Osm a půl

Film má samozřejmě několik úžasných momentů (úvodní "létací" scéna, milostné laškování režiséra s milenkou), zcela určitě je třeba pochválit výběr hereček a to ne jen pro jejich vzhled, prvotní nápad i vizuální zpracování. Jako celek mě však film nějak zvlášť nezaujal a největší vinu za to dávám dlouhé stopáži. Snímek je totiž tak "silný" a svým způsobem jiný, že se to jednak nedá unést, jednak se do něj vkrádá ani ne tak nuda, jako spíše nepochopení a postupně pak již nezájem. Jak píšu, mnohé scény jsou samostatně a samy za sebe až úchvatné, ale film jako celek jim dost ubírá. Docela bych souhlasil s Civalem, Radyo i Mattym. (11.05.2013)

Ve světě Federica Felliniho mají ženy tlustě namalované obočí, muži kouří jako osm Johnů Constantinů v jednom (měli jsme tě rádi ozónová díro...) a děti pro změnu nosí kuželovité čapky, aby mohli svým vnoučatům vyprávět o opravdové potupnosti až na půdu. Je to svět, kterému rozumí jen hrstka lidí (ti co umějí vypočítat jak dlouho poletí míček ve vakuu...), ti ostatní, co vědí, že gravitace je něco, co nelze přechytračit, mají zase z tohoto světa nutkání sebedestrukce. Za 145 minut se dá stihnou hodně věcí (posekat trávu, přečíst kratší knížku a nebo popřemýšlet o tom, proč Paris Hilton nenosí kalhotky), ale v tomto případě jsou 2 hodiny nevýslovným utrpením. 20 minut nuda- 10 scénka hodná zapamatování- 20 nuda a vlastně pak až do úplného konce. Ručička na hodinách se vám směje, že jste Fellinimu už zase skočili na špek a že zase trpíte. Pak ovšem příjde na řadu konec filmu a vy si postupně uvědomujete, že jste viděli horší filmy, že ten chlap, co měl perfektní sluneční brýle, byl docela "cool" a taky fakt, že v 8 1/2 byla nádherná přehlídka interiérových in-vychytávek. Až uvidím v Levných knihách jméno Fellini, budu se dlouho rozvažovat. Teď si ale musím dát na čelo obklad, už dlouho se mi nestalo aby mi film zapříčinil migrénu..... 50% (19.08.2008)

Patřím k těm, co 8 1/2 považují za velkolepou ukázku filmového umění. Napoprvé se mi líbil, ale přiznám se, že až po dalších shlédnutích jsem ho docenila naplno. Mastroianni byl v roli režiséra v tvůrčí krizi Quida tradičně vynikající a ženské herecké obsazení nepostrádá tak krásné herečky jako Claudii Cardinale nebo Anouk Aimeé. Nezapomenutelná hudba Nina Roty, krásné záběry, dialogy...Vyjimečný snímek! (25.06.2010)

Filmová bolest hlavy a duše složená do mozaiky eruptivních nápadů a myriády filmařských postupů, přesto brutálně ubíjejících. Krizová migréna (hrdinova, autorova) se dokázala přenést i na mně, a to po necelých dvaceti minutách filmu. S 8 1/2 mám totiž jeden seriózní problém - podle mého nefunguje jako celek, ani trochu. Snění v bdělém stavu, surreální výjevy, symbolika, to všechno dokáže upřímně nadchnout (té mazané nápaditosti!), ale brzy se začne celé tohle pouťové schéma opakovat, filmu díky tomu dojde dech a ze zbytku se tak stává jen mistrovsky podané potácení se od desíti k pěti - lakonicky řečeno: nuda. (27.07.2008)

Mezi snem a realitou, mezi dětstvím a dospělostí. Do 8 1/2 není snadné se ponořit, přeci jen jde o hodně osobní otisk osobní i tvůrčí krize na filmové plátno. Takže ze své podstaty je celý film hodně nedivácký, do značné míry egoistický, chvílemi i samoúčelný. I tak je ale od první do poslední minuty hodný obdivu, protože podobné prolnutí formy, obsahu, tvůrce a hlavního hrdiny je v celé kinematografii pravděpodobně jedinečné. 80 % (08.09.2009)