Valmont

No jo, není se příliš co divit, že kritici Valmonta po absolutním a nepřekonatelném vrcholu jménem Amadeus strhali. Mrzuté ovšem je, že se tento film dodnes obecně považuje za ne až tak dobrý, neřkuli průměrný a tyto názory se automaticky přejímají dál a dál, aniž by se na ten film podíval někdo znovu a nezastřeným okem. Naopak! Ten film i po letech doslova září - Ondříčkova nádherná kamera, vynikající(!) střih, práce s hudbou, ladné prolínání protikladných nálad a ovšemže také herecké obsazení - Colin Firth je výborný, Fairuza Balk taktéž, ale kdo doslova vyčnívá, je fascinující rajcovní koketa Annette Bening. Všechno prostě nádherně šlape a navíc se mi hrozně líbí Formanovo pojetí. Nedělá z onoho známého intrikářského příběhu žádné infarktově vyhrocené drama, ale spíše zdůrazňuje, že je to pořád jenom hra - lehce krutá, ale taky krutě zábavná a radostná! No představte si, jste existenčně absolutně zabezpečený člověk na konci 18.století, co asi budete dělat? No hrát si přeci! Forman na to kápl. (13.06.2013)

Ve Frearsových Nebezpečných známostech můžete pochopit pozoruhodný příběh, motivace aktérů, jejich vysoké nároky a zoufalé a odhodlané činy, které nakonec vyústí pro všechny katastrofou a zkázou, ač hybnou silou u hlavních hrdinů nikdy nebyla touha ublížit, ale snaha doopravdy, ne jen předstíraně, se vymanit své samotě - láska, která se pokoušela vynutit si na svém objektu, aby jí byl roven a hoden - láska, která se s vervou i trpělivostí, sebezapřením i vynalézavostí a vtipem a šarmem pokoušela přerůst všechny konvence a nechat objevit. *** O rok později Forman natočí podle téže předlohy Valmonta jako načančanou arabesku, v níž scénář zabil veškerou možnou logiku jednání postav, jejich osobnosti zmrzačil k nepoznání a smysl díla rozfoukal jako domeček z karet. Zatímco Frearsovy postavy mají těžce vybudované přesvědčivé charisma, Formanovy mají sexy tvářičky a mládí, ale i kdyby se herci přetrhli, a jejich vina to opravdu není, charisma si kvůli nefungujícímu scénáři vybudovat prostě nemůžou. Krom toho Forman zdá se vůbec nepochopil, že navzdory tomu, co o sobě oba říkají, nejsou ani zkažení, ani intrikáni - jsou lapení v pasti jako všichni ostatní, s tou strašlivou nevýhodou, že jsou navíc inteligentní, prozíraví a nápadití - a že chtějí skutečnou lásku a jsou odhodlaní veškerou svoji sílu a kreativitu využít k tomu, aby nejprve rozmetali všechny iluze, které by je mohly zadržet (a cestou jen tak mimochodem, skutečně nezištně, pro potěšení a zábavu ducha, požitek oka i těla, stejně jako pro dobrou věc, k témuž nadhledu a pochopení konvencí a společenských sil, pastí a přetlaků vychovávají i mladé svěřence - až se to podobá východní výchově gejš nebo adeptů bojových umění...) doufajíce, že co zůstane a veškeré použité chemii odolá, bude pročištěná tresť, destilát, kámen mudrců: pravá láska. Forman z nich naivně udělal pravý opak: vilné, ponižující a ztroskotané padouchy, zlé a lehkomyslné lidi bez srdce, rozpadlé slabochy. A aby toho nebylo málo, tak v rámci možností tomu ještě jako korunu nasadil happy-end. *** Kdybych neviděla Frearse, nehodnotila bych Formanovu partu tak přísně, ale on je to vlastně skvělý zážitek, pustit si to takhle po sobě: tady se pak dá prostě u každé scény odhalit, nad čím tu mávli ve scénáři rukou rovnou, u čeho si řekli, že se s tím nebudou tak mazat, co změnili, aby to bylo kýčovitější, banálnější... mohla bych si myslet, že to Forman celé jenom blbě pochopil, ale kdepak - on to navíc opravdu chtěl natočit pro lidi jako nazdobený dort z laciných ingrediencí a nekomplikované chuti: simply sweet. A to je zločin. *~ (30.08.2017)

Forman možná natočil zdařilejší a přístupnější filmy; co však nemusí být zcela dobré u Formana, může docela dobře uspět kdekoliv jinde. Konec osmdesátých let, doba nastupující a vrcholící tzv. konzervativní revoluce, ale také rychle se blížící dvousté výročí dobytí francouzské Bastily, bylo dobou rekapitulací a rekriminací, kořeněnou rychle se blížícím přestavbovým uzbrojením sovětového impéria Varšavské smlouvy. Z tohoto pozadí je film natáčen, z těchto premis je budován velkolepý kostýmní pohled, v němž paruky a parfémy překrývají nejen nedostatek hygieny, ale i absenci alespoň soudné morálky. Starý režim ještě nesvolává generální stavy, stavba Malého Trianonu neruinuje vyčerpanou stání pokladnu, ale pružiny, které uvedou do chodu převratné procesy, fungují. Banalita ve vztazích dvou chlípníků obou pohlaví přerůstá postupně, krok za krokem, do stadia, kdy musí oba, jednoho i druhou (nebo naopak) nezvratně zničit. To, co je nepochopitelné pro současnost, nabývá tragického smyslu později v podstatně větším měřítku. Forman možná natočil zdařilejší a přístupnější filmy; co však nemusí být zcela dobré u Formana, může docela dobře uspět kdekoliv jinde. (21.03.2008)

Valmont jako klasický Formanův hrdina v opozici. To ale funguje! Forman se naprosto vykašlal na moralizování a udělal z Valmonta kladnou postavu se všemi formanovskými svérázy. Mě toto pojetí naprosto šokovalo, protože v Amadeovi, Larry Flyntovi či Muži na Měsíci si vlastně říkámě: vždyť ono svým způsobem jde o kladnou postavu. Ale tady? To by snad nikoho jiného nenapadlo. Po moralizování ani stopy, ale ani žádný opačný cynicko-pitoreskní efekt se bohudík nedostavil. Tohle dílo a jeho konec jsou nečekaně silné, i když narozdíl od ostatních Formanových děl poněkud zakryté jeho trochu samoúčelným humorem (dle mě jediná chyba filmu). Silné svou nejednoznačností, hodnotovou adaptabilitou a nenásilným výsměchem. Závěrečný souboj mi evokoval Barry Lyndona - a s přehledem ho svou ironií porazil. (30.06.2005)

Film jako takový hodnotím dobře, jeho problém je ale to, že je to Forman o neformanovské věci. Čili postavy sice jsou jaké jsou, ale oko režisérovo je vidí jaksi lidštěji, s pochopením k jejich chybám, ba dalo by se říci, s jistými sympatiemi k jejich nevázanosti. Ne že by na tom bylo něco špatného, ale pro dějovou linii tohoto příběhu se tahle optika moc nehodí. Není to tedy tolik o intrikami prolezlém životě francouzské aristokracie (jejíž uzavření se v neustálých radovánkách a naprosté odtržení od reálného života bylo mimochodem jednou z hlavních příčin Francouzské revoluce), daleko spíše je film příběhem muže, který tak dlouho běhal se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo. Frearsovy Nebezpečné známosti jsou lepší. (10.08.2006)