poster

Valmont

  • Francie

    Valmont

  • Slovensko

    Valmont

Drama / Romantický / Historický

Francie / Velká Británie, 1989, 137 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • svik
    ***

    Chtěl jsem dát 4* ale to prostě nešlo. Celý příběh založen na sexu a sázce. Velice uzavřená komunita a moc náhod najednou. Dobrý námět na Casanovu, Colin Firth se mi absolutně nazamlouval, ale po hodince mi to už bylo jedno, Annette Bening jednoznačně nejlepší herečka, Fairuza Balk lepší byla v Čarodějkách i když tady hrála překvapivě. Film utekl docela rychle a dalo se na něj i přes snobský nádech dívat.(21.2.2007)

  • Frajer42
    odpad!

    Zvažoval jsem Miloškovo čestné zařazení mezi své úžasné oblíbence a tímto snímkem se to právě mělo rozhodnout. Film účel splnil. Skutečně se rozhodlo. Bohužel v Mildův neprospěch. Dvouhodinová reklama na nudu. Přehlídka nehezkých dobových kostýmu a celkem krásných interiérů, která byla obalena pořádnou rouškou nudy. Postavy byly krajně nezajímavé, a to včetně těch hlavních. Colin mi do dané role nepasoval a s dlouhými vlasy vypadal jako žalud. Děj tohoto paskvilu bylo čiré utrpení. I novější bráška se v mých krásných očích jevil jako totální hnus. V koutku duše jsem ale opravdu doufal, že se s daným materiálem Miloš zvládne poprat podstatně lépe. Navíc s úžasňoučkým Colinem Firthem v zádech. Ze samotného plakátu jsem úplně zhnusen. Až po skončení snímku a na následné upozornění jsem si všiml, jakou zvrácenou perverznost vlastně zobrazuje. Zobrazovat obnažený zadek, v té době, 15leté dívky, musel být v dané době pořádný šok. Tím spíše představa, co s tímto zadkem Colin následně prováděl a zda vůbec zvolil správnou "cestu", jestli mi rozumíte. Každopádně na to šel pěkně zhurta. Bylo hotovo, než by člověk řekl "tri, dva, jedna, teraz". Nefalšované zklamání a zřejmě dosud nejhorší Formanův film. Nerozumím poměrně častému nadšení. Slušný vizuál záporného obsahu.(28.4.2016)

  • sud
    *****

    Formanovi se při filmování "Amadea" zalíbily kostýmní velkofilmy a rozhodl se natočit Valmonta. Všichni ti, kteří tento film nepřijali ho jistě porovnávali s "Nebezpečnými známostmi", nebo dokonce s románem Charlese de Lacose. Ale, přátelé, tohle není doslovná adaptace Lacosova díla, ani konkurence "Nebezpečným známostem". Tohle je pohled Miloše Formana na danou věc v krásných kostýmních scenériích a barvách. Colin Firth se mi zdál skvělý a stejně tak Anette Bening. Nemám co bych vytknul.(19.2.2007)

  • gogo76
    ***

    Po technickej stránke filmu niet veľmi čo vytýkať. Na tento typ kostýmových filmov veľmi nie som, ale Forman ma už vo filme Amadeus dokázal vyviesť z omylu. Tam bol ale zaujímavý príbeh. Tu ho máme tiež, ale už zďaleka nie tak pútavý. Čakať, či C. Firth niekoho pokefuje alebo nie, mi neprišlo také zaujímavé. Čakal som od filmu podstatne viac ako som nakoniec dostal, ale aspoň záver by sa žiadalo vygradovať viac. 60%.(19.3.2012)

  • Adam Bernau
    ****

    Tetino mrknutí na nevěstu v samotném závěru si tedy mohl Forman odpustit; shazuje tím celý film, což trestám odebráním hvězdičky. Film, který bez ohledu na sociální realitu preparuje konzervovaný život vyšších vrstev sladké rokokové Francie. Dost vysokých na to, aby bylo možno odhlížet od otázek praktického životního zabezpečení, ale ne příliš vysokých na to, aby bylo nutno brát v potaz politické a mocenské zájmy. Uvádí nás do sféry, do níž je každý narozením uveden jako do zdánlivě zakonzervovaného láku, v němž se jisté věci prostě neřeší. Ordo rebus socialibus et politicibus aeternus est a našinec za celý svůj život ani nesáhne na kliku domovních dveří: vždy je k disposici livrej, která je otevře. Příslušník této sféry je permanentně ohrožen jediným nebezpečím: nudou. Vždyť i myšlení i cit je zde především prostředkem rozptýlení. Sňatková politika je ještě tak to jediné, oč je nutno se starat. Nevědomá potřeba životní aktivity a významu dění tak bují do prázdného prostoru v precizaci životní hry erotických vztahů, společenské prestiže, tříbení konverzačních dovedností, delikátnosti, elegance a „duchaplnosti“, to vše při potřebě stálého přísunu zábavy a dráždidel. Nespornou výhodou oné doby přitom je, že stále ještě platí skrupule; stud, naivita a zakázanost zakázaného jsou ještě živou součástí lidského metabolismu. O zábavu je tedy postaráno, hra na život nebude nikoho nudit. Těžko najít vhodnější historické podmínky pro čisté předestření delikátních vztahových her. Forman pro svou adaptaci velmi šťastně mění moralistní název "Nebezpečné známosti" na programové "Valmont". Valmont a zvláště jeho intrikánská přítelkyně nehrají s reálnými lidmi. Sami sebe prožívají jako figurku permanentní společenské hry a i ostatní jsou pro ně takovými figurkami: každá má určitou rezervu životů, určité typizované „vlastnosti“, určité zbraně, určité kvality. Žijí virtuální životy. Když Valmont vyznává z loďky lásku, nelže. Nemá totiž pojem pravdy a lži. Jenomže těmi figurkami jsou živí lidé. Cecilie a její rytíř netuší, že i jejich vzájemný cit je krásnou iniciační hrou, byť skutečně prožívanou. A už vůbec nemohou tušit, že jejich hra je vítanou zábavou zkušených virtuálních hráčů – oč skutečnější, o to vítanější. Hráčů, kteří nepočítají s tím, že každý má jen jeden život. A že v tomto jediném životě se vždy hraje o všechno. Za nejvtipněší moment filmu mám omdlení slečniny komorné, za nejilustrativnější pak sekvenci šerm – šerm – tanec přesně v půli filmu. „- O čem to mluvíte? – Přece o lásce, můj andílku; o čem jiném?“ Vše, co se odehrává potom, analyzuje všemožné podoby a kombinace hra-život. Soudcova manželka sice vypadá, že vypadla z nějakého Dostojevského románu, ale to patří k věci. Nerad bych vypadal jako kazatel „pravosti života“ proti „nezodpovědným hrám“. Film Valmont je vynikajícím příspěvkem k problému lidského života jako hry. Odhlédnu-li od propastného rozdílu mezi filmy do Taking off a po něm, rozhodně bych ho neoznačil jako „slabší“ Formanovo dílo. (Naopak, je to právě tento film, který stojí za srovnání třeba s Láskami jedné plavovlásky jako jejich dokonalý protipól.) Úplně si vystačí s pěkností a elegací, do níž je oděn a s omezeným soustředěním na své téma a na vztahové hry postav. Síla jeho přesvědčivosti je dána tím, že pouze nekonstatuje, nýbrž láká: nevzpomínám si, že bych viděl v nějakém filmu více vzrušující erotickou scénu než je scéna Valmontova diktování Ceciliina dopisu; její nefalšovaný stud skýtá při možnosti odhlédnout od kontextu skutečného života pravý požitek: čistá hra, čistá erotika; rafinovanost virtuálních her se bez reálných prožitků neobejde. Ano, tento film zlehčuje reálné katastrofické důsledky a morální zrůdnost valmontovských her; představuje je totiž z pohledu hráče; a člověk společenský je vždycky hráčem. Valmont je jeho dokonalým prototypem, paní intrikánka pak uměle zkonstruovaným modelem člověka, o němž lze čisté hráčství vypovídat jako jeho jediné určení. Ostatně od scény vrcholící fackou je zřejmé, že tato postava je zde jen Valmontovým zrcadlem; zrcadlem, v němž sám sebe náhle spatří, „prohlédne“, načež se zběsile a naivně snaží „vše napravit“ a následně spatřuje hospodu hemžící se nízkými existencemi – z nich si vybírá své svědky, poté, co zjišťuje, že na oddělení života a hry je už pozdě. Závěr se svatbou vyznívá poněkud rozpačitě, pokud chceme dál sledovat příběh (nějak se zapomnělo na problém poznání o svatební noci), ale důležité je, že hra pokračuje, což nejlépe symbolizuje přítomnost samotného Ludvíka XV. Valmontův konec lze také brát jako metaforu konce celé sféry, která byla smetena následkem toho, že odmítala vidět mimo virtualitu (stará teta: „Kde je můj karetní stůl? A kde jsou mí spoluhráči?“). Forman se nijak nezdržuje tím, aby nás uvedl do kontextu, do ducha doby, nezajímá ho celek tehdejšího života či komplex sociální reality, neozřejmuje bázi, na níž se odehrává ukázané. Krom hráčů vidíme většinou jen livreje s mrtvou tváří, bez osudů, případně černou komornou coby luxusní exotický doplněk. Teprve později i takové postavy jako ženu myjící schody. Když markíza píše dopis s kordem pod krkem, slyšíme tikot hodin (srov. s kostelním zvonem při marném hašení chalupy v Hoří má panenko).(2.3.2012)

  • - Michelle Pfeifferová byla oslovena v souvislosti s rolí Markýzy de Merteuil ve stejnou dobu, kdy jí byla nabídnuta také role Madame de Tourvel ve filmu Nebezpečné známosti (1988), kterou herečka nakonec přijala. (Kubrickon)

  • - Kvůli pozdějšímu uvedení do kin oproti filmu Nebezpečné známosti (1988) a nedorozumění s autorem divadelní verze film nedosáhl komerčního úspěchu. Miloš Forman k tomu poznamenal: "Za normálních okolností by mě takový výsledek uvedl do stavu zimního spánku a deprese, ale v tu dobu jsem žil něčím úplně jiným. V Československu zrovna padnul komunistický režim a prezidentem nového svobodného státu se stal můj někdejší mladší spolužák Václav Havel." (JoranProvenzano)

  • - Film se stal na domácí scéně propadákem – při rozpočtu 33 milionů amerických dolarů se za otevírací víkend v USA vydělalo 96 000 dolarů a celkově se v USA vydělalo pouhých 1 132 000 dolarů. (Varan)