Paralelní světy

Paralelní světy jsou typickou futuristickou modifikací Shakespearovského románu, s tím rozdílem, že zamilované nerozděluje jiný rod, nýbrž jiný svět. Ano je to tak, příběh se odehrává v univerzu, ve kterém existují dva světy, mezi sebou koexistující, s poetickými názvy Horní a Dolní. Zamilovaní si tedy budou muset s touto překážkou poradit. Film sází na svou neotřelou originalitu a po vizuální stránce se filmu nedá prakticky nic vytknout. Vše vypadá nádherně a až do konce filmu jsem se kochal vyladěnými CGI efekty, a to jsem ani neviděl 3D (po letech snad můžu jen dodat, díky bohu)...80% (26.02.2013)

Nepříjemné rozdělení společnosti z Vyměřeného času je tu dotaženo do černobílého absurdna dvou gravitačně obrácených světů. Vizuální stránka je v ulicích světa Nahoře a la Shadow Warrior, komplexní náhled pak CGI, ale ve 3D bude vypadat dobře. Rozpočet (60 mil dolarů?) se zdá být přemrštěný, romantika zcela kazí zážitek. (05.01.2013)

Dlouho se mi nestalo, abych si vizuálně užíval naprosto překrásný film a jeho příběh byl neuvěřitelně pitomej. On by ale dost možná ani zase tak pitomej nebyl, kdyby mi režisér během prvních pěti minutách nepředstavil tak, jak to v tomto světě funguje. Pak přesně, jak tu zdejší uživatelé říkají, jsem musel neustále přemýšlet nad tím, co je ve světě dobře a co je špatně. V tu chvíli jsem si všímal blbostí, kterých bych si normálně asi ani nevšiml. Nakonec jsem z toho byl úplně jalovej a závěr tomu vůbec nepomohl. Za ten překrásnej a až neuvěřitelně krásnej vizuál a spojení dvou světů si ale samotný film pozornost zaslouží. (04.01.2014)

Příběh poutavý, svět originální a fantastický. ALE na začátku vypadal film na sci-fi s reálným základem, ale během chvíle se přehopnul do fantasy bez fyzikální logiky – dvě velmi blízké zeměkoule a gravitace každé z nich působí jen na předměty (lidi), které z té které pocházejí. A s tím jsem měl místy problém a závěr jsem úplně (racionálně) nepobral. Víceméně to bylo celkem o ničem, ale ten nápad, fantazie, se cení. Navíc jde typově o film, kde se jedinec určité kastované/utlačované skupiny lidí vzbouří – jako Gattaca, Ostrov, Miority report –, a to mám rád. Chtělo by to další zhlédnutí. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 7 | hudba 7 | humor 0 | akce 2 | napětí 2 | pustil bych si znovu 6 (03.01.2013)

Mnoho sci-fi stojí na fikčním světě, na jeho konstruování, zákonitostech, pravidlech. Jak píše J*A*S*M, v Paralelních světech je těch nelogičností příliš mnoho na to, aby se člověk mohl v klidu soustředit na příběh (který je k tomu silně konvenční). Spíše přemýšlí nad tím, jestli to či ono dává alespoň trochu smysl. A ono spíše nedává. K tomu všemu je často ztížena divákova prostorová orientace ve smyslu "má teď postava padat nebo naopak?", tzn. akceptování pravidel daného světa (horního/dolního). Hlavní záporácká korporace mi přišla podivně pasivní (postavy jsou zatčeny, ale za malou chvíli se znovu setkají). Divím se, že se takovému polotovaru, který nedává moc smysl, Kirsten Dunst a Jim Sturgess vůbec upsali. (30.12.2012)