že film pôsobí až príliš akoby profesorsky a moralisticky, po druhom pozretí však túto výhradu ignorujem a zvyšujem hodnotenie – toto je bezpochyby vysoko kvalitné dielo. I keď to neviem úplne fundovane posúdiť, keďže som v tej dobe a na danej (slobodnej) strane železnej opony nežil, oceňujem predovšetkým pravdepodobné realistické podanie. Celkové prostredie príbehu bolo podľa mňa skvele zobrazené – spoločenská lúza a underground zmiešaný s bežnou populáciou, ulice a stanica, kde sa obyčajní slušní občania dopravovali do práce a z práce a medzi nimi kade-tade postávali, povaľovali sa a flákali sa feťáci, toxikomani, trosky, prostitúti, ... Tie všelijaké zdrogované ksichty boli jednoducho top vykreslené a stvárnené (vraj dokonca niektorí z nich boli reálni závisláci – tak sa ani nečudujem). Po dôkladnejšom zvážení a vezmúc do úvahy aj kontext roku vzniku teda konštatujem, že som videl jeden z tých najpôsobivejších a pre mňa asi aj najsugestívnejších filmov o drogách (totiž pre človeka čo má panickú hrôzu z nákazlivých chorôb vidieť ako si niekto umýva cudzím narkomanom použitú striekačku v spláchnutej vode z verejného zasvineného hajzla – to bol dosť drsný pohľad). Takže kam sa hrabú všelijaký Trainspotting, Requiem za sen alebo Eufória. Akurát neviem oceniť toľko ospevovaný soundtrack, keďže hudba Davida Bowieho nikdy nepatrila medzi moje zvlášť obľúbené. ()