Osm a půl

Po formální stránce geniální. Řečeno za pomoci největšího klišé - Fellini kamerou maluje. Kontrasty černé a bílé, krásné kostýmy a extreriéry, snová atmosféra; co vteřina filmu, to obraz, který by mohl viset v galerii. Proto vlastně ani film nestačí za 139 minut nudit - scény se zajímavě přelévají jedna do druhé za pomoci asociací bez logické návaznosti a je potěšením to sledovat. Fellini míchá realitu, představy, sny a vzpomínky na dětství a nakonec to vše vytryskne do obrovského karnevalu. Problém mám ovšem s obsahovou stránkou, která mi nepřišla zdaleka tak zajímavá. Slavný a trochu nafoukaný rejža má špatné období - mizerné vztahy se ženami a tvůrčí krize, navíc krize středního věku.. Jenže si tak trochu říkám - a co já s tím? Je poznat, že film je do značné míry autobiografický, takže mi nějak nesedí, že mi autor předkládá dílo o tom, jak strašně složitě ono dílo vznikalo. Jako bych tento komentář napsal stylem ,,Vůbec nevím, co sem mám psát o filmu, co je tak dobře známý, ale vidíte? Nakonec přece jen něco píšu. No nic, uf, už to bude skoro hotové, ale byla to fuška, to vymyslet, to vám teda řeknu." Nicméně možná to časem pochopím. Až mi bude čtyřicet a přijdou všechny ty krize, pak bude 8 1/2 zřejmě první film, po kterém sáhnu. // To jsem napsal v roce 2013 ve svých dvaadvaceti letech, a filmu dal čtyři hvězdičky. Nakonec jsem nemusel čekat ani na krizi středního věku, stačily čtyři roky a jedna projekce v kině Aero a já měním na hodnocení absolutní. Když jsem ty obrazy viděl na velkém plátně, naprosto mě to dostalo. A řekl jsem si - autorská krize je přece téma jako jakékoli jiné. No ne? (28.05.2013)

Uffff.. Tak zase jednou film, při kterém se mi mozkové závity rozžhavily do běla.. První hodinu jsem se rozkoukával, o co že vlastně jde a dost jsem se ztrácel.. Pak přišla osvícená chvilka a najednou mi všecko začalo aspoň trošku dávat smysl a zapadat do sebe.. I tak ale zbylo velké množství míst, jejichž smysl mi zůstal naprosto skrytý a začala mě trápit nuda.. Snad to v budoucnosti "slepí" ještě o trochu víc další projekce.. Hudba, herci, kostýmy, kamera a hlavně režie skvělé, ale i tak je mi Fellini svým myšlením trošku cizí a do jeho filmů budu muset asi ještě dorůst.. (14.05.2010)

Vyprávěl vám někdy někdo svůj sen, který mu přišel nekonečně zajímavý a krásný, ale vy jste u jeho povídání s každým jeho slovem stále více a více usínali? Přesně takhle jsem se cítil já, když mi Federico vyprávěl o Marcellovi a Claudii a Anouk a Barbaře..., a tak jsem se raději vznesl, ve svých snech sám, vstříc své vlastní fantazii. (30.08.2007)

Se svými dvěma hvězdičkami si tady připadám jako jediný, kdo nepochochopil "wo co go". Sorry, ale tenhle film je sice filmové umění, ovšem tak těžce stravitelné, že ho běžný komerční divák rozhodně nemůže vydýchat bez nějakých následků na psychice. Já sice nejsem běžný komerční divák, ale měl jsem co dělat, abych to ustál. Každopádně tenhle film je od Felliniho asi nejsložitější. (18.07.2002)

Filmová bolest hlavy a duše složená do mozaiky eruptivních nápadů a myriády filmařských postupů, přesto brutálně ubíjejících. Krizová migréna (hrdinova, autorova) se dokázala přenést i na mně, a to po necelých dvaceti minutách filmu. S 8 1/2 mám totiž jeden seriózní problém - podle mého nefunguje jako celek, ani trochu. Snění v bdělém stavu, surreální výjevy, symbolika, to všechno dokáže upřímně nadchnout (té mazané nápaditosti!), ale brzy se začne celé tohle pouťové schéma opakovat, filmu díky tomu dojde dech a ze zbytku se tak stává jen mistrovsky podané potácení se od desíti k pěti - lakonicky řečeno: nuda. (27.07.2008)