Diktátor

Pre väčšinu dnešných divákov je nový Cohenov film a jeho Diktátor len ďalšou šialenou postavičkou, ktorá stavia na absurdnom humore, nemiestnych vtipoch a dehonestujúcich poznámkach napádajúcich ľudské rasy, náboženstvo, politiku atď. Len pre malú skupinu je tu možnosť uvedomenia si spojitosti a prvotného nápadu, ktorý vyšiel z pera Charlieho Caplina a jeho filmu z roku 1940. Je samozrejme scestné tieto dva filmy porovnávať, nedajbohu hovoriť o nejakom remaku. Niektoré súvislosti sú ale jasné a ja dávam komplimenty faktom, že aj napriek priepastnému časovému rozdielu medzi filmami a ich ideologickým zámerom sa podarilo týmu okolo šialeného Angličana opäť stvoriť niečo podobné. Amerikou sa totiž opäť prehnalo tornádo humoru, niektoré pointy vtipov a hlášok hraničia s drzosťou, Sacha sa neserie s ľudskou dôstojnosťou, ale pokiaľ máte v sebe dostatok tolerancie a viete sa odosobniť, tak pre Vás bude film nechutne dobrou komédiou. 85%. (30.11.2012)

Diktátor je prošpikovaný spoustou gagů, z nichž některé mají šanci stát se legendami, ale většina bohužel tak nějak "zapadne" v ději. Jde o typickou cohenovskou zábavu, která mi sedí, takže se dá říci, že 4 hvězdy jsou takový standard a na Cohena je to vlastně průměr. Ovšem co by za takový průměr někteří jiní dali, že? ;-) (03.03.2013)

Na Diktátora jsem se podíval v dobrém rozpoležení, lehce intoxikován, bez nějakých velkých očekávání, jelikož mě Cohenovy (a jsou to především jeho projekty) předchozí filmy, Borat i Bruno, nechaly povětšinou klidným. Za poslední roky se můj celkový vkus sice lehce posunul, ale Cohenově politicky ultranekorektní hlíně jsem pořád na chuť nepřišel. Poměr vtipů a gagů, které mě upřímně pobavily oproti těm, které mi přišly slabé, nedotažené, hloupé, či vyloženě idiotské až nechutné zůstává pokud si dobře pamatuju přibližně stejný (tj. silně převládají ty druhé) , jako u výše zmíněných filmů. Přes to všechno jsem rád, že jsem Diktátora viděl a doporučil bych ho možná raději, než některé z filmů, které ode mě dostaly hodnocení lepší, ale jsou ze své podstaty zastupitelné. Cohenovy filmy jsou prostě výstřední, ať už se nám to líbí nebo ne, a staly se součástí kulturního zeitgeistu. 50% P.S.: Těm z vás, které rajcují proslovy střihu toho, ve kterém Aladdin vtipně srovnává praktiky diktatury a americké demokracie, doporučuji pořad Real Time with Bill Maher, ve kterém Maher servíruje podobné dobroty čtyřikrát do měsíce v závěru sekce New Rules. (03.12.2013)

„Demokracii nikdy! Wadiyský lid je rád utlačován!" Tohle je neskutečný nářez, na jaký jsem toužebně čekal již nějakou dobu, ale vnitřně jsem byl smířen s tím, že nikdy nepřijde. Aladeen je hrozný sympaťák, olympijský vítěz, fantastický porodník, kvalifikovaný mučitel, nadějný onanista a navíc se nebojí ukázat světu, že naše demokracie se o od té jeho diktatury liší pouze názvem a médii vtloukaným mýtem o dodržování lidských práv. Balím kufry a zítra se stěhuju za zářivou budoucností jeho dvojníka do Wadiye. (08.07.2012)

Cohenův humor balancuje na pomezí geniálně trefných fórů a úplné debility. Jeho Aladeen po většinu filmu skvěle paroduje všechny ty šmejdské vůdce, jimiž je tento svět zamořen. Pak ale hodí do placu vtip daleko za hranicí dobrého vkusu, jemuž se snad nemohou smát ani ti nejzastydlejší z puberťáků (malí chlapečci, porod atd.). Ve filmech o Boratovi a Ali-G byl tento poměr hodně vychýlen v prospěch těch lepších fórů, v Brünovi spíš naopak a Aladeen je tak někde mezi. (27.11.2012)