Zrození Planety opic

První část snímku je ještě poměrně zdařilá. Sledování lidského světa skrze oči dospívajícího šimpanze je, pokud nic jiného, originální. Zajímavým se stává už ve chvíli, kdy si divák uvědomí, jakým směrem se bude Zrození planety opic nadále vyvíjet. Každé zklamání a nepochopení, které lidské chování vyvolává v očích přechytralého primáta tak může vyvolávat emotivní odezvu i v diváckých řadách. Je jasné, že tvůrci s tímto diváckým očekáváním počítali. Viditelné to je zejména na jejich snaze začlenit Caesara do rodiny (či spíše života?) dr. Rodmana – tedy na poutu, které je odsouzeno k utlumení. Jistým kalkulem je pak vykreslování Caesara jako nevinného tvora, který doslova přejímá emoce spatřené ve svém okolí. Zpočátku zná jen milující rodinu, ale postupem času se setkává i s odvrácenou stranu lidskosti, což je samozřejmě jen další způsob jak z diváka vykřesat emoce a zároveň ho donutit k většímu přimknutí k Caesarovi. Tato vypočítavost bohužel první část sráží, i když naštěstí ne příliš hluboko. Příliš nenapomáhá ani hloupost, kterou se tvůrci snaží skrýt v rychlém sledu událostí, či v lepším případě neuvěřitelnost. Každopádně i přes tato negativa je tato část sledovatelná a v některých momentech dokonce zábavná, což se bohužel nedá říct o tom, co následuje. Lavina digitálních primátů vedená zrazeným Caesarem se dere do monumentální bitvy s až na pár známých tváří anonymním lidstvem. Zrození planety opic překvapilo svým začátkem a zklamalo svým koncem. Snímek těží hlavně z jednoduché, ale semknuté, dějové linie a rychlému průběhu. To má však i svou stinnou stránku. Díky předvídatelnosti začíná být postupem času otravný a nudný. (12.11.2011)

Ty dvě scény v podstatě dělají tento film, tím ovšem nechci říct, že by ostatek byl průměr. Výborně vybalancované dobrodružství podané velmi jednoduchým způsobem, a přes to vás chytne za srdce. Neznámý režisér Wyatt ví, jak pracovat s emocemi, akcí i myšlenkou, a dokáže z digitálních opic vyždímat úplně všechno, jestli člověk váhá v první polovině, komu fandit, v druhé jsou lidé zapomenuti a nastupujou chlupáči. Hlavně pak hrdina filmu Caesar je díky pokročilému motion-capture tak sympatický, že byste tento rok marně hledali někoho lepšího.. Revoluce je tady! Nepromeškejte ji. (17.07.2012)

Když jsem viděl název filmu značící asi milionté pokračování serie, nic jsem neočekával. Po čsfd hypu jsem zas čekal úchvatný trhák, kterého se mi ovšem spíš nedostalo. Zbyl dobrý film, na hollywoodský blockbuster nečekaně dobrý. Výborné efekty a i přes svou digitálnost velmi charismatický opičí revolucionář. Druhá, akčnější půlka má docela slušné tempo a i když se nevyvaruje některých klišé a chyb, suma sumárum se jedná o určitě nadprůměrné dílo s velmi slušnou hudbou. Uděluji trochu zmatené a nejisté 4*. (20.08.2011)

90%. Fantastický filmový úlet, ktorý je zábavný, primerane dojímavý, chvíľami skrz detailné opičie pohľady krásne emocionálny a čo mnohí oceňujú, má rýchly dejový spád. Som zbláznená do nových technológií (najmä kvôli nim hodnotím tak vysoko) a ako fanynka virtuálnych svetov som si digitálne opice vychutnávala tak, ako naposledy kingkongovské megalomanské bitky s dinosaurami. Problém ale vidím v krátkej minutáži. Tú dokážem odpustiť prostoduchým popcorňákom ako "Limitless" alebo "Source Code", ale tu s opičím potenciálom, ma tá dejová skratkovitosť trochu ubíja. Kvôli tomu je snímka hlavne vynikajúcou letnou zábavou s kúzelnými efektmi, ale nedosahuje epickej veľkoleposti filmov Pán prsteňov, King Kong či Avatar. Mala by som sa uchýliť k 4*, ale Caesarom (ktorý vôbec nepôsobí ako počítačová atrakcia, človek má pocit, že sa díva na ozajstného živého tvora) som tak fascinovaná, že je to málo vzhľadom k tomu, že aj pre tieto vizuálne efekty filmy milujem z celého srdca. So svojím výpovedným výrazom v tvári, ktorý je dokonale snímaný z každého uhla, mi ten šimpanz ešte aj teraz behá po rozume a zamilovala som sa do jeho prenikavého pohľadu tak, ako sa Pomo zamiloval do Carterovej šimpanzích očí v Burtonovej Planéte opíc :) (21.08.2011)

pozretie filmu som odkladala 4 roky. vzdy som si nasla nejaky dovod, preco radsej iny a nie tento. a moje podvedomie asi tusilo preco. priserna nuda. prvu hodinu som 6krat premyslala, ze film vypnem. nakoniec som to s nechutou dopozerala, hoci posledna cca pol hodina film vytiahla u mna z odpadu aspon na tie dve hviezdy. (06.11.2015)