Django Unchained
Divoký Django
Django Unchained
Django Unchained
Django Unchained
Django Unchained
Režie:
Quentin TarantinoScénář:
Quentin TarantinoKamera:
Robert RichardsonHrají:
Jamie Foxx, Christoph Waltz, Leonardo DiCaprio, Kerry Washington, Samuel L. Jackson, Walton Goggins, Dennis Christopher, James Remar, David Steen (více)VOD (5)
Obsahy(3)
Píše se rok 1858 a v Americe právě probíhá občanská válka. Texasem vedou bratři Ace a Dicky Speckovi pěšky skupinu spoutaných černých otroků a mezi nimi je i hlavní hrdina otrok Django. Ten má šanci získat díky nájemnému lovci lidí dr. Schultzovi svobodu, pokud se mu povede dopadnout vraždící bratry Brittlovi. Djangovi se tak zároveň naskytne příležitost najít ženu, kterou musel před lety nedobrovolně opustit. Ani jeden z hlavních hrdinů však netuší, jak blízko jsou nejnebezpečnějšímu dobrodružství svého života... (TV Nova)
(více)Recenze (3 233)
Nespoutaný Django. Když jsem slyšel, že Tarantino bude točit western, nevěřil jsem tomu a trochu jsem se tomu i vysmál. Nakonec jsem v to uvěřil a těšil se na to jak to dopadne. Recenze dopadli dobře... 25. nejlepší film - tak to už opravdu bylo co říct. Skoro tříhodinová filmová událost byla opravdu nabitá střílením, zbraněmi, DiCapriem, krví, sprosťárnami a DiCapriem. Leonardo DiCaprio na mě působil vzhledem jako hodného a vtipného padoucha a nakonec se projevil jako mrtvý padouch. Mám li být upřímný, tak jsem si konec představoval trochu jinak, ale do toho mi nic není, protože já scénář nepsal (škoda mohl jsem mít Zlatý Glóbus :-)). Nicméně film na mě zapůsobil stylem Tarantinovským a zároveň westernu z 21. století. Film jsem vůbec nepřirovnával k westernům typu Sergia Leone. Ta krev mi sem stříkala sama. Takovou nálož krve jsem snad v žádné Tarantinovce ani neviděl. Waltz byl milý zabiják, který šel za ženou a prachama - stejně jako Django. Je fakt, že z některých scén jsem i padal smíchy. Možná vám budu připadat jako sadista, ale... ta scéna jak zastřelí paní domu a ona odletí... tak ta mě dostala. Přestřelka v domě mě uvalila do takové eufórie, že jsem ani nevěřil, že když vás někdo střelí, tak to vypadá takhle. Lepší western jsem určite poslední rok a ani 21. století neviděl. Jednoznačně palec nahoru! ()
Kurevská pecka. Spousta krve, jeden nasranej negr a trochu řapecu do toho. Western pro 21. století byl právě vynalezen. Asi nejepičtějsí finále ever a dokonalý Waltz s Jacksonem. Jo a nezapomenutelná scéna s počátky ku klux klanu. Tarantino by si zasloužil minimálně nobelovku za vykopání Waltze z německého fekal porna. Takhle jsem se u filmu nepobavil už dost dlouho. ()
Nemůžu si pomoct, ale po filmu jsem si hned vzpoměl na Temný rytíř povstal. Totiž i tady mi příjde, že si byl Tarantino až moc jistý svým předchozím geniálním počinem a chtěl podobně jako Nolan vstoupit do stejné řeky, ale už na to neměl scénář (a dialogy). Spousta scén je tak zbytečně na sílu a v rámci nálady filmu absolutně mimo mísu (třeba závěr na koních). Jako by si byl Tarantino až příliš vědom toho, že ty blbinky od něj lidi čekají a zatímco jiní rejžové by za to byli lynčováni, mu se za to tleská, páč: "to neřeš , to je prostě Tarantino". Docela nefér. Waltz opět výborný ( i když je to pořád Landa v bleděmodrém), Caprio v pohodě, ale s jeho nástupem přisla i nuda a spousta vaty. Foxx, ač ho nemám rád kupodivu nevadil. Panchartům to nesahá ani po kotníky. Čtvrtou hvězdičku přidám, až se časem (snad) sníží přestřelené hodnocení. 70% ()
Předem upozorňuji, že Tarantinovky nejsou mým šálkem čaje, ale tenhle film se opravdu povedl. Jsou to hlavně charaktery a skvelé herecké výkony, co se o to zasloužily (a to Jamieho Foxe vyzdvihuji až jako posledního). Myslel jsem, že Waltz bude hlavním tahounem filmu, pak se do toho ale vložil leonardo a Samuel L. Jackson a máme tu pěknou hereckou konkurenci.. prostě nevíte koho si zamilovat dřív. Dalším pozitivem je, že se typickýho tarantinovskýho masakru dočkáme jen jednou a to na krátkou chvilku. Takže film rozhodně stavící na hereckých výkonech a na perfektním scénáři, protože žádný dialog vás nepřestane bavit. ()
Jako fanoušek Q. Tarantina byl Django unchained ve velkém očekávání. Nezklamal mě v žádném případě, naopak postaral se určitě o největší pecku roku a pro mě velmi pozoruhodný zážitek v kině! Pocta westernům ve velkém stylu, i když přímo o western se určitě nejedná. Film je natočen typickým tarantinovským stylem - propracovaý příběh, geniálně napsané a zahrané postavy, vytříbené dialogy, litry krve, kulervoucí akce, černočerný humor a úžasná hudba (OST už mám stažen). To vše Django má! S Pancharty to kráčí ruku v ruce a nerad bych soudil, který z filmu je lepší. Z herců jasně dominuje um Ch. Waltze (věřím v Oscara), na paty mu šlape L. DiCaprio a za zmínku stojí určitě karikaturní postava S. L. Jacksona. J. Foxx - u něj víme, že dokáže zahrát lepší postavy, ale tady má být zkrátka cool černoch co jezdí na koni, a sedí mu to dokonale. Pravda, v jednu chvíli už jsem měl pocit, že je konec a přišlo mi to malinko zbytečně natažené, ale ve výsledku to byl detail. Plno nezapomenutelných scén, z nichž je určitě potřeba zmínit problémy Ku-klux-klanu, která mě fakt rozsekala :-). I menší role samotného QT potěšila, zvlášť jeho stylový odchod. ()
Zábavný i vtipný, ale skoro 3 hodiny jsem teda téměř nemohl vydržet. Tohle není tanec s vlky, kdyby měl Django o hodinu menší stopáž jdu s hodnocením nahoru, takhle jsem se možná víc než třetinu filmu pronudil. ()
Pocta mnoha žánrům (v čele s westernem samozřejmě), ale zároveň v mnoha ohledech i parodie. Django Unchained je prostě dokonale originální a skvěle zahraný, zejména Waltz v první polovině filmu hraje skvěle a při jeho hláškách se skutečně smálo celé kino víc než při lecjaké komedii. Některé scény jsou sice na můj vkus až moc extravagantní (přestřelka v domě - respektive hudba při ní), ale to k Tarantinovi prostě patří. ()
DJAAAAANGGOOOOOOOOOO djangooo!!!! Na tohle musíte být Taratinovec aby vás to chytlo..Ten osobytej styl holt nesedne každýmu! ()
Po Pulp Fiction sa zdalo, že Tarantino už nepríde s ničím tak výnimočným. Nehanební bastardi tento mýtus "zbořili" a Divoký Django toto "zboření" definitívne potvrdil. Prvá polovica je úžasná, bezchybná, dokonalá. Nechápem kde Christoph Waltz celé tie roky trčal, pretože je opäť tým najlepším, čo film predviedol. Keď dej začína zdanlivo nudiť, na scénu prichádza DiCaprio a pokiaľ doteraz bola úroveň najvyššie, teraz v Tarantinovskom štýle rozbúrala plafón a dostala sa ešte vyššie. Druhá polovica, aj keď poľavila, udržala si podstatne dobré tempo s občasnými výpadkami. Čo pravdepodobne štve viacerých sú dve veci: 1. Postava Hildi - miestami som mal pocit, že Djangov kôň a na pružine sa hompálajúci zub na Schultzovom dostavníku majú lepšie vykreslený charakter. S tým Tarantino nikdy nemal problém, takže vôbec nechápem, ako "toto" vzniklo. Čo však nechápem viac je bod 2. Finále - Z postupnej gradácie to prerástlo do obrovských rozmerov a malo to v nich ostať tým, že by sa stopáž pohybovala niekde okolo 2 hodín a 20 minút. Gradácia deja mala vyvrcholiť v čase "podania rúk" a film mal so štýlovou prestrelkou skončiť. Od chvíli, keď sa Django vzdá, nejde to dolu vodou, ale Viktóriiným vodopádom. Až sa zdá, že film pokračuje len preto, aby si tam zahral aj samotný Tarantino. Potom sa to už len doplazí do konca, ktorý je o dve triedy nižšie, ako scéna Waltz vs. DiCaprio. Je preto zjavné, že práve oni tvorili oporné piliere celého filmu a s priemerným Foxxom sa z toho stalo len priemerných 20 minút navyše. Škoda. Napriek tomu, s fenomenálnym Waltzom, skvelým soundtrackom a Tarantinovými dialógmi, efektmi a kamerou je to veľmi pôsobivé sústo. /EDIT/: Po druhom pozretí dvíham na plný počet. Waltz a DiCaprio herecky dokonalí. Pri scéne Kukluxklanu som sa bavil ešte viac, ako prvýkrát. ()
Nebyl by to Tarantino, kdyby jeho film neměl cca 60 minut přebytečné stopáže. Skvělá první část, ale pak už to prostě (kromě několika velmi dobrých scén) není ono. Navíc ten naprosto nesmyslný moment, když...nechci spoilerovat (ti co viděli jistě ví o čem mluvím. Ta zbraň umí vystřelit dvakrát!) ()
Jedno je mi záhadou. Proč, když se zčistajasna vynoří film naditý drsnými dialogy, třímetrovými stříkanci pěti litrů krve, jejichž přítomnost se dá skvěle vysvětlit černohumornou nadsázkou, z toho lidi šílí? Django je po vizuální stránce znamenitý. Ten zvuk a kamera, struktura kůže westernových oblečků je cítit takřka na dosah (oka?). Povrchnost a efektnost z toho už ale přímo čpí. U Tarantina se hlubšího náhledu nedočkám nikdy, to je jedna stará známá. Proč srovnávat jeho Djanga s westerny a hned ve druhé větě připomínat, že vlastně ani nevadí, že o ty ostré kolty až tak úplně nejde? Díky té zmíněné nadsázce, díky tomu (oscarovému, mimochodem) scénáři, který tak parádně jak z želatiny pracuje s příběhem, že divákovi ty zvraty.. co zvraty?! Celý příběh vůbec.. ani nepřijdou zvláštní. Proč by taky měly? Je kolem toho spousta promyšlených, vybroušených postav, jejichž um (i um režiséra /co se musí nechat, perfektně zmákl svůj pohled na předsudky a rasismus/) skvěle drží napětí. DiCaprio hraje jak přezíravej parchant – no, jde mu to fantasticky. Když už nějaká cena, pak mimo technických kategorií určitě on. Kdyby ten Tarantino radši zapracoval na příběhu, když už má tak skvělé nápady, (i po hudební stránce - nemyslím instrumentálku, i když taky neurazila) než aby přeháněl jednoduché skutečnosti do extrému, byl by to sakra dobrý film. Jako když zatřepete s lahví plnou skvělé limonády, ale pootevřete hrdlo, takže technicky uvidíte něco, co jste nečekali, ale ve výsledku si ty ulepené ruce budete připomínat déle než samotný nápoj. ()
Sice o třídu lepší než protrpění Hanebný pancharti, super scény (krev na bavlně, či co to tam rostlo), výborně zasazená hudba, ale někdy zbytečně moc násilí (scéna roztrhání D´Artagnana psy, zápas u Candieho - DiCapria doma) a hlavně, film od filmu dochází Tarantinovi dech v jeho dříve super disciplíně - v dialozích. Večeře u Capria byla prostě nekonečná... ()
Tarantinovi odpouštím stejně jako u Hanebných parchantů nejen historické nesrovnalosti a vodotrysky krve....porušuje veškerá pravidla, přesto je výsledek působivý (Například se objevují osoby, jimž je věnován tak významný záběr, že očekáváte, kdy opět přijdou na scénu. Marně. A konec nikdy není konec.). Jeho filmy jsou čím dál lepší. Už dlouho jsem neviděla tak pěkný nekonvekční western! ()
Na jednu stranu vynikající, na druhou stranu je to tak trochu Nespoutaný parchant o 85 let dříve. Waltz tady opět mele třemi jazyky a působí velice podobně jako v Panchartech. Foxx je vynikající, DiCaprio taktéž neodolatelný a Samuel L. Jackson jakbysmet. Nejlepší je samozřejmě úplné finále, ale skvělých momentů najdeme v celém filmu samozřejmě dost. Hádla o kukly mě dostala :) A nezapomeňme, jaká pěkná pocta klasickému westernu to je. 80% ()
Nemám slov tento film je proste fantastický. Tarantino zase nesklamal, je neuveriteľné čo dokáže natočiť. Neľutujem tých 165 minút ktoré som strávil sledovaním tohto filmu (a mohlo by to byť aj dlhšie) pretože toto nie je film toto je majstrovské dielo. Nemám mu čo vytknúť tu je proste všetko : krv, akcia, hlášky, napínavé a zábavné scény, fantastická hudba, dokonalé herecké obsadenie (DiCaprio ako Calvin Candie je úžasný taktiež aj Christoph Waltz, Jamie Foxx a Samuel L. Jackson ). Tak čo si ešte viac človek môže priať :) Môžem s čistím svedomím povedať že toto je najlepší film ktorý Tarantino počas svojej kariery natočil. Toto ma nikdy neprestane baviť. Bravo Quentin, bravo. 120% ()
Má to sice styl, herecké obsazení a děj není také nejhorší, ale že bych byl nějak extra unešen to ne. Myslím, že DiCaprio si tenhle snímek mohl odpustit a využít svůj potenciál v něčem smysluplnějším, samozřejmě opět brilantní výkon. Waltz absolutně nejlepší postava ve filmu, jeho výkon - 100%. Jamie Foxx si spíš mastil ego, ale jinak ucházející. Film přesně pro generaci do 26 let, což zahrnuje i mne, tudíž tak vysoké hodnocení ( Akce, krev, násilí a bradavky Kerry Washington, to je klíč k udělání filmu pro mladé ), být odchovancem klasických Westernů, tak bych moc nadšen nebyl. I přes dlouhou stopáž jsem byl přijemně spokojený, ačkoliv nevim kdy opět tomu svěřím svých 165 minut svého času :-) ... Takže tak. ()
To jako fakt??? první polovina je naprosto dokonalá za 5 hvězd ... vše funguje jak má paradoxně až do chvíle kdy se na plátně objeví Leonardo DiCaprio jehož herecký výkon je naprosto dokonalý :-) ... ovšem od té doby co se tam objeví začne to ztrácet šmrnc a začne se to plácat v jedný kuchyni a nastane neskutečná nuda .. Western se změní v telenovelu a nakonec v naprosto nesmyslnou krvavou řežbu na konci ...Hodnotím 3ma hvězdičkama jednu za první polovinu filmu... druhou za vtip o pytlích ... a třetí za herecké výkony ... Druhé půlce filmu bych musel dát naprostej odpad! Jako je to škoda protože potenciál ten film měl a využíval ho ale pouze do poloviny :'( ...2* 43%... ()
Sledovat Nespoutaného Djanga bylo jako degustovat pekelně drahou 21-letou skotskou whisky - nejdřív sladké, pak ale zatraceně hořké s dlouhým chuťovým ocasem. První polovina byla velmi zábavná, u scény s KKK jsem brečela smíchy. Foxx, ale hlavně Waltz předvádí herecký koncert. Nástupem DiCapria, který se tímto filmem definitivně kvalifikoval do mé top 10, a Jacksona na scénu mi přejel mráz po zádech a zbytek filmu jsem sledovala s otevřenou pusou. Že je Tarantino žid, to jsem tušila, ale on je taky černoch. "Nemohl jsem si pomoct!" 100-nekorektně-korektních-% ()
Skvělý příběh osamoceného lovce hlav a kvalitní herecké výkony - to přesně jsem od filmu čekal a přesně to jsem dostal. Quentin dospěl v tak velkého filmaře, který už asi těžko šlápne úplně mimo můj vkus. Upřímně jsem od něj ale neskromně čekal ještě víc. První půlka je vynikající, pak ale děj pomalu ztrácí tempo a ke konci i dech. Když už jsem u toho finále - to je naprosto zbytečně dotažené až napodruhé. Fenomenální Christoph Waltz, táhne na svých bedrech celý film a pokračuje ve skvělé formě z Hanebných panchartů. Djanga bych shrnul jako skvělý film, u kterého Tarantinovi bohužel chyběly ostřejší nůžky ve střižně. Vynikající snímek tak může trošku působit jako promarněná šance než kultovní oslava spaghetti westernů. ()
Související novinky
Nový film Willa Smitha se odsouvá na příští rok
Příběh o tom, jak Willu Smithovi (Já, legenda, Král Richard) jedna facka změnila život, se bude psát nejspíš ještě nějakou dobu. V tuto chvíli má herec desetiletý zákaz účasti na Oscarech, přišel o… (více)
Tarantino potřebuje hit
Devátý snímek režiséra Quentina Tarantina Tenkrát v Hollywoodu započal svoji americkou jízdu za dolary. Za úvodní víkend z toho bylo 40,4 miliónů dolarů, Tarantinův rekord, film ale bude potřebovat… (více)
Tarantino znovu ulovil DiCapria
Devátý film Quentina Tarantina nás zavede do roku 1969. Květinové hnutí bude pomalu končit, Amerikou otřese řádění Mansonova gangu, při němž zahyne herečka Sharon Tate, a jeden stárnoucí televizní… (více)
V pravé poledne čeká remake
Westerny v posledních letech slaví opatrný comeback. Opravdová kuráž vydělala 252 milionů dolarů, Nespoutaný Django si došel pro 424 milionů a za úspěch se dá považovat i 155 mega, jež nastřádala… (více)
Po výtečných "Panchartech" přichází Tarantino s touto bezduchou dvou a půl hodiny trvající patlanicí, která měla kromě záměru pobavit diváka jednoduchou fraškovitostí zřejmě ještě vyšší sociálně-kritické ambice. Jak ale již mé hodnocení naznačuje, neshledávám tyto dovršenými. Otázka rasové problematiky se omezuje na stylizaci násilí bez nejmenší špetky originality a tristní kategorizaci "dobra" a "zla". Ve filmu není přítomna jediná postava obdobné rozporuplnosti jako téma samotné - snad jen Samuel L. Jackson slibuje cosi zajímavého, ovšem nakonec i on ztvárnil postavu plochou, nevyvíjející se a příběhem pouze bezvýznamně proplouvající. Přitom právě na charakteru jeho postavy mohla být rasová problematika výborně rozvinuta a mohlo se také dostat na hlubší akcent otázky, kterou přítomnost této postavy nutí: Kdo je vlastně onen "negr"? A v čem tedy tkví podstata rasové nesnášenlivosti, když i rasismus má své privilegované - své "lepší" a "horší"? Nemám nic proti ctění žánrových tradic a otevřenému pochlebování tvůrce tomu, co má rád, ovšem nesmí dojít k nechtěně komickému opisováni předepsaných žánrových figur a tradic. Jamie Foxx ve zpomaleném záběru vystupuje z kouřové mlhy; Jamie Foxx kráčí s výrazem řádného zadostiučinění, zatímco za ním vybuchuje dům; Jamie Foxx si v okázalém modrém kostýmu a s vražedným výrazem měří svoji oběť, přičemž kamera se mu pomalu melodramaticky přibližuje z podhledu. To je výběr jen několika málo scén, které působí naprosto trapně, jestliže si člověk odmyslí jejich žánrový podklad a uvědomí si je v kontextu epického dramatu, k němuž film výpravností, délkou a především závažností ústředního motivu směřuje. Je vůbec otázkou, do jaké míry je divák povinen vnímat žánrová pravidla a co si může ve svém soudu, aby se vyhnul obavám, že filmu křivdí, dovolit. Zastávám ten názor, že každý film je v první řadě autonomní umělecký počin, jehož schopnost fungovat mimo jakákoli "další" měřítka a vyžadované znalosti diváka by měla být pro tvůrce prioritou. To znamená, že argumenty typu: "K pochopení filmu je třeba mít nakoukaný western"; "K pochopení filmu je třeba znát zbytek režisérovy tvorby"; "K pochopení filmu je třeba chápat pravidla béčkového filmu" neuznávám. Na druhou stranu jsem si vědom existence filmů, jejichž ambice se omezují na filmové citace či ctění žánrů, které podvracejí či velebí, mám-li ovšem do kategorie těchto filmů zařadit i Nespoutaného Djanga, nemohu současně přistoupit na jeho až příliš těžkopádnou snahu o sociální přesah. Jak má být tohoto docíleno, jestliže se film v celé své délce pohybuje v rovině žánrových klišé o dobru a zlu, jestliže jsou jeho postavy těmto klišé bezezbytku podřízeny a reprezentují pouze velmi jednoznačné archetypy "záporáků" a "klaďasů", "utlačovatelů" a "utlačovaných"? Další velký problém, který s filmem mám, je jeho do očí bíjící zdrženlivost (která se paradoxně tváří jako přístupnost všemu možnému). Zatímco Hanební pancharti byli do jisté míry skutečně podvratným filmem, který si pohrával nejen z historickými reáliemi, ale především s výstavbou dramatických situací, Django - byť usiluje o totéž - nemá dostatečně sofistikovaný scénář, aby dokázal naplnit vlastní podvratné úmysly. Jelikož jsou jednotlivé charaktery již v polovině filmu natolik průhledně rozvrženy (a minimálně u ústřední dvojce se už nedá očekávat žádný charakterový posun) a až příliš těsně zapadají do osvědčených archetypů "cynický záporák", "odhodlaný mstitel" či "morálně spořádaný dobrák" (jehož hláška: "Přestaňte hrát toho Beethovena" mě upřímně pobavila) , nedá se příliš očekávat, že v polovině druhé dojde ke změnám, jež by měly za následek divákův údiv. Tarantino se snaží, seč může, aby tristní dějovou výstavbu svého scénáře co nejdůvtipněji a nejefektněji zamaskoval pompézními akčními scénami, "pekinpahovskými" zpomalovačkami, výstředními monology hrdinů, vtipnými hláškami, "nečekanými" zvraty. Faktem přitom zůstává, že ve skutečnosti nepodvrací vůbec nic, jen úslužně dodržuje, co už bylo v rámci akčního žánru nesčetněkrát prověřeno a aplikováno. To vše má za následek velice nejisté přešlapování mezi sentimentalitou a cynismem. Cynismus je již zažitá značka Tarantinova tvůrčího stylu, sentimentalita naopak představuje jeho nově objevované roviny uměleckého vyjádření - které souvisí s ambicí proniknout do filmu kritiku, sociální přesah, společenský postoj. Jednoduše exponované schéma démonizovaného zla, které je vzápětí vymýceno sentimentálním dobrem, se nerozvíjí v intencích epického vyprávění, ale spoléhá se na epizodické opakování. Pominu-li jeho režisérskou prvotinu, Tarantino v jediném svém filmu neprokázal, že dokáže vyprávět jinak než epizodicky - a neprokázal to ani nyní. Ačkoli není Django rozdělen na jednotlivé kapitoly vyprávění, jak bývá u něj zvykem, funguje na velice podobném principu. Aby zamezil případným pochybnostem o epické obšírnosti svého příběhu, rozhodl se identicky se opakující epizody protnout spojujícím tématem, které zajistí příběhu vyústění. Tím není ani rozřešení rasové otázky, ani dovršení přátelství ústřední dvojice, nýbrž je jím v dramatu již tolikrát osvědčený ženský element. Z filmu, který chtěl zaujímat vyhraněný postoj k otázce nevolnictví, se rázem stává tuctová romance. A ani velice trefná otázka, vynesená DiCapriem (Proč nás ti negři prostře nezabijí, i když by mohli) její prvoplánovost nezastře () (méně) (více)