Osm a půl

Ušlechtilá nuda, povýšená hereckým výkonem Mastroianniho na vyší level. Současně velmi osobní film, rozvíjející pestrou paletu námětů (hledání štěstí v životě, tvůrčí proces a jeho krize, vztah k ženám, hledání harmonie v osobním i profesním životě...), v němž nechává režisér nahlédnout do svého výjimečného světa. Komplikovaná podívaná, která není pro každého a která leccos prozrazuje o tom, jaké to je být světoznámý režisér. UPDATE 13. 10. 2015 - Sledovat podruhé tuto artovou libovku od mého velkého oblíbence Felliniho s ještě větším oblíbencem Mastroiannim v hlavní roli pro mě bylo naprosto úchvatným zážítkem. Film jsem měl nově možnost zhlédnout v digitálně restaurované verzi a naprosto mě to dostalo - ten film vypadal, jako by ho natočili včera! Nikde jediný škrábanec, šum, absolutně nic - dokonalá obrazová kvalita, která jen umocnila požitek z celého filmu. Film jsem sledoval zdánlivě nezúčastněně (dokonce jsem se ani nesmál jeho vtipům jako zbytek kina), ale o to víc jsem si vnitřně užíval možnost být zase na chvilku v tom báječném černobílém světě, v němž mi je tak dobře, a kde znovu ožívají všechny ty krásné ženy, nádherná auta a můj nejmilejší herec vůbec. Dozajista to není film pro každého - většinu nenáročných diváků by mělo dostatečně odradit, že je to 52 let starý film v italštině, který nemá v podstatě žádný děj a který musí většina lidí prostě prozívat nudou - ale na to snad není třeba dvakrát upozorňovat. Původní 4 hvězdy zvedám na maximum, hluboce přesvědčen o uměleckých kvalitách tohoto filmového skvostu. (12.08.2012)

Ja sa skor priklanam ku komentarom uzivatelov Djkoma alebo Radya, lebo tiez som sa znazil pochopit, o co vlastne v tomto filme slo, ale bolo to velmi tazke a to som mal stastie, ze som nebol unaveny, lebo by som urcite zaspal. Ja osobne mam radsej komercnejsie filmy, ale dokazem byt otvoreny aj tazsim filmom, ale drama 8 1/2 bola na mna az prilis narocna a zbytocne dlha. Myslim, ze najkrajsie to vystihol Cival v komentari: "Já vím, o čem chceš vyprávět. O zmatku v nitru člověka. Ale musíš to říct jasně, aby tomu lidi rozuměli.“ No a ani tak neslo o to, ci som tomu rozumel, lebo aj keby som tomu rozumel, bolo to proste prilis nudne. Zatial som od Felliniho videl AMARCORD (1973) a SILNICE (1954) s Giuliettou Masina, ten posledne menovany sa mi pacil z jeho filmografie najviac... 22.07.2010 ________ Marcello Mastroianni - (Guido Anselmi) +++ Claudia Cardinale - (Claudia) +++ Anouk Aimée - (Luisa Anselmi) +++ Sandra Milo - (Carla) +++ Rossella Falk - (Rossella) +++ Barbara Steele - (Gloria Morin) +++ Hudba: Nino Rota +++ (22.07.2010)

Felliniho originálny pohľad na riešenie osobnej krízy muža stredného veku. Proces riešenia - ťažký, ovplyvňovaný rôznymi faktormi, napr. kresťanskou výchovou, zážitkami z detstva a z minulých rokov, ženami....... Podľa mňa je spracovaný s vysokými umeleckými ambíciami režiséra, ale príliš časté a bezhraničné striedanie reality, spomienok a predstáv pôsobí na diváka skôr komplikovane a chaoticky ako umelecky. Výsledok riešenia - našťastie správny. Taký, ako som dúfala, že bude. Potešilo ma, že je to film o pochopení zmyslu života, o morálnych zásadách a o vernosti (aj keď to spočiatku vyzeralo všelijako). Inak by bol tento zvláštne chaotický film iba bezduchým pokusom o umenie a pre mňa zbytočná strata času. (13.02.2010)

Po formální stránce geniální. Řečeno za pomoci největšího klišé - Fellini kamerou maluje. Kontrasty černé a bílé, krásné kostýmy a extreriéry, snová atmosféra; co vteřina filmu, to obraz, který by mohl viset v galerii. Proto vlastně ani film nestačí za 139 minut nudit - scény se zajímavě přelévají jedna do druhé za pomoci asociací bez logické návaznosti a je potěšením to sledovat. Fellini míchá realitu, představy, sny a vzpomínky na dětství a nakonec to vše vytryskne do obrovského karnevalu. Problém mám ovšem s obsahovou stránkou, která mi nepřišla zdaleka tak zajímavá. Slavný a trochu nafoukaný rejža má špatné období - mizerné vztahy se ženami a tvůrčí krize, navíc krize středního věku.. Jenže si tak trochu říkám - a co já s tím? Je poznat, že film je do značné míry autobiografický, takže mi nějak nesedí, že mi autor předkládá dílo o tom, jak strašně složitě ono dílo vznikalo. Jako bych tento komentář napsal stylem ,,Vůbec nevím, co sem mám psát o filmu, co je tak dobře známý, ale vidíte? Nakonec přece jen něco píšu. No nic, uf, už to bude skoro hotové, ale byla to fuška, to vymyslet, to vám teda řeknu." Nicméně možná to časem pochopím. Až mi bude čtyřicet a přijdou všechny ty krize, pak bude 8 1/2 zřejmě první film, po kterém sáhnu. // To jsem napsal v roce 2013 ve svých dvaadvaceti letech, a filmu dal čtyři hvězdičky. Nakonec jsem nemusel čekat ani na krizi středního věku, stačily čtyři roky a jedna projekce v kině Aero a já měním na hodnocení absolutní. Když jsem ty obrazy viděl na velkém plátně, naprosto mě to dostalo. A řekl jsem si - autorská krize je přece téma jako jakékoli jiné. No ne? (28.05.2013)

Môj prvý a na dlho aj posledný maestro Fellini. Tento film som pozeral s asi desiatimi prestávkami počas dvoch týždňov, lebo keby som to mal skúsnuť na jeden krát, tak by som to fakt nezvládol. Už takto to bolo riadne sebatýranie, aké by som neprial ani väzňom v Guantaname. Nepokladám sa za blockbusterového diváka, mám rád umelecké filmy aj európsku produkciu, no na film mám jednu základnú požiadavku, aby mal nejaký dej, aby to o niečom bolo a niekam to smerovalo. Toto je jedna veľká nuda bez hlavy a päty, tých 138 minút pôsobilo ako 1380 minút. Ak toto niekto považuje za umenie... ja teda nie. Za hercov a formálnu stránku 40%. (17.04.2004)