Velký Gatsby

Mnohem více depresivní a snažící se o těžký art, než bych čekal. Že je Luhrmann packal, to víme už od dob Australie. Jeho teatrální dialogy a naškrobená romantika mi vadila už od té doby. Tady v mnohém utrpení pokračuje. Postava DiCapria bohužel není zdaleka tak pozitivní, jak by se na první pohled mohlo zdát. Myslím, že došlo k hrubému nepochopení předlohy, potažmo úmysl divertovat se jaksi nepovedl. Gatsby jakožto film je vizuálně velmi okázalý, skoro až snový. Některé vizuální finesy se povedly výborně, některé jsou otřesné (některé kamerové nálety wtf ?). Celé to působí pompézně, monumentálně, vyprecizovaně a chladně, stejně chladně, jako na mne působili hlavní hrdinové. Nevěřil jsem mnoho scén a když už, tak spíše ty zlé, nežli dobré. Snaha o dokonalé audiovizuální zpracování (spolupráce s Jay Z přináší feeling jako řemen, vizuální efekty) je jasně patrná a určitě v hodnocení plusová. Působí to však na mne jako dvacátá léta dvacátého století, které si představuje člověk žijící v roce 2148. Lehce "future retro styl", který mi nesedl a cítil jsem prapodivnou pachuť v ústech. Ani ta snaha o artovou záležiitost není na místě. (19.05.2013)

VELKÝ GATSBY, po AUSTRÁLII druhá část Luhrmannovy tzv. Epické trilogie, se ještě víc než předchůdce polemicky staví ke konvencím klasického hollywoodského filmu a spolu s titulním hrdinou si klade otázku, jestli lze (kinematografickou) minulost zopakovat. K zodpovězení dané otázky se dobere velmi důmyslným způsobem, založeným na proměně strategií filmové formy, kterou je divák veden od záměrně distance k maximální možné imerzi a jejímu následnému zpochybnění._____ První dva akty - které patří k tomu nejopojnějšímu, co jsem za dlouhou dobu viděl - dosahují distance vysokou mírou sebeuvědomělosti vyprávění a zesílením neviditelného stylu. Funkcí postavy Nicka je být mediátor, který nejenom že na rovině příběhu zajišťuje setkání ostatních, ale zároveň zprostředkovává vyprávění, jehož zdroje se proměňují od ústního podání přes psaný deník až k jeho předčítání (...). Snímek nám to dává okázale najevo, když slyšíme voice-over mimo obraz a akcentuje se, že prezentované je odvislé od vnímání Nicka, který nezapomíná dodávat, že je zároveň "uvnitř" i "vně" fikce. Do toho jsou ještě vkládány vzpomínky ostatních, které jsou filtrovány skrze ně a které upomínají na konkrétní filmové dobové postupy (okázalé zadní (pře)svícení, umísťování herců do archivních zrnitých záběrů atd.). Především úvodní půlhodina pak problematizuje vnoření se tím, že v míře větší než velké zesiluje a zmnožuje kontinuitní postupy, a tak kamera prolétává prostředími, mezi kterými vytváří návaznost na základě kompoziční podobnosti, dialogový háček odstartuje uvnitř fikce přítomnou hudbu, jež je zároveň komentářem k dění, a do toho zní část dalšího tracku, který je vyjádřením mentálních pochodů některé z přítomných postav._____ Ovšem od sporu mezi Nickem a Gatsbym, kteří se neshodnou na (ne)opakovatelnosti historie, celé dílo "zklidní". Stříhá se méně častěji, záběry jsou inscenovány klasicky s významotvorným rozmístěním postav v několika plánech a přeostřováním mezi nimi, vyprávění nedává najevo sebe sama, voice-overů radikálně ubyde a okázale prezentované mezery jsou postupně vyplňovány, nespolehlivé informace uváděny na pravou míru, důmyslně se zužitkovávají prostředí, (vedlejší) postavy i motivy představené předtím. Následkem toho se i přes drobné odchylky film stává pro diváka imerzivním, ale nakonec skončí neklasicky. V melodramatu není ustanoven ani jeden z několika možných heterosexuálních párů a nabízí se číst celý příběh jako vyprávění o nenaplněných láskách, především pak mezi Nickem a Gatsbym (zvlášť když oproti předloze schází Nickova letní známost, Tom o něm řekne, že se "rád dívá" a pohledy mezi Nickem a Gatsbym a nasvícení scén s nimi k této interpretaci přímo vybízí). Minulost, ačkoliv se o to Gatsby snaží, navrátit nelze, "říká" GATSBY. Díky své poučenosti historií kinematografie a formální promyšlenosti i podvratnosti vůči konvencím je pro mě VELKÝ GATSBY nejlepším Luhrmannovým počinem a jedním z nejlepších letošních kinotitulů. (17.05.2013)

Baz zkrátka ví, jak na mě. Ano, příběhově to je hodně ploché, milovníci předlohy asi musí lézt vzteky po stropě a já se jim vlastně ani tolik nedivím. Má to ale přesně všechny prvky Luhrmannových filmů, které na mě vždy fungovaly a evidentně ještě nějaký pátek fungovat budou. Opulentní, záměrně balancující na hraně kýče a hlavně výtečná audiovizuální podívaná, kterou je nutné vidět na velkém plátně. Luhrman má propojení nádherných obrazů a nápaditého soundtracku stále v malíku a při kalících částech či songu Lany Del Rey jsem byl nadšen. Nepřišlo mi to ani nijak chladné a ty emoce fungovaly v některých scénách opravdu na výbornou. Herecky až na castingově nevhodně vybranou Carey Mulligan výtečné. Jen ten scénář je evidentně značně zjednodušený a malinké zkrácení stopáže by také neuškodilo. Luhrmann mě ovšem ani tentokrát nezklamal. (02.06.2013)

|| Scenár: Baz Luhrmann, Craig Pearce / Predloha: F. Scott Fitzgerald (kniha) | Hudba: Craig Armstrong | Produkcia: Baz Luhrmann, Douglas Wick, Lucy Fisher, Catherine Martin, Catherin Knapman | Distribúcia: Warner Bros. Pictures | Štúdio: Village Roadshow Pictures, Bazmark Productions, A&E Television, Red Wagon Entertainment | Rozpočet: 105 miliónov $ | Tržby: 348,840,419 $ || Podobný vizuál mal naposledy Moulin Rouge a Speed Racer. Každopádne, do konceptu sa onen bezhraničný gýč v mojich očiach hodil len do príbehu z Montmartru. Bolo úplne jasné, že z tejto predlohy sa nedá urobiť zázrak, a i to tak dopadlo. Nebyť elitných hercov, ktorí hrajú o život, by si táto megalomanská záležitosť zaslúžila žumpu. Občas som sa cítil jak decko v Disneylandu, ktoré chce radšej ostať v rodnom meste. Paradoxne za to nemôže vôbec nikto zo zúčastnených, je to jednoducho spôsobené predlohou, ktorej nie je súdené byť úspešnou filmovou záležitosťou, pretože je knižnou legendou. Obrazovo a herecky občas nadčasové, avšak tých digitálnych scénových prechodov je tam viac, než čo viem uniesť. 40% | Blu-Ray, THX, EN DTS | Po roku a pól som sa odhodlal na opätovné zhliadnutie, pretože mi bolo podozrivé, že som dal za 2* filmu, v ktorom hrá môj top1 DiCaprio. Ujasnilo sa mi, že mám predovšetkým problém s predlohou, a nie s filmom ako takým. Paradoxne je to podobné, ako pri Vlkovi z Wall Street, ktorý utiahol tiež Leonardo. Príbehy Gatsbyho a Vlka sú podobné vtom, že hlavné postavy sú osoby s otáznou morálkou, ktorým divák môže len ťažko fandiť a tak nemajú skoro žiadnu šancu prirásť k srdcu, ani napriek tomu, že ich všetci naokolo ospevujú a obdivujú. Je to prípad toho, keď sa príbeh prieči s bežnou šablónou, a to automatickým očakávaním, že hlavná postava je pozitívna alebo naopak totálne negatívna, záporácka. Gatsby aj Vlk sú však strednou cestou medzi týmito archetipmy, a tak dávajú divný, zmiešaný dojem, ktorý mi proste nikdy nesedel pre filmové ani knižné príbehy. Čiže mám omnoho viac problém s celým jadrom týchto filmov, než s Luhrmannovým spracovaním tohoto milostného trojuholníku. Nakoniec zdvýham z 2 na 3 hvizdy, pretože Luhrmannova schopnosť vyjadriť pocit omámenia alkoholom alebo drogamy audio-vizuálnymi prostriedkami nemá v kinematografií obdobu. A pretože sú herci chirurgický presný. 60% | Blu-Ray, DD, HU DTS | (22.09.2013)

Make-up a svícení dělají z Gatsbyho uniklou modelínu od Madame Tussaud, Luhrmanův chtíč po nejefektivnější obrazové kompozici zase bezpohlavní náčrty ze všech ostatních, což činí z ‚Velkého Gatsbyho‘ nejhůře vyprávěný (a subjektivně nejdelší) blockbuster sezony; dobrá party skončí bez kocoviny, ale tady vás to táhne do ústraní s pocuchaným žaludkem ještě před jejím vyvrcholením. (12.01.2014)